VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Jste svědkem porušení zákona a cítíte, že by se s tím mělo něco dělat. Sledujete, jak je z jisté kauzy vyřazována odborná veřejnost a na síle získávají zájmy, které se podezřele vzdalují definici zájmu veřejného. Když jsou výzvy k diskusi a rozvaze vyčerpány a dojde k protiprávnímu jednání, jako občanovi vám nezbude než se sbalit a pokusit se tomu zabránit. Pošlou na vás policii. Zatknou vás. Vrátíte se, zatknou vás znovu, a znovu… A když usoudí, že je policie moc mírná, pojistí si to partičkou neonacistů v kuklách. Váš krajní čin upoutá pozornost médií a konečně o tématu vyvolá veřejnou diskusi. Najmou si tedy na vás profesionály na manipulaci. Ostřílení dělníci PR sáhnou do šuplíku osvědčených manuálů čerpajících z lekcí let čtyřicátých a padesátých a začnou přesvědčovat veřejnost, že se vašimi argumenty nemusí znepokojovat, protože jste za to všechno velmi dobře zaplaceni. Ve svých Kristových letech se dozvíte, že jste zmanipulovaná mládež na dobře placené brigádě.

Vlastně jsem ani neměl lidem za zlé, že nás, účastníky blokády na Šumavě, obviňují z úplatnosti. PR agentury část své práce odvedly kvalitně. Poskytly lidem jednoduché vysvětlení našich motivací. Proč by jinak jednotlivci vyráželi do lesa, riskovali zranění, zatčení, napadení místními gangy? Někdo na tom musel mít ekonomický zájem, musel to pevně řídit, financovat a zároveň lidmi manipulovat poskytováním zavádějících informací. Svět je však už jiný, než jaký jsme ho znali dříve. Hierarchické tradiční struktury už nejsou nutným předpokladem účinné organizace. Blokáda na Šumavě fungovala bez zázemí silné organizace a jasného vedení. A zdaleka ne jen symbolicky - navzdory šikaně policie, útokům místních bojůvek a nejasné podpoře veřejnosti vydržela až do posledních momentů nelegální těžby. Přijížděli jedinci různého zázemí, věku, odbornosti, příjížděli vybaveni informacemi. A zůstali účinně propojeni doposud a nadále se kauze aktivně věnují. Z vlastní zkušenosti vím, že dříve tomu tak nebylo - informovanost, mobilizace a samotná akce vyžadovala silnější osobní vazby, jasnější vertikální hierarchii a strukturu, a taky více času.

Zkušenost z léta mě nabila optimismem. Předně, nemusíte spoléhat jen na tradiční média, zda a jak se tématu chopí. Nemám důvod pochybovat o tom, že u nás existuje i kvalitní žurnalistika. Nicméně, i ta je nakonec utopena v komerční zábavě a novinkách ze světa celebrit. Každý z nás se stává médiem: s mobilem, foťákem, sociálními sítěmi, přístupem k celé řadě dat a informací k utvoření si poučeného názoru. Můžeme se mobilizovat rychleji a účinněji tak, abychom zabránili protiprávnímu jednání v době, kdy to má ještě smysl. Dovedu si představit, že to u některých vzbuzuje pocit ohrožení. A je to dobře. Pryč jsou totiž doby, kdy se těch pár kanálů masového sdělování dalo hlídat přímo nebo alespoň částečně. Jako občané máme nové komunikační prostředky pro lepší kontrolu, přístup k informacím a jejich sdílení. Nebavím se o špiclování spoluobčanů, mluvím o kontrole těch, kteří vstoupili do veřejné služby dobrovolně a musí ji vykonávat zodpovědně a transparentně. Pokud z jakéhokoli důvodu nechtějí, musí dnes počítat s tím, že to budou mít složitější a že se jim včas informovaní občané organizovaně postaví. V opozici kontroly informací a manipulace s nimi stojí otevřenost komunikace a jejich sdílení. Není to jistě bez rizik. Nicméně mi to dává naději, že návrat do padesátých let zůstane pouhým snem některých nostalgiků. Největší naději mi však dává prostý fakt, že jako jedinci i lidstvo už ztrácíme pohodlnou výmluvu „my jsme to nevěděli“. Dnes už stačí pouze chtít vědět a chtít s tím něco udělat. Teď, když k tomu dochází, ne až bude po všem. Nechci se za rok probudit, až ze Šumavy bude Disneyland, a říkat si: Proč jsme tomu tenkrát nezabránili?

Mgr. Jaroslav Valůch (1979) - spoluzakladatel Standby Taskforce (blog.standbytaskforce.com), dlouholetý spolupracovník společnosti Člověk v tísni, j.valuch(zavináč)gmail.com