Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Sýkornice


Lenka Šoltysová, č. 2/2012, str. 28-29

Z rozlehlé jičínské kotliny zvedají se na severu táhlá zalesněná návrší, skrývající ve svém klínu romantické až bizarní pískovcové útvary a skalní města Českého ráje a nesoucí na svých vrcholech zříceniny středověkých hradů - pamětníků slavných i pohnutých dob našeho národa. Přirozeným pokračováním těchto hřbetů k severovýchodu jsou nevysoká předhůří Krkonoš, známá pod názvem Podkrkonoší. Táhlé zalesněné hřbety s dalekými výhledy, oddělené hlubokými údolími potoků a řek, činí tuto krajinu v pravém slova smyslu dramatickou nejen jejím dnešním, ale i pestrým a podivuhodným vývojem v pradávné historii naší Země. Kde jinde u nás najdeme na poměrně malé rozloze tolik přírodních krás a zajímavostí, tak značný počet nalezišť vzácných kamenů i polodrahokamů, ba dokonce i hojné zbytky dávnověkého „zkamenělého pralesa“, vyrůstajícího uprostřed bažin a na březích jezer?

Tak popisuje významný novopacký rodák a mineralog RNDr. Karel Tuček, CSc., (1906-1990) krajinu Novopacka, přirozenou jižní bránu k nejvyšším českým pohraničním horám a od roku 2005 východní bránu do geoparku Český ráj.

V centrální části Novopacké vrchoviny mezi Novou Pakou a Peckou se na rozloze 252 ha nachází přírodní park Sýkornice. Jako oblast klidu byl vyhlášen v roce 1984. Z větší části zasahuje do katastru obce Stupná, menší část patří k Nové Pace. Zvlněné území pokryté lesem dosahuje nadmořské výšky až 520 m a leží na rozvodí mezi Cidlinou a Javorkou.

Naučnou stezkou k vodopádům

Základem parku jsou horniny (slepence, pískovce, arkózy) usazené v období mladších prvohor před 300 mil. let. Do nich se zařezává několik potoků, které tečou na východ do potoka Zlatnice. Severní hranici přírodního parku tvoří Sýkornický potok s roklemi Suchá a Koupačka (název podle vodopádů a tůňky vhodné ke koupání). Na nejhornějším zářezu potoka se díky různě pevným vrstvám temně červených pískovců vytvořily dva svislé až převislé vodopádové stupně. Horní je tvořen slepenci, dolní je impregnován železem. Horní „Malý“ vodopád je jen 4 m vysoký, při slabším průtoku vodní proud nespadá ani přes skalní hranu, ale jen se prodírá úzkou štěrbinou. Dolní „Velký“ vodopád má 8 m a pod jeho zpevněnou hranou je skalní amfiteátr o šířce 15 m a hloubce 6 m. Pod vodopádem je balvan s vytesaným nápisem Vivat Kordina. Připomíná místního obrozeneckého kněze Josefa Pravoslava Kordinu, který po neúspěšné revoluci 1848 musel opustit Čechy.

Při jarním tání a vysokém průtoku vody, zvláště za mrazivých zim, poskytuje Novopacký či Sýkornický vodopád nádhernou podívanou. Je chráněnou přírodní památkou a od roku 2006 k němu vede naučná stezka Sýkornice, kterou připravili mladí ochránci přírody ČSOP z oddílu BIOS z Nové Paky. Začíná u hotelu Štikov u Štikovské rokle a má pět zastavení.

Štikov - od medvěda po off-roady

Historie obce Štikov sahá snad do 12. století. Vesnice i les Sýkornice patřily k panství peckovskému. Nejznámějšími majiteli byli Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, věhlasný cestovatel, spisovatel a hudebník, a Albrecht z Valdštejna, vévoda frýdlantský, který panství v roce 1627 věnoval mnišskému řádu kartuziánů ve Valdicích. Dominantou obce je kostelík Nejsvětější Trojice. K místu nad kostelem se váže pověst o vzniku názvu vesnice. Údajně pochází z německého Stück Au, což v překladu znamená kus nivy nebo luhu. Pán na Pecce ho daroval místnímu pastevci, který mu zachránil život, když ho napadl medvěd.

Krajina se od těch dob zcela změnila, medvěd zde již nezaútočí, návštěvník však může být zaskočen děsivým řevem motocyklů, čtyřkolek, aut a off-roadů. V roce 1957 byla pro motokros objevena Štikovská rokle zvaná Oudolíčko, která dosud poskytuje zázemí k tréninkům a závodům.

Štikovská rokle je pramennou oblastí Štikovského potoka, jehož údolí vymezuje jižní hranici parku. Pod roklí se potůčky stékají do malého rybníčku. Na přilehlé vlhké louce rostou i chráněné druhy rostlin, orchidej prstnatec májový a upolín nejvyšší.

Zlatonosná Zlatnice

Východní hranici přírodního parku tvoří silnice spojující Bělou u Pecky se Stupnou. Zatímco dějiny Bělé jsou velmi úzce spojeny s osudem hradu a městečka Pecka, hornická ves Stupná patřila do jazykového ostrova 5 německých vsí: Borovnička, Borovnice, Vidochov a Nedaříž. Název původně české vsi rozložené podél potoka Zlatnice je odvozen od stoupy poháněné vodou. Drtila vytěžené balvany obsahující kousky zlata. Ložisko poskytlo jen několik desítek kilogramů zlata, zato vysoké ryzosti. Pozůstatky starých důlních prací jsou dodnes patrné na horním toku Zlatnice poblíž poutní kaple sv. Antonína severně od vsi.

Západní hranici parku tvoří zeleně značená turistická trasa z Nové Paky do Stupné a dále do Pecky. Na okraji lesa vyvěrá vrstevný pramen pojmenovaný Elixír života. Dešťová voda se postupným prosakováním permskou arkózou a po delším pobytu v podzemí dostává zpět na zemský povrch. Od pramene cesta pokračuje ke kříži z roku 1776, připomínajícímu sedmiletou válku a období moru. Jen kousek od cesty je návrší s nádherným výhledem na Ještědsko-táborský hřbet s vrchy Kumburk, Tábor a Kozákov, vidět jsou i Staropacké hory a Krkonoše.

Les plný sýkor

Les Sýkornice, kterým zelená značka prochází, patří k běžným hospodářským lesům. Na přelomu 18. a 19. století tu byly vysázeny smrkové monokultury, které v letech 1921-22 postihla mnišková kalamita. Uschlé smrky, ale i jedle poráželi dřevorubci z Podkarpatské Rusi a Šumavy, 1 m3 za 4 koruny. Z novopackého nádraží bylo odvezeno v následujících třech letech 4 605 vagonů dřeva. Lidé se  nepoučili a opět vysázeli smrkovou monokulturu. Pouze v okolí vodopádů se díky příkrým svahům dochovaly fragmenty původních kyselých bučin se skromným bylinným patrem, ve kterém lze ojediněle spatřit pitulník horský, kapradiny papratku samičí a kapraď samec. Podél potoků brzy na jaře rozkvétá mokrýš střídavolistý, v létě netýkavka nedůtklivá, kterou však nemilosrdně vytlačuje nepůvodní asijská netýkavka malokvětá. Velmi vzácně se v Sýkornici objevuje i plavuň vidlačka, příbuzná vymřelých plavuní, které zde před více než 300 mil. let v období karbonu doprovázely stromovité přesličky. Jejich obrovské zkamenělé kmeny lze spatřit v klenotnici městského muzea v Nové Pace.

A jak vznikl název lesa? Snad podle sýkor - pozorovat se tu dají koňadry, modřinky, babky i parukářky. Ve stromech hnízdí a přebývají brhlíci a šoupálci. Z větších ptáků nechybí datel černý a strakapoud velký. Dravce zastupuje jestřáb lesní, káně lesní a včelojed. K nejzajímavějším ptákům však patří čáp černý, který zde má ideální podmínky k hnízdění.

Přírodní park Sýkornice stojí za návštěvu. Leží v oblasti, která si zachovala půvab venkovské podhorské krajiny. Každému vnímavému návštěvníkovi se dovede bohatě odměnit. Cestou ze Sýkornice může nalézt krvavě zbarvený karneol, starý český drahokam, který z hloubi země vyplouvá na povrch po každé orbě na polích kolem Nové Paky. A výlet zakončit tradičním českým pivem z novopackého pivovaru.


RNDr. Lenka Šoltysová (1963) se v AOPK ČR zabývá realizací sítě návštěvnických středisek v CHKO, lenka.soltysova(zavináč)nature.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu