VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Předprázdninové zasedání ÚVR ČSOP spolu se zástupci SZOPK se konalo v krásném prostředí listnatých lesů Ždánického lesa, v údolí Kyjovky, kterým se na konci minulého století prodrala Vlárská dráha. Hosty rekreačního zařízení ZO ČSOP Bukovany, bývalé haluzické hájenky, byli nejenom noví činovníci ústředních orgánů, ale také zástupci ZO ČSOP Jihomoravského kraje, kteří si přijeli k táboráku popovídat s novým předsedou o budoucnosti našeho spolku. I když diskuse nespěla k ničemu objevnému, rozhodně byla užitečná k vyslovení společných problémů a ke vzájemnému seznámení. Hluboce po půlnoci, před dlouhou cestou do Prahy, jsme ještě zadrželi Bedřicha Moldana ke krátkému rozhovoru.

Veronica: Jak by podle Vás měla vypadat ekologická lobby?

Moldan: Ekologická lobby se nemůže vytvořit nějakým administrativním zásahem. Především si zelené organizace musí uvědomit, co chtějí, že nejsou jen nějakým spolkem uzavřeným do sebe, ale že musí být obráceny k veřejnosti, ke světu, ke společnosti. První podmínka tedy je, že musí trošičku transformovat samy sebe ze spolku, jehož cílem bylo v minulosti vybudovat jakousi hradbu proti společnosti, aby její členové mohli za tou hradbou vykonávat svoji činnost, na opačný model.

Druhá podmínka je, že najdou způsoby, jak budou mezi sebou spolupracovat, protože žádná z nich není natolik silná ani početně, ani technicky, a zejména ne potenciálem duchovním a odborným, aby její stanoviska mohla být brána dostatečně vážně.

Zelené organizace musí najít příležitosti, jak mluvit nahlas. Musí prozkoumat své publikační možnosti, které zatím nejsou tak špatné - existuje několik časopisů, není tak těžké dostat se do větších sdělovacích prostředků - ale to úsilí musí být lépe nasměrováno a organizováno. To jsou vnitřní podmínky zelených organizací, které můžeme ovlivnit sami. Na druhé straně je to také otázka výchovy veřejnosti, která u nás není zvyklá naslouchat hlasům nevládních organizací, ať už jsou zelené, modré, fialové, či jakékoliv jiné barvy. Doufám, že se naše společnost v tomto směru bude vyvíjet stejně demokratickým způsobem jako v nejvyspělejších státech, kde mají tyto organizace velký význam. Jsou například zvány na různá vládní a jiná fóra. Chcete-li sehnat předsedu svazu ochránců přírody třeba ve Švédsku, vůbec ho v úřadě nenajdete, protože je angažován v různých panelech, komisích a odborných skupinách. Nejen vládní, ale i jiné, například průmyslové organizace velice často požadují služby, konzultace a stanoviska těchto organizací, neboť vědí, že představují názor veřejnosti.

Doufám, že k tomuto vývoji dojde i u nás. Samozřejmě ne automaticky, ale působením obecně demokratických sil a taky s pomocí mezinárodních zelených hnutí, která jsou v tomto ohledu podstatně dál.

Veronica: Ale ekologická lobby, to je především prostředek k ovlivňování parlamentu a rozhodovacích orgánů na všech úrovních…

Moldan: Zatím bych řekl, že nejdál je ekologická lobby ve Slovenské národní radě, kde je Mikuláš Huba, známý ochránce přírody a nečlen žádné politické strany, předsedou výboru pro životní prostředí. Také v České národní radě a ve Federálním shromáždění je několik poslanců, kteří jsou členy ČSOP a jsou náznaky, že se tito lidé dají dohromady. Jestli se to podaří, už tady zárodek takové lobby je.

Příkladem může být tvorba ústav: Ze skupiny poslanců všech zákonodárných sborů se vytvořila iniciativa, prosazující do ústav články, jež by zaručovaly deklaraci práv na životní prostředí, práv organismů na nerušený vývoj, a podobně.

Veronica: Vraťme se ke sdělovacím prostředkům. Zdá se mi, že televize, k níž máme všichni značně smíšený vztah, ale která má bezesporu největší vliv, vysílá ekologické pořady daleko častěji na Slovensku než v Čechách. Dokážete vysvětlit, čím to je?

Moldan: Nevím čím to je, ale je to asi fakt. Je pravda, že ministerstvo životního prostředí ČR, a pokud vím i Federální výbor, se snaží proniknout do televize, ale nesetkává se to příliš s úspěchem. Neřekl bych, že je to úmysl, spíše shoda okolností, kterou by bylo třeba pečlivě analyzovat. Stálo by za to dát dohromady širší skupinu publicistů, „zelených“ redaktorů, obnovit něco, co kdysi byl klub ekologických novinářů, který s pádem komunismu zanikl. Kdyby taková iniciativa vyšla z ČSOP, například z Veroniky, velice bych to uvítal.

Veronica: Osvědčuje se jednoduchý, několikabodový, ale pregnantně formulovaný program, který je možno veřejnosti vyložit a k jednotlivým položkám diskutovat…

Moldan: Celý ten komunikační problém je odrazem toho, že ekologická fronta v nejširším slova smyslu, včetně ministerstev, tohleto zatím neumí. Pořád naříkáme, že nikdo nedělá ekologickou osvětu, ale ryba hnije od hlavy. Musíme právě v tomto směru daleko intenzívněji pracovat.

Veronica: To je i můj pocit. Které ze zahraničních organizací jsou pro ČSOP nejzajímavějšími partnery?

Moldan: Já myslím, že pro Svaz ochránců přírody jsou nejzajímavější národní svazy ochránců přírody: německý, rakouský, francouzský, Sierra Club v Americe - existují prakticky ve všech státech.

A potom samozřejmě velké organizace mezinárodní, které mají obrovské zkušenosti a vliv dokonce v mezinárodní diplomacii, jako je například WWF, Greenpeace, Friends of the Earth, IUCN a další.

Řekl bych, že zvláště pro náš Svaz by bylo užitečné se podívat na tradiční ochranářské organizace v zahraničí, protože i ony se dnes hodně proměňují, modernizují a starají se o širší problematiku.

Zachovávají si přitom širokou členskou základnu a jsou nám nejvíce podobné. Myslím, že by stálo za to najít sílu a dobré vztahy s nimi navázat. Zatím máme smlouvu s německým Bundem a pracuje se na dohodě s Rakouskem, chceme navázat podobné kontakty i s polskými a maďarskými organizacemi.

Veronica: Děkujeme za rozhovor.

Zaznamenal Miroslav Kundrata