VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Čára obzorů, viděná dítětem poprvé, stává se navždy obrysem celého jeho života…

Tak pravil před sedmdesáti lety velký český básník František Halas. A měl pravdu. Obrysem mého života se stalo moravské předhůří Českomoravské vysočiny. Krajina rázovitá, malebná, nikterak dramatická, ale svěží a uklidňující. Krajina, kde je všude blízko, a přece člověk nikam nespěchá: raději se ponoří do pestré mozaiky remízků, políček, luk, osamělých balvanů v polích, stromů obsypaných na podzim rudými jeřabinami. Málokde jinde lze načerpat tolik duševní pohody a klidu jako v krajině mého dětství nedaleko Třebíče.

Kraj balvanitých ostrovů

Právě ona zmiňovaná mozaika vedla roku 1982 tehdejší ONV Třebíč k tomu, aby vyhlásil na území velkém téměř 100 km² oblast klidu Třebíčsko. O pár let později se oblast klidu stala přírodním parkem Třebíčsko - a tak je toto území známé dodnes.

Podíváte-li se na mapu využití země, ve srovnání s širokým okolím vás na první pohled zaujme mnohem jemnozrnnější struktura krajiny. Socialistické zemědělství zde nenapáchalo tolik škod scelováním pozemků. Průmysl sem nepronikl prakticky žádný. Hlavní důvod odhalíte při pohledu na druhou mapu, geologickou. Přírodní park Třebíčsko leží na žulovém plutonu, hlubinném vyvřelém tělese, které proniká na povrch formou četných kamenitých ostrůvků a ostrožen v polích. Hornina se tu kulovitě rozpadá a vytváří balvanité žoky, obklopené skupinami borovic. Některé z balvanů jsou zarostlé v lese, úvozech, na březích potoků či malých rybníčků. Nedaleko Pocoucova naleznete celou stráň chráněnou jako přírodní památka Syenitové skály. U Budišova se na vás bude dívat kamenný profil ježibaby, kousek nad Třebíčí zase zkamenělá bába Alruna. Váže se k ní následující pověst.

Pověst o Alruně

Vypravuje se, že kdysi dávno žila v malé chýši u Klapovského potoka, uprostřed hlubokých lesů, hodná bába kořenářka jménem Alruna. Nikomu neodmítla pomoci, každého vyléčila. Jednoho večera k ní však zavítal bohatý kupec - a zůstal na noc. Tu noc se Alruna nechala omámit čarovnou mocí zlata, které zahlédla v hostově měšci: i vzala jej, tajně schovala a ráno předstírala, že o ničem neví.

Od té doby se však zásadně změnilo její chování k lidem. Po každém příchozím žádala peníze. Nedal-li, pomoci se nedočkal. Až jednoho sychravého podzimního podvečera zaťukala na okno chaloupky mladá vdova s těžce nemocným dítětem. Alruna však - vida, že se kýžených zlaťáků nedočká - odmítla i ji, a zoufalá žena ji za trest proklela v nehybný kámen. Dodnes stojí na návrší vedle silnice vedoucí z Třebíče do Pocoucova.

Historické využívání krajiny

Třebíčsko je krajina mírně zvlněná, nepříliš úrodná, a proto zde lidé nebydleli odpradávna, jako například ve starosídelní oblasti jižní Moravy. Kdysi se zde rozkládal rozsáhlý Třebečský les (který snad dal jméno i samotné Třebíči). Za důležité středisko byl považován Brod (dnešní Vladislav, ležící jihovýchodně od přírodního parku), jímž procházela Lovětínská cesta, pokračující severně od Třebíče na Hostákov a Trnavu. Trnava bývá označována za významnou křižovatku starých obchodních cest.

Velkým impulzem pro rozvoj osídlení byla vnitřní kolonizace zaštítěná benediktinským klášterem v Třebíči, založeným roku 1101. Vznikla tehdy řada vesnic jako zmiňovaná Trnava, Hostákov, Valdíkov či Nárameč. Charakter krajiny nahrával spíše menším sídlům ležícím nedaleko od sebe.

O další významný zásah do krajiny Třebíčska se postaral Vilém z Pernštejna na konci 15. a v 16. století. Za jeho spravování docházelo k početnému zakládání rybníků, jež se - přestože jich do dnešních dnů mnoho z různých důvodů ubylo - stále podílejí na tvářnosti krajiny. Kromě Pernštejnů patřilo Třebíčsko také rodům Osovských či Valdštejnů.

Letem světem Třebíčskem

Charakteristickým časem přírodního parku Třebíčsko je pro mnoho Třebíčanů i obyvatel okolních vesnic měsíc duben. Tehdy se vydávají na rodinné vycházky, aby opět po roce spatřili větrem rozkývané zvonce koniklece velkokvětého, pokrývající stepní trávníky přírodních památek Ptáčovský kopeček a Kobylinec.

Na otevřená, prosluněná prostranství sem z jihovýchodu pronikají prvky teplomilné květeny, najdete zde třeba vzácný smil písečný. Čím dále k severozápadu, tím více se krajina hrbatí a přibývá lesů. Na Jelení hlavě a v okolí Hroznatína už má téměř podhorský nádech s převažující velkoplošnou šachovnicí pastvin a smrkových monokultur. Bohužel nejsou příliš odolné vůči silným větrům, a tak při procházce těmito lesy můžete občas vidět paseky vzniklé smrštěmi.

Dalším negativním jevem jsou četné chatkové kolonie z doby „divoké výstavby“ v 70. a 80. letech minulého století. Některé ostrůvky v polích bývají využívány k občasnému ustájení dobytka či koní, což přispívá k jejich ruderalizaci na úkor zmiňované teplomilné lesostepní květeny, která zde měla původní stanoviště.

Inspirace básníků a malířů

Celá řada osobností kulturního života, literátů, básníků i malířů, je spjata s krajinou Třebíčska. Někteří vystudovali na „Gymnáziu básníků“ v Třebíči, jiné přímo uhranul ten nenápadný, napohled ničím nezajímavý, a přece tak půvabný kousek země. Širší okolí Třebíčska inspirovalo uměleckou tvorbu Otokara Březiny či třebíčského básníka a výtvarníka Ladislava Nováka (1925-1999). Z nedalekého Tasova pochází katolický básník Jakub Deml. V přírodním parku má pomník Jan Zahradníček.

V Týně, bývalé vesnici, dnes nejsevernější části Třebíče, od narození žije akademický malíř Vlastimil Toman (1930). Duše poetická, člověk, který se rád toulá přírodou Třebíčska i krajinou rodného Týna a přenáší její atmosféru dovedně na papír. Romantická Čapí skála, okolí Budíkovic a Trnavy či jen zasněná krása sněhem zapadlých týnských střech tvoří pilíře jeho bohatého díla. Pan Toman vydal i několik bohatě ilustrovaných knih vzpomínek, zamyšlení a veršů. V nich se zpovídá z lásky k rodnému místu a kraji, který nikdy nedokázal natrvalo opustit.

Tipy k návštěvě

Zní to jako otřepané klišé, ale na Třebíčsku můžete zajít téměř kamkoli a všude bude hezky. Zkuste se projít okolím Trnavy, Přeckova, Rudíkova a Hroznatína. Tam někde se setkávají všechny krajinné typy, borové remízky s oblými balvany i hluboké smrčiny, louky i rybníky, políčka i pastviny. Na rozcestí vás občas pozdraví křížek, kaplička či boží muka. U Bochovic a Hostákova se vyptejte místních starousedlíků, ve které polní trati máte největší šanci nalézt fialové krystaly ametystů, černé krystaly morionů či průsvitná skla záhněd. Můžete prozkoumat i nedaleké Balinské údolí, projít si Demlovo Tasovsko s hlubokým údolím Oslavy a vystoupat na zříceninu hradu Dub. Ať už se vydáte kamkoli, nezapomeňte svoji pouť zakončit v Třebíči, staroslavném městě s bazilikou a židovskou čtvrtí zapsanými na seznamu UNESCO. Neboli - jak se také někdy říká - městě dobrých přátel.

Mgr. Ondřej Herzán (1983) - postgraduální student geografie na Masarykově univerzitě, amatérský písničkář a cestovatel zejména do zemí Balkánu a Zakavkazska. Pochází z Třebíče, ve své diplomové práci se věnoval biogeografickému a krajinářskému hodnocení PP Třebíčsko, jaspopal(zavináč)seznam.cz