Čtení na tyto dny

Na tom neulpí lež

Do vzduchu cválají
luční konící pod hřívami lipnic

Od sídlištních remízek
poržávají zrána na večer

Chtějí mne nosit
a nést chtějí se kudy jdu

Nemohu se jim vylhat
Dýhové dveře
- denně je odemykám a zamykám -
jsou pro ně pořád zarubaný les

Z pastuších tobolek
rozsutých
podél ulic stromů naproti
podráží tamaryšek

Hryzou rosná zubadélka - koníci

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Povinná četba o životním prostředí


Antonín Buček, č. 6/2010, str. 27

Moldan, B.: Podmaněná planeta. Karolinum, Praha 2009. 416 s.

Přístup Bedřicha Moldana k řešení problémů životního prostředí je dlouhodobě obdivuhodně konzistentní. Svůj základní postoj formuloval již koncem minulého století: „Člověk se stal pánem a vládcem celé planety. Má-li si zasloužit, aby se mohl pokládat za pána a vládce dobrého, musí se tak chovat.“ (Moldan, B., Pačes, T.: Rok 2000 - konec věku plýtvání. Mladá fronta, Praha 1984, 256 s.) Rozbor hlavních aspektů současného „života v antropocénu“ se stal úvodem k Moldanově poslední knize Podmaněná planeta. Vychází v ní z projektu OSN Miléniové hodnocení ekosystémů a definicí 16 základních kritérií shrnuje vývoj mezinárodního úsilí o zavedení koncepce udržitelného rozvoje. Velmi důležitý je přitom Moldanem dlouhodobě prosazovaný princip minimalizace nároků na prostor: „Prostor je třeba pojímat jako konečný zdroj, o který se lidské aktivity dělí nejen mezi sebou navzájem, ale i se živou přírodou… Proto je třeba prostorem šetřit, ať je kdekoliv.“ (s. 101)

Nejrozsáhlejší část knihy autor věnuje stavu biosféry. V devatenácti kapitolách s využitím podrobné aktuální faktografické dokumentace rozebírá nejdůležitější aspekty vývoje a stavu biosféry. Předkládá základní informace o vývoji živých organismů, struktuře, fungování, primární produkci a biomase světových ekosystémů. Pokračuje výstižným přehledem problematiky biologické rozmanitosti včetně nástinu způsobů ochrany biodiverzity formou vyhlašování chráněných území. Samostatně se věnuje lesům, jejichž úbytek považuje za „snad nejviditelnější dlouhodobý důsledek přítomnosti člověka na Zemi“.

V části nazvané Odpovědi Moldan pečlivě, odpovědně a všestranně představuje nejrozmanitější přístupy k řešení problémů životního prostředí. Od správy věcí veřejných přes problematiku práva, institucí a veřejnosti až po úlohu Evropské unie a globálních institucí. Charakterizuje základní typy postojů k řešení environmentálních otázek. Tzv. „hlasatelé zkázy“ (autoři tvrdící, že lidstvu hrozí vážné environmentální katastrofy) podle něj formulují často vážná varování, která mohou být podnětem k cílevědomým akcím. Věnuje se environmentální vědě, datům, indikátorům a vzdělání. Podrobně rozebírá kvalitu lidského života a vzorce spotřeby. Autory z Ekologického institutu Veronica jistě potěší, že v kapitole o environmentálně příznivých technologiích uvádí jejich Desatero domácí ekologie. Významné místo dává ekonomii životního prostředí a ekonomickým nástrojům environmentální politiky. Autor se též snaží doložit, že zisk podniků závisí i na jejich environmentálně příznivém jednání.

V závěrečném Epilogu se zamýšlí nad Výhledem do budoucna. Prezentuje výsledky rozmanitých prognostických scénářů, např. Výhled OECD, který „nevyznívá příliš optimisticky“. Moldanův střízlivě optimistický závěr o možnostech zlepšení stavu životního prostředí na námi podmaněné planetě vyjadřuje název poslední kapitoly Světlo na konci tunelu snad není protijedoucí vlak.

Z Moldanovy knihy nebudete zklamáni. Pro všechny, kdo mají péči o životní prostředí v pracovní náplni, by se rozhodně měla stát povinnou četbou.

Antonín Buček
krajinný ekolog

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu