VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Valné shromáždění OSN vyhlásilo rok 2010 Mezinárodním rokem biodiverzity. Smyslem akce je „zvýšit informovanost a veřejné povědomí o významu biologické rozmanitosti pro kvalitu a udržitelnost života na Zemi a vyzvat jednotlivce, organizace a další partnery k aktivitám, které pomohou zastavit úbytek biologické rozmanitosti po roce 2010“. Přestože jako předseda Dětí Země, ekologický poradce a dopravní kampaňář dennodenně pročítám nejrůznější ekoinformace, bohužel jsem si nevšiml, že by se v této oblasti nějaká větší účinná osvěta prováděla. A pokud ano, pak se poněkud míjí s realitou. Mnohé stavby jsou totiž povolovány bez ohledu na bohatou faunu a flóru, neboť rozhodují zcela jiná hlediska než zachování biodiverzity.

Nejvíce živočišných a rostlinných druhů prý vymírá ve třetím světě. Avšak ani ten první na tom není moc slavně. A pokud má tedy „jednotka“ „trojku“ poučovat, tak by měla sama nejprve předvést, jak jí biodiverzita leží na srdci. Zvlášť když je tak bohatá. Z lednové tiskové zprávy MŽP se např. dozvídám: „Mezi nejvážnější problémy české přírody patří urbanizace, fragmentace a unifikace. Přibývá zastavěného území, výstavbou silnic se krajina drobí na menší plochy, v důsledku čehož se zmenšuje prostor pro život a migraci živočichů a rostlin…“ A to ještě není všechno! Prý už u nás vyhynulo 19 druhů motýlů a více než polovina zbytku (88 druhů) je ohrožená. Dále hrozí vyhubení více než 50 % druhů obojživelníků a plazů. U některých druhů ptáků je dokonce úbytek tak obrovský, že třeba počet koroptve polní se snížil až o 82 %.

Samozřejmě chápu, že jinde možná nejsou tak přísné zákony na ochranu přírody a krajiny a lidé tak vzdělaní. Za takové situace se jistě jen stěží myslí na zachování rozmanitosti rostlin, zvláště tropických stromů, či živočichů, které zrovna nějak nepotřebujeme k jídlu, k práci apod. U nás ale přece potřebné zákony, chytré občanstvo, pronikavě vizionářské ekonomy a politology a respektované biology a ekology máme. Podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je u nás zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje stovek zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin. Na povolení výjimky není žádný právní nárok, prostě buď žadatel výjimku dostane, nebo ne. Každý by se tedy mohl domnívat, že odborně zdatní a neúplatní ekoúředníci vždy pečlivě zvažují, zda výjimečně nějaké škodlivé zásahy do biotopů a vysoce ceněných organismů povolí, anebo nepovolí. Ale není tomu tak.

Nějaký konkrétní příklad? Šéf odboru životního prostředí Krajského úřadu Pardubického kraje Josef Hejduk v rámci roku biodiverzity udělal radost Ředitelství vodních cest ČR a po deseti letech utrácení veřejných peněz v řádu desítek milionů za „ekologické průzkumy a posudky“ takovou výjimku pro stavbu plavebního kanálu u Přelouče v červenci konečně udělil. Díky ní je možné zlikvidovat biotopy čtyřiceti kriticky a silně ohrožených druhů živočichů a rostlin, které žijí na posledním zbytku lužního lesa slepého ramene řeky Labe.

A co Slavíkovy ostrovy, přes které si státní betonáři za státní miliardy naplánovali splavnit Labe? Jedinými viditelnými bojovníky za biodiverzitu u Přelouče jsou dobrovolní ekoaktivisté ze sdružení Svoboda zvířat Hradec Králové a Děti Země. Mají to však hodně těžké, když proti nim stojí stát a jím placení přírodovědci z České zemědělské univerzity a velká očekávání betonové lobby.

Dalším krokem k oslabení biodiverzity se může stát výstavba jezu v Děčíně na Labi. Předložená dokumentace EIA na svých 1 300 stranách dokládá, že tato stavba přírodě ani chráněným organismům neškodí. Boj za záchranu biodiverzity tedy pokračuje, nejen ve „trojce“, ale především musí být důslednější v „jednotce“. Nebo naši biodiverzitu v příznivém stavu udrží už jen nedostatek peněz?

Miroslav Patrik
Děti Země