VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V České republice jsou čtyři národní parky. Podle definice v zákoně o ochraně přírody a krajiny jsou to rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam. Veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich vyhlášením. Celková rozloha je 1 195 km². (Národní park Šumava má 690 km², jeho současná první zóna 89 km².) Většina tohoto území je veřejnosti přístupná. Součástí území národních parků jsou i obce. Pokud katastr leží (třebas i jen částečně) v národním parku, mají zajištěna mimořádná privilegia, účast zástupců v radě parku, finanční benefity atd.

Pro srovnání

V České republice je i pět vojenských újezdů. Podle oficiální definice ministerstva obrany je vojenský újezd vymezená část území státu určená k zajišťování obrany státu a k výcviku ozbrojených sil. Újezd tvoří územní správní jednotku, státní správu zde vykonává újezdní úřad. Obyvatelé jeho území ani obce v okolí nemají ze zákona žádnou pravomoc ovlivňovat, co se tam děje nebo bude dít. Celková plocha vojenských újezdů tvoří 1 296 km². Většina tohoto území je veřejnosti nepřístupná.

Toto srovnání uvádím proto, že se neustále omílá, jak ochránci přírody zabraňují vstupu do chráněných území a jak velká část přírody je pro turisty nepřístupná. Fakt, že ještě větší území drží vojáci a že je to mnohem více, než naše armáda potřebuje, trápí málokoho. V případě národních parků se neustále zdůrazňuje, že ti, kdo tam bydlí, musí mít právo do všeho mluvit. Ale když obce z okolí Brd nechtěly americký radar, sdělovali jim vládní úředníci blahosklonně, že do toho nemají co mluvit, protože jde o celonárodní či celoatlantický zájem.

A to jsme taky dělali

Zajímavé je sledovat, co se děje na Šumavě. V centrální části pod vlivem kůrovcové gradace dochází k odumírání horního patra horských smrčin. Zasahovat? Nezasahovat? Je to věc místních? Mají do toho mluvit obce? Je to věc celonárodní nebo dokonce celoevropská? Na tabuli Správy NP Šumava Proměna horského lesa u Černohorské nádrže nedaleko Modravy najdete informace o tom, že stromy nerostou věčně, a že jejich konec způsobuje nejčastěji člověk, kůrovec a vítr. A že na jejich místo nastupuje další generace. Dále se tu dočtete, že zde, v národním parku, už ponechává správa přírodu pracovat a do jejího chodu nezasahuje. Bohužel jen o pár set metrů dál narazíte na partu dřevorubců, kteří kácejí vzrostlé stromy. To je jasný signál, že nové vedení parku se s tímto panelem neztotožňuje. Iniciativa Šumava pro, petice vědců, dopisy občanských sdružení vyzývaly nového ředitele parku, aby od této praxe ustoupil, aby ctil podstatu národního parku. Ředitel nedbal, vědeckou sekci rady parku zrušil, občanskými sdruženími pohrdal. Někteří lidé (a já se k nim hlásím) pochopili, že je třeba se tomu postavit občanským protestem, občanskou neposlušností. Vybrali jsme si jeden kousek, Ptačí potok, hodnotnou horskou podmáčenou smrčinu s výskytem zvláště chráněných druhů, kde je v možnostech malé skupiny lidí blokovat nesmyslné (a nelegální) kácení. A to jsme taky dělali.

Často nám bylo podkládáno, že chceme namnožit kůrovce a že chceme, aby uschla celá Šumava. To je samozřejmě nesmysl, naopak my prosazujeme, aby se (zejména na okrajích parku) kácely nebo nastojato loupaly úplně všechny kůrovcem napadené stromy a vytvořilo se pásmo, přes které se kůrovec nemůže dál šířit. Jsem přesvědčený, že i současná správa parku by se měla soustředit na sanaci kůrovce v okrajových částech parku a nezasahovat do podmáčené horské smrčiny v centrální části parku, kde to nemá význam. To, že by kůrovec z oblasti Ptačí potok napadl lesy města Kašperské hory, které jsou vzdálené mnoho kilometrů, je nesmysl. Žádná odborná studie to nepotvrdila. Kůrovec sice může jednotlivě překonat díky vzdušným proudům vzdálenosti vyšší, ale ne v takovém množství, aby mohl být zdrojem nákazy. K dispozici jsou pravomocná rozhodnutí soudu v sousedním Bavorsku na základě znaleckých posudků, že pro eliminaci kůrovce stačí pásmo o šířce 500-1000 m.

Rozhodně nelegálně

A teď ještě drobná právní analýza. Lokalita Ptačí potok je v režimu zákona o ochraně přírody a krajiny. Jakékoliv zásahy vyžadující intenzivní technologie - zejména činnosti, jež mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů anebo nevratně poškozovat půdní povrch - jsou tu zákonem zakázány. V případě nezbytnosti se mohou uskutečnit pouze po udělení výjimek orgánem ochrany přírody (§ 22 odst. 1). V daném případě by podmínkou kácení byla výjimka z užití intenzivních technologií, výjimka ze zásahů v území, kde žijí chránění živočichové, a rovněž posouzení dopadů na životní prostředí v oblasti Natura 2000. Žádná z uvedených výjimek ve správním řízení udělena nebyla, proto je použití intenzivních technologií (kácení, řezání, odkorňování, dvacet dřevorubců na jedné lokalitě) v této oblasti protiprávní.

Účastí na blokádě jsem využil (spolu s ostatními občany) svého základního politického práva se pokojně shromažďovat, v souladu s § 1 zákona o právu shromažďovacím, a to konkrétně k vyjádření nesouhlasu s nezákonným kácením. Dále jsem využil svého práva na odpor a občanskou neposlušnost zaručeného v čl. 23 Listiny základních práv a svobod. Z důvodu krajní nouze a nečinnosti státních orgánů jsem neměl jinou možnost, jak se pokusit zabránit nezákonnému kácení. Zásahem Policie ČR došlo k pokusu o rozpuštění shromáždění, aniž by však pro to byly splněny zákonné podmínky. Právo shromažďovat se může být omezeno pouze zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, o ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti nebo pro bezpečnost státu. Omezovat toto právo je tedy možné pouze ústavně konformním způsobem a v souladu s dalšími ústavně zaručenými principy, a to se nestalo. Zásah policie tedy byl nelegální a v tomto smyslu o tom rozhodl 5. 10. 2011 Krajský soud v Plzni.

Ona je fakt nebezpečná

Tak proč se, u všech všudy, neustále draze kácí a draze zalesňuje v národním parku, kde se mají upřednostňovat přírodní procesy? Nějakou chvíli (asi tak 20 let) mi to trvalo, ale už jsem pochopil. Příroda je skutečně nebezpečná! Ona totiž, potvora nevděčná, pracuje levně a nedává žádnou provizi. A tak v parku nedostanete žádnou zakázku!

Ne, nechci nasazovat lesníkům z NP Šumava psí hlavu a tvrdit, že jsou to ziskuchtiví hrabivci. Ve své většině určitě ne. Byli vychováni k tomu, aby pěstovali a chránili les a sklízeli úrodu. Tedy dřevo. Teď ale po nich někdo chce, aby v národním parku sledovali, jak úrodu sklízí kůrovec. A lesníky čert bere. Jenže smrk a kůrovec tady byli mnoho milionů let před tím, než se na planetě objevil první člověk. A budou tady i po tom, co poslední člověk vyhyne. A proto se před kůrovcem i smrkem skláním s pokorou. Souboj tohoto Davida a Goliáše nepatří do lidských dějin. Je to kapitola z dějin přírody, z dějin Země, které zatím známe tak málo, jak žáci první třídy integrál. Jde jenom o to, abychom na malém, malinkatém kousku republiky ponechali divočinu - malé okno do skutečné přírody. Poznání, které nám to přinese, je tisíckrát cennější, než všechno dřevo, které na Šumavě stojí a leží.

RNDr. Mojmír Vlašín (1954) je zoolog a jako tiskový mluvčí se podílel na blokádě.