Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Bouře


Martin Dostál, č. 5/2011, str. 25
Stejnojmenná autorova výstava se koná v Prinz Prager Gallery v Praze (7. 9. – 29. 10. 2011) a v Galerii Beseda v Ostravě (10. 11. 2011 – 5. 1. 2012). Kurátorem obou výstav je Martin Dostál.

Pro malíře Petra Pastrňáka neplatí v umělecké práci dané jistoty. Každým obrazem, ať již ho vytváří na plátno nebo na papír, pokouší své možnosti a otevírá se očekáváním. Samozřejmě, má svoji zkušenost, vždyť se svými obrazy nastoupil docela razantně na českou scénu už kolem poloviny 90. let. Má svoje metody a techniku, jak své obrazy dělá, svůj výrazný styl, který se přirozeně a plynule proměňuje. To vše zakládá sebejistotu malíře a také stimuluje očekávání publika a jeho sběratelů. Nicméně, nikdo, ani malíř, neví, co se stane v jeho příštím obraze.

Po Hořících lesích a temných pruzích industriálních měst a továren, s nimiž se ukázal Pastrňák v prvních dvou měsících roku 2011 v ještě stále prestižní Galerii Václava Špály na pražské Národní třídě, představuje v září téhož roku v pražské Prinz Prager Gallery a ostravské Galerii Beseda novou kolekci obrazů, nazvanou po nejabstraktnějším z nich Bouře. Je to hraniční řádění živlů, které poslední dobou láká malíře. Pastrňák objevuje krajní stav krajiny, která se proměňuje vypětím strhujícího děje natolik, až se ztrácí v abstraktnu dění. Požár lesa, stejně jako smršť větru, výboje blesků a staccato deště doprovázené hrozivou či temnou změnou barvy posouvá atmosféru malířových nových obrazů tam, kde jsme na to u výjevů z lesních zákoutí a postklasických krajin nebyli zvyklí. Bouře výbojně strhne Pastrňákův specifický projev a přirozeně rozvíjí jeho vizuální přemýšlení o možném zobrazení krajiny, je však, stejně jako u ohnivých lesů, také jistou metaforou pocitu ze světa, senzitivním záznamem obav malíře, jehož malování je tak úzce propojeno s fyzickým i psychickým stavem autora i světa, v němž tvoří.

Pastrňák bezesporu vždy přemýšlí, jak nacházet pro sebe nové impulsy, kterými posouvá vlastní estetiku, jak pracovat s náhodou a vlastní připraveností, jak stavět jinak a opět jinak své obrazy, když tak dobře ví, že sám sebe neobejde. Miluje les, má rád krajinu, proto je tak dlouho maluje a proto pro ně i pro sebe nachází další potenciál jejich možností. Hořící červeň mezi stromy mění za extenzivní a malířsky vděčnou bouři, ke které tak či onak musel svým gestickým projevem dojít, ale zde jde také o smysluplné a emocemi nabité „vyprazdňování“ lesní malířské estetiky ke krajnostem „ošklivé“ malby, která je svou novostí ovšem krásná. Při tom všem proměňuje a zkouší svoji techniku vymývání barvy, s barvami také experimentuje, respektive využívá jejich různou dobu zasychání a sleduje možnosti, které se na plátně či papíru odehrávají. Při tom je důležitá i rychlost malování, podepřená nutnou koncentrací a jistým psychofyzickým stavem umělce. Jistá úspornost prostředků a barev posledních obrazů kontrastuje s živelností bouřlivějších témat, je však komplementární jedinečností Pastrňákova projevu.

A posléze máme co dělat i s jarní barevnou svěžestí a vitální lákavostí těchže lesů, do některých z nichž se malíř osobně vydává, aby zde svým impresivním gestem, snad po vzoru impresionistů, zachytil svůj těkavě kontemplativní obrazový dojem. Prosvětlenou impresivní paletou však zachytí na malém podlouhlém formátu i panorama chemičky, jedovatě krásné natolik, že se stává stejně lákavým obrazem jako ty přírodní. A studeně modré Bouře zkouší proměnit v podobně modravě studené Potopy, a rozpracoval také velký obraz s klidnými rytmickými vlnkami nekonečného moře. Pastrňák již nějaký čas střídá život v Čechách s dlouhodobými pobyty v jižní Indii. Být tam ho naplňuje osvobodivým pocitem, je, pracuje na zahradě, skicuje. Myslím, že něco z toho pocitu se pak dostalo i na obrazy, na kterých zachytil tamní posvátnou horu.

Malování je pro Petra Pastrňáka způsobem jeho mentální i fyzické existence. Syntetizuje se v něm zkušenost západního malířství, včetně obdivu k různým více či méně tradičním krajinářům, faktická znalost východních filozofií a východoasijského umění a také touha prostoupit a poznat struktury toho, co nás obklopuje, konformuje a svádí. Aktivnost a kontemplativní akčnost, spojená s poznáváním, zakládá Petrovo výjimečné malování, jeho klid i bouři lesů, sytost i prázdnost barev, vrstevnatost důvodů, jak zachytit skutečnost, která se abstrahuje v obrazy, v nichž se dá tak jedinečně spočinout. A my nakonec ani nemusíme vědět jak. I tak zůstává dostatek prostoru pro naše domýšlení.

Martin Dostál

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu