Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Gaia a biodiverzita


Mojmír Vlašín, č. 6/2010, str. 10-11

Superorganismus Země

James Lovelock v knize Gaia - nový pohled na život na Zemi mimo jiné říká: „Evoluce od vzniku života na Zemi není evolucí planety a evolucí živých organismů, je to evoluce společná, evoluce Gaie.“ Gaia, někdy také nazývaná Gé, je v řecké mytologii bohyní země a také sama Země. Označení Gaia vymyslel spisovatel William Golding na Lovelockovu žádost, a tento název je často pro vědce překážkou, aby se touto hypotézou zabývali. Není to ale synonymum biosféry, která je definována jako prostor, v němž se živé bytosti normálně vyskytují - tedy oživené slupky naší planety. Horniny, atmosféra a oceány jsou také její částí, tak jako je ulita součástí hlemýždě. Gaia, planetární bytost, má vlastnosti, které nejsou nutně součtem vlastností jednotlivých druhů či populací nebo ekosystémů. Podle této hypotézy jsou teplota, složení atmosféry, některé vlastnosti hornin a vod neustále na konstantní úrovni a tato homeostáze se udržuje aktivními zpětnovazebnými procesy, jejichž automatickým a nevědomým zdrojem jsou jednotlivá společenstva. Gaia jako superorganismus je metafora (například jako Dawkinsův „sobecký gen“). Je to vědecká hypotéza, kterou je záhodno neustále zpochybňovat a dokazovat. Ve svých pozdějších pracích se Lovelock distancuje od většiny balastu, kterým naplnili jeho teorii různí filozofové a spiritualisti.

Co je hypotéza Gaie

Je to vlastně myšlenka, že existuje forma života mnohem větší, trvalejší a komplexnější, než se nám kdy zdálo. Naše Země není jen kus hmoty letící vesmírem, ale organismus. Kolem jedné miliardy let po svém zformování byla naše planeta oživena (mimo stojí otázka, jestli tady život vznikl, nebo byl importován). Pak započal trvalý a stále pokračující proces přeměny planety do jejího nynějšího složení. Lovelock zdůrazňuje, že přítomnost života zcela změnila tvář Země. Nejvýrazněji to platí o atmosféře, která na rozdíl od mrtvých planet není ve stavu klasické chemické rovnováhy. Atmosférické složení nám nejbližších planet, Venuše a Marsu, je výrazně jiné: 95-96 % oxidu uhličitého, 3-4 % dusíku se stopami kyslíku, argonu a metanu. Atmosféra Země v současnosti obsahuje 79 % dusíku, 21 % kyslíku se stopami oxidu uhličitého, metanu a argonu. Ten rozdíl - to je neustálá činnost organismu Gaia, který transformuje vnější podmínky planety na prostředí vhodné k jejímu dalšímu růstu. Například bakterie a řasy schopné fotosyntézy začaly před nějakými 2,8 miliardami let vstřebávat oxid uhličitý a zároveň vypouštět kyslík do atmosféry, aby připravily podmínky pro větší a více energeticky náročné organismy poháněné spalováním, včetně člověka.

Jistě můžete říct, že Země je vlastně z většiny jeden velký kámen a celá je prakticky žhavá, většina její hmoty je bez života. Ale zkuste si představit obrovský strom. Strom nepochybně žije, přestože je již z 99 % mrtvý. Velký strom je dávná věž z mrtvého dřeva, vytvořená ligninem a celulózou v minulosti a slabou vrstvou živých buněk, které tvoří kůru. A stejně tak je to se Zemí. Mnoho atomů tvořících kameny, které se dostaly do magmatu, byly jednou součástí dávného života, ze kterého jsme všichni vzešli. Každý posun tektonických desek, projevující se na změně tvaru kontinentů, může být důsledkem pohybu masivů vápence uložených na Zemi organismy kdysi dávno.

Je Gaia ohrožena?

Lovelock ukazuje, že Gaia je tvor dávný a plný sil. Snesla již takové změny jako nárazy meteoritu a další zásahy. Bude pravděpodobně těžko ohrožena momentální převahou lidského druhu, jakkoliv postihuje biodynamiku jejího prostředí. Velké ohrožení lidského druhu nepramení ani tak z toho, co člověk dělá, ale z toho, jak na to Gaia zareaguje. Člověk je nejvážnějším činitelem současného vymírání organismů, které je asi 100× až 1000× rychlejší než v minulosti. Systém Gaie prošel mnoha vlnami masového vymírání, z nichž nerozsáhlejší proběhlo na rozhraní permu a triasu, kdy zřejmě vyhynulo až 95 % tehdy žijících organismů. Každé takové vymírání bylo následováno obdobím speciace, tj. obdobím vzniku nových druhů. Ochuzováním biodiverzity může ovšem člověk způsobit vážné změny v geofyziologickém systému, které se nakonec obrátí proti němu.

Lynn Margulisová, americká mikrobioložka a propagátorka hypotézy Gaie ve své knížce Symbiotická planeta ukazuje, že druhy na planetě vznikají nejen klasickou darwinovskou mutagenezí, tedy náhodným vznikem odchylek a přírodní selekcí těch životaschopných, ale i hybridogenezí (vznik druhů křížením) a symbiogenezí (vznik druhů splynutím). Dokonce je zřejmé, že v přírodních společenstvech nad konkurencí či predací (lovem) převažuje mutualismus (vzájemně výhodné spolužití) či komensalismus (společné využívání potravy). Gaia tedy není pouze prostředí tvrdé konkurence a boje o přežití, ale i prostředí spolupráce a vzájemné podpory. Ukazuje se, že člověk zdaleka nedisponuje schopnostmi celý živoucí systém planety zničit. Jednoznačně ale umíme některé druhy vyhubit. V poslední době je ale evidentní, že umíme i ohrožené druhy zachránit. Ochranou přírodní rozmanitosti čili biodiverzity můžeme významným způsobem oddálit chvíli, kdy se Gaia druhu Homo sapiens nemilosrdně zbaví.


RNDr. Mojmír Vlašín (1954) - biolog, pracuje v Ekologickém institutu Veronica, externě učí ochranu biodiverzity na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, mojmir.vlasin(zavináč)veronica.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu