Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Šikmý kostel: románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921

Karin Lednická, č. 2/2022, s. 23-25, pro předplatitele

Skalická Morávka

Petr Birklen, č. 2/2022, s. 44-45

Vzpomínka na Vítka Grulicha __ 2. 10. 1956 – 24. 2. 2022

Olga Lepšová-Skácelová, č. 2/2022, s. 56-57

Tisy v tísni

Renata Placková, č. 2/2022, s. 58

Bývala za plaňkovým plotem cesta do pole aneb o krajinném žalu a zbytkové naději

Petr Čermák, č. 1/2022, s. 2-3

Elementární automat Rule 30, homolice vznešená a meze poznání

Martin Dvořák, č. 1/2022, s. 20-22, pro předplatitele

Jak jsem vstoupil na „Mýtinu“ Josefa Jambora

Michal Friedl, č. 1/2022, s. 31-33, pro předplatitele

Jak mohu snížit svoji uhlíkovou stopu nepoužíváním rašeliny?

Renata Placková, č. 1/2022, 42-44

Povinná četba o životním prostředí


Antonín Buček, č. 6/2010, str. 27

Moldan, B.: Podmaněná planeta. Karolinum, Praha 2009. 416 s.

Přístup Bedřicha Moldana k řešení problémů životního prostředí je dlouhodobě obdivuhodně konzistentní. Svůj základní postoj formuloval již koncem minulého století: „Člověk se stal pánem a vládcem celé planety. Má-li si zasloužit, aby se mohl pokládat za pána a vládce dobrého, musí se tak chovat.“ (Moldan, B., Pačes, T.: Rok 2000 - konec věku plýtvání. Mladá fronta, Praha 1984, 256 s.) Rozbor hlavních aspektů současného „života v antropocénu“ se stal úvodem k Moldanově poslední knize Podmaněná planeta. Vychází v ní z projektu OSN Miléniové hodnocení ekosystémů a definicí 16 základních kritérií shrnuje vývoj mezinárodního úsilí o zavedení koncepce udržitelného rozvoje. Velmi důležitý je přitom Moldanem dlouhodobě prosazovaný princip minimalizace nároků na prostor: „Prostor je třeba pojímat jako konečný zdroj, o který se lidské aktivity dělí nejen mezi sebou navzájem, ale i se živou přírodou… Proto je třeba prostorem šetřit, ať je kdekoliv.“ (s. 101)

Nejrozsáhlejší část knihy autor věnuje stavu biosféry. V devatenácti kapitolách s využitím podrobné aktuální faktografické dokumentace rozebírá nejdůležitější aspekty vývoje a stavu biosféry. Předkládá základní informace o vývoji živých organismů, struktuře, fungování, primární produkci a biomase světových ekosystémů. Pokračuje výstižným přehledem problematiky biologické rozmanitosti včetně nástinu způsobů ochrany biodiverzity formou vyhlašování chráněných území. Samostatně se věnuje lesům, jejichž úbytek považuje za „snad nejviditelnější dlouhodobý důsledek přítomnosti člověka na Zemi“.

V části nazvané Odpovědi Moldan pečlivě, odpovědně a všestranně představuje nejrozmanitější přístupy k řešení problémů životního prostředí. Od správy věcí veřejných přes problematiku práva, institucí a veřejnosti až po úlohu Evropské unie a globálních institucí. Charakterizuje základní typy postojů k řešení environmentálních otázek. Tzv. „hlasatelé zkázy“ (autoři tvrdící, že lidstvu hrozí vážné environmentální katastrofy) podle něj formulují často vážná varování, která mohou být podnětem k cílevědomým akcím. Věnuje se environmentální vědě, datům, indikátorům a vzdělání. Podrobně rozebírá kvalitu lidského života a vzorce spotřeby. Autory z Ekologického institutu Veronica jistě potěší, že v kapitole o environmentálně příznivých technologiích uvádí jejich Desatero domácí ekologie. Významné místo dává ekonomii životního prostředí a ekonomickým nástrojům environmentální politiky. Autor se též snaží doložit, že zisk podniků závisí i na jejich environmentálně příznivém jednání.

V závěrečném Epilogu se zamýšlí nad Výhledem do budoucna. Prezentuje výsledky rozmanitých prognostických scénářů, např. Výhled OECD, který „nevyznívá příliš optimisticky“. Moldanův střízlivě optimistický závěr o možnostech zlepšení stavu životního prostředí na námi podmaněné planetě vyjadřuje název poslední kapitoly Světlo na konci tunelu snad není protijedoucí vlak.

Z Moldanovy knihy nebudete zklamáni. Pro všechny, kdo mají péči o životní prostředí v pracovní náplni, by se rozhodně měla stát povinnou četbou.

Antonín Buček
krajinný ekolog

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu