VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Ano, je to možné a dokonce to po nějakou dobu šlo. Je třeba aktivní vytváření vzájemné důvěry (obecně hlavní úkol politiků), dobrá vůle, dobře navržené rozhodovací procesy, diferenciace - v zónách, v čase, způsobu hospodaření atd. A pak spousta vynalézavosti v hledání způsobů obživy s respektem k environmentálním limitům; kdyby však společnost (česká, evropská, světová) pochopila, že obecně je jednou z podmínek řešení problémů přinesených globalizací místní soběstačnost, bylo by to mnohem snazší.

Ivan Rynda, sociolog
Fakulta humanitních studií UK Praha

Za prvé je zapotřebí si uvědomit, že národní park Šumava je národní. To znamená, že patří nejen občanům žijícím na Šumavě, ale i českým občanům z Prahy, Brna, Londýna, Berlína a vůbec všem, ať žijí kdekoliv. Asi by nebylo dobře ho po dvaceti letech měnit na park obecní, nebo přírodní.

Co je rozhodně třeba změnit co nejdříve, je zonace, jasně určit, kde bude bezzásahové území a kde území určené pro rozvoj obcí. Národní park Šumava rozhodně nebrání podnikání v cestovním ruchu. Je zapotřebí pouze sladit potřeby turistů a podnikatelů s možnostmi a nabídkou šumavské přírody. Šumava je rozhodně atraktivní region, který má předpoklady dalšího rozvoje, je to prostě dnes dobrá obchodní značka.

Místní obyvatelé mají možnost podnikat ev. pracovat v cestovním ruchu, který není sice nejlépe placeným odvětvím, ale je jistým zdrojem obživy. Samostatná kapitola je práce v lesnictví, kde se dá vydělat víc než ve službách. Je to však otázka výběrových řízení na práci v lese, kde by bylo třeba více zohlednit místní obyvatele.

Osobně preferuji práci v gastronomii, protože jsem léta řídil na Šumavě hotely. Po celou dobu jsem zažíval nedostatek kvalitních pracovních sil. Na Šumavě stále chybí kvalitní infrastruktura. Určitě by tu mělo být kvalitní ubytování všech kategorií, co velmi chybí, je kvalitní šumavská gastronomie, za kterou by jezdili hosté tak jako v Rakousku, Německu či ve Francii. Kvalitně se dnes na Šumavě najíst je někdy přímo loterie, tam vidím dobrou možnost realizace místních obyvatel.

Chybí i pivnice, čajovny, cukrárny, rychlé občerstvení, opravny kol, lyží, půjčovny sportovního zařízení. Větší nabídka a kvalitní služby by přitáhly další návštěvníky. Vždyť dnes se dá počítat s tím, že hosté přijíždějí na Šumavu skoro osm měsíců, oproti třeba Chorvatsku, kde mají podnikatelé na to, aby si vydělali na celý rok, pouze měsíce čtyři.

Václav Sklenář, Srní
v Radě NPŠ zastupuje podnikatele v cestovním ruchu

K tomuto tématu mne napadá několik myšlenek. Nechci dávat recepty co dělat, jedná se mi především o zamyšlení nad jedinečností Šumavy a z toho vyplývající důsledky. Když jsem v polovině 90. let náhodou poprvé projížděl Šumavou, zamiloval jsem se do ní a od té chvíle se můj život začal vyvíjet zcela jinak. Žil jsem prací fotografa cestovního ruchu a nikdy mne ani nenapadlo na tom něco měnit. Když jsem se rozhodl koupit chalupu na Slunečné, netušil jsem, že můj život dostane zcela jiný rozměr. Jakoby každým vdechem šumavského vzduchu jsem se stával součástí této jedinečné části země. Nepotřeboval jsem ani usměrňovací mantinely dané speciální ochranou přírody či jinými ustanoveními. Krok za krokem mne vedla krása okolí k tomu, že jsem přestal létat do exotických krajin a začal dojit kozy a ovce a vyrábět z mléka sýry. Tím nechci říct, že by každý, kdo tu žije, měl pracovat jako biofarmář, ale pokusit se žít v souladu se svým okolím a s úctou k přírodě. V národním parku vidím prestižní organizaci, se kterou má Šumava velkou šanci přežít „všelijaké vlivy“.

Národní park s požadavky danými mezinárodním významem pro ochranu přírody podle mne nepředstavuje stagnaci či konzervaci, ale jedinečnou příležitost. Kdysi jsem chtěl vybudovat z jedné budovy našeho statku ateliér s denním světlem, dnes je v této budově dojírna a sýrárna. Ještě nikdy jsem toho nelitoval.

Pavel Štěpánek, Biofarma a penzion Slunečná, Želnava

Určitě je možné sladit všechno možné, mimo jiné i mezinárodní a vnitrostátní - regionální souvislosti a vztahy na území národního parku, včetně více či méně opomíjených potřeb místního obyvatelstva. Podle mého názoru se to může podařit jen v případě, že:

• bude jasně definováno, jaký je smysl a cíl NP a CHKO, včetně toho, že si vyjasníme a shodneme se na tom, co ten který pojem a termín skutečně znamenají
• k dosažení definovaného cíle stanovíme postupy a metody, které nebudeme měnit dle nálady, barvy ponožek, výsledků sněmovních voleb ani počasí
• korekce postupů a metod provedeme pouze na základě faktů a dat z terénu, nikoli na základě dojmů a pocitů, a to bez ohledu na aktuální mocenskou pozici osoby vlastnící daný dojem či pocit

Aby místní obyvatelé vzali park za svůj, musí být pro státní správu skutečnými partnery. To v podstatě nikdy v minulosti nebylo, kompenzace státu za komplikování života v NP a CHKO je nedostatečná v každé oblasti, např.:

- Nevýhoda: malé reálné pracovní příležitosti v jiných oborech než kuchař-číšník, uklízečka, lesní dělník
Jak na to: více než v jiných regionech podporovat podnikání a zvyšování kvalifikace

- Nevýhoda: horší dostupnost zdravotní péče a sociálních služeb
Jak na to: poskytování vztahovat kromě jiného i k velikosti území, ne jen na počet obyvatel

Určitě by celé záležitosti pomohla vyšší informovanost o souvislostech žití v národních parcích jinde v Evropě. Také rozdělení šumavských obcí (a tím i občanů) na parkové a ty jiné není racionální. Celkem jednoduché na papíře, obtížně proveditelné prakticky.

Zachovat rozsáhlé spontánně se vyvíjející území bez zásahů člověka bude v Evropě unikát, který jistě přinese svým obyvatelům více výhod než nevýhod.

Zbyněk Klose, starosta obce Kubova Huť

Národní parky mají ve světě i přes společný cíl - umožnit nerušenou dynamiku přírody - různý charakter. Tam, kde ještě existují nedotčené krajiny, jde o jejich udržení. U nás v Evropě, kde se nezachovaly, se jedná o jejich znovuzrození.

V Bavorském lese se ukázalo, že změna krajiny v důsledku kůrovcového napadení může být velmi náhlá. To samozřejmě vzbuzuje emoce a obavy u místního obyvatelstva, které žádá konkrétní činy.

Výchozím předpokladem pro přijetí národního parku je zachování a rozvoj hospodářství regionu. Díky okrajové zóně, kde se důsledně zasahuje proti kůrovci, je zabráněno škodám na okolních soukromých hospodářských lesích. Vybudováním turistické infrastruktury vzniká více pracovních míst, než jich zaniklo při ukončení hospodářského využití lesů.

Je důležité zabývat se těmito obavami, ale nezapomínat na základní směřování národního parku. Příroda potřebuje čas, aby ukázala svou sílu. Ustanovení o bezzásahových oblastech mají být co nejsrozumitelnější a důsledná: „Jednou bezzásahové, navždy bezzásahové“. V nových bezzásahových oblastech se nesází a ruší se zde nepotřebné lesní cesty. Jen tak mohou v průběhu let vzniknout plochy, na kterých lze názorně ukázat, že koncept funguje. Aby to bylo možné vidět a zažít, je zapotřebí tyto oblasti zpřístupnit po úzkých stezkách, s výjimkou klidových oblastí tetřeva.

V rámci aktivního přístupu vůči místnímu obyvatelstvu je nutné venku, na místě, vysvětlovat a učit pozorovat. Strach ze změny se pak často promění ve fascinaci z jedinečného vývoje přírody, který se naskýtá přede dveřmi vlastního domu. Když se stálým vysvětlováním, pozorováním přirozeného vývoje lesa, upřímným, důsledným a transparentním chováním správy národního parku podaří probudit u místního obyvatelstva pochopení pro myšlenku národního parku, pak je dosaženo výchozího bodu pro dobré vzájemné sousedství.

Franz Leibl, ředitel NP Bavorský les

Ve veřejné diskusi o ochraně přírody často zaznívá otázka: Můžeme si to dovolit? Myslím, že by ta otázka měla znít spíše: Můžeme si dovolit přírodu nechránit? V době, kdy denně navždy mizí druhy, kdy je stále více plochy zastavěno a kdy člověk pracuje na dlouhodobém poškození klimatu, je ochrana našeho životního prostředí životně důležitým cílem.

Samozřejmě, že se mezi národním parkem a místním obyvatelstvem nejprve vyskytnou střety zájmů. Ustupuje se od starých známých přístupů, pro některé areály výskytu ohrožených druhů se vyhlásí omezení vstupu, jsou odmítnuty přehnané stavební plány. Národní parky jsou útočištěm ohrožených rostlin a zvířat. Opatření usměrňující návštěvníky jsou při ochraně těchto druhů nezbytná.

Národní park ale také nabízí místnímu obyvatelstvu veliké šance. Poskytuje regionům výjimečnost, díky které je zná vyšší počet možných návštěvníků. Národní parky a šetrný turismus rozhodně nejsou protivníci, naopak mohou utvořit více než úspěšné partnerství. Například existuje dobře vybudovaná síť turistických stezek a cyklostezek, informační a vzdělávací centra nabízejí ekologickou výchovu, především dětem a mladým. V dnešní rychlé době hledají lidé, především z městských aglomerací, zotavení těla a duše. V oblastech s přirozeným vývojem přírody ho mohou nalézt.

Základními předpoklady pro přijetí národního parku v regionu jsou dobré informování místních obyvatel, otevřený a upřímný přístup při řešení konfl iktních situací, společné vydání se na dlouhou cestu a probuzení nadšení pro přírodu. Z dlouhodobé perspektivy národní parky dané regiony posílí, protože zde nestojí v popředí krátkodobá komerce, ale trvale udržitelný vývoj.

Max Greiner
předseda spolku Pro Nationalpark. Freunde wilder Natur
Freyung-Grafenau, Bavorsko