|
Vstup pro předplatitele: |
Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)
Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.
Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.
Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!
Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.
(Jan Zahradníček
Jeřáby, 1933)
Lesy v národních parcích se od lesních porostů na většině území České republiky v mnohém liší. Kromě přírodovědných charakteristik, jako je (většinou) přírodě bližší druhové složení a struktura či vyšší potenciál samovolného vývoje, jde i o rozdíly právní. Zákon o ochraně přírody a krajiny stanovuje, že lesy na území národních parků nelze zařazovat do kategorie lesů hospodářských.
V případě lesů ve státním vlastnictví, které na území národních parků výrazně převládají, nezpůsobuje toto ustanovení žádné komplikace. Nehospodaří v nich státní podnik Lesy ČR, jako na území mimo národní parky, ale příslušná správa parku. Úkolem tu není produkce dřevní hmoty a ekonomického zisku, ale péče o les s cílem přiblížit se lesu přirozenému či zcela upustit od výchovných zásahů a ponechat ho samovolnému vývoji. Na těchto plochách zkrátka trvale převažují mimoprodukční funkce lesa na základě společenské objednávky deklarované vyhlašovacím předpisem (příslušný zákon či starší nařízení vlády).
V národních parcích (a v nejvyšší míře v NP Šumava) se však především prostřednictvím restitucí majetku v 90. letech ocitly rozsáhlé lesy u nestátních vlastníků (největší plochy patří městům Volary a Kašperské Hory). Na tyto majitele (obzvláště v I. zónách) jsou kladeny určité nároky nad rámec zákona o lesích, které výrazně snižují možné zisky. Nejčastěji jde o ponechávání ležícího dříví v porostech, dále např. prodloužení obmýtí, změna druhové skladby či ponechání samovolnému vývoji.
Vzhledem k tomu, že tato omezení představují pro majitele lesa finanční ztrátu, má podle zákona o ochraně přírody a krajiny nárok na náhradu za ztížení lesního hospodaření. Způsob vyplácení, jejich účel a výši stanovuje společná vyhláška ministerstev životního prostředí a zemědělství z roku 2006. Největšími příjemci na území národních parků jsou Kašperskohorské městské lesy a Městské lesy Volary. Vyčíslené újmy jsou vypláceny ze státního rozpočtu z resortu ministerstva životního prostředí. Např. výše žádostí za rok 2010 ze strany Kašperskohorských městských lesů dosahovala částky cca 17,5 mil. Kč, ze strany Městských lesů Volary cca 4,5 mil. Kč, z toho cca 3 mil. za lesy v NP a 1,5 mil. Kč za lesy v národní přírodní rezervaci v CHKO Šumava, kde lze tuto náhradu též požadovat.
I v současnosti na vyhodnocování tzv. omezení či újem pro majitele lesů v národních parcích pracují odborná pracoviště ministerstva životního prostředí s cílem předložit v budoucnu přijatelné řešení nevymykající se středoevropskému formátu.
Vladimír Dolejský a Martin Bílý
Odbor péče o národní parky MŽP