VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Višňák, R.: Les v hodině dvanácté. Vydalo Hnutí Duha v nakladatelství Abies, 2009, 324 s.

Autor není lesníkem, ani profesionálním ochráncem přírody, což mu dává potřebný kritický nadhled nad děním, které se týká současných lesů. Knihu píše srozumitelně, nezbytné odborné termíny vysvětluje v závěrečném slovníčku. Za obecným úvodem Co je les následuje kapitola Les podle přírody a podle člověka o vývoji lesa v přirozených podmínkách i s vlivem člověka, o fytocenologii, typologii, druhové skladbě, včetně upřesnění pojmů prales, přírodní les, kulturní les apod. V Lese v proměnách doby se věnuje vývoji lesů u nás od konce holocénu. Je zřetelné, že les nikdy nebyl neměnným útvarem, ale je výslednicí panujících klimatických podmínek a činnosti člověka, která je zejména od konce 18. století stále více určující. Pod nadpisem Kam jsme až došli? autor na základě veřejně dostupných čísel a statistik podrobně dokazuje pohyby hospodářských ukazatelů jako druhové skladby, výše těžeb, zdravotního stavu a stavů zvěře. Dozvídáme se i o pokračujícím zhoršování stavu lesních půd včetně nového problému zvyšujících se depozic dusíku do půdy. Ve Třech zastaveních rozebírá příčiny rozpadu horských lesů na příkladu Krušných hor, Jizerských hor a Šumavy. Věcně analyzuje situaci a poukazuje na úspěchy, neúspěchy a omyly. Vztah lesa a ochrany přírody je obsahem další kapitoly, v níž se mimo historického pohledu zabývá realizací a praktickým významem ÚSESů a Natury 2000. V závěrečné Cestě z bludného kruhu shrnuje projevy krize v našich lesích a navrhuje, co by bylo vhodné pro jejich zlepšení dělat. Hodnotí také trendy přírodě blízkého hospodaření a certifikace lesů FSC a PEFC. Přesto, že je naše lesnictví považováno za jedno z nejvyspělejších, stav lesů tomu neodpovídá ani zdravotně ani vyhlídkami do budoucna. Stále množící se kalamity různého původu ukazují, že je nutno přenastavit priority a způsoby hospodaření v lesích. Ke změně lesnického myšlení, která je toho předpokladem, je autor skeptický.

Já bych řekl, že většina lesníků ví, co by se mělo dělat, už proto, že se to učí. Ale po těch neustálých aférách a změnách vedení a priorit není divu, že mnozí nemají ani sílu, ani odvahu vzdorovat a prosazovat to, co by mělo být samozřejmostí. Je to dobrá kniha, škoda jen, že manažeři ve vedoucích funkcích si ji asi nepřečtou.

Ivo Dostál
lesník, hydrolog