VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Obecní zastupitelstvo nejmenované vesnice rozhodovalo nedávno o prodeji obecního pozemku. Jeho nabytí by místnímu milionáři umožnilo vybudovat ve vlastni režii biocentrum s rybníkem (dále jen „Rybník“). Rozhodovalo se tedy o revitalizaci krajiny.

O co šlo? Soukromá osoba (dále jen „Milionář“) se rozhodla na vlastním pozemku vybudovat Rybník. Ten by - obklopen již existující vysokou zelení - mohl v katastru obce se 450 hektary polností plnit funkci místního biocentra. V obci a okolí dříve bylo a postupně zaniklo sedm rybníků. Rybník má vzniknout na místě jednoho z nich.

Milionář by na pozemku, který již vlastní, mohl vybudovat menší rybník. Koupí obecní parcely chce svůj pozemek rozšířit a vytvořit větší vodní nádrž o ploše 2,5 ha. Přes jeho pozemek dnes vede veřejně využívaná panelová cesta, kterou by Rybník o ploše 2,5 ha zatopil. Mohla by ji však nahradit souběžná, již existující („Náhradní“) cesta.

Na zasedání bylo přítomno 13 zastupitelů: lidovci MS, MG, JH, ML a JK, sociální demokrat RV, nezávislí DH, LM, KH a komunisté VG, VY, OS a MT. Ti se rozdělili do čtyř uskupení. Osm z nich (lidovec JK, sociální demokrat RV, nezávislí LM, KH a komunisté VG, VY, OS a MT) zaujalo k prodeji pozemku odmítavé stanovisko. Lidovcům MS a JH sice nebyly pochybnosti prvního „tábora“ zcela cizí, uváděli však i argumenty ve prospěch prodeje. Třetí skupinu tvořili lidovec MG a nezávislý DH, kteří mlčeli. Čtvrté „zájmové uskupení“ reprezentoval lidovec ML, který prodej pozemku Milionáři jednoznačně podporoval.

Lidovec MS přednesl návrh na prodej pozemku a tlumočil požadavek Milionáře, aby byla přehodnocena cena, která je výrazně vyšší, než bývá při prodeji podobných pozemků obecním úřadem obvyklé.

Lidovec ML řekl, že by zastupitelstvo mělo v zájmu revitalizace místní, poněkud fádní krajiny prodej pozemku schválit. Doporučil podpořit snahu Milionáře vybudovat biocentrum snížením ceny pozemku.

Většinoví zastánci odmítavého stanoviska opakovaně a v neuspořádaném sledu uváděli následující argumenty:

- „To není žádný biocentrum, ale obyčejnej rybník.“
- „Zatopí Panelku a příjezd k silnici po Náhradní cestě je nepřehlednej. Může tam být havárka.“
- „Panelka je zpevněná. Zpevnění Náhradní cesty slibuje na papíře a pak se na to vykašle.“
- „Chce velkej rybník, původně měl tam, co bylo dřív hřiště, být malej.“
- „Nebude to volně přístupný, oplotí si to.“

„Umírnění“ - lidovci MS a JH - uvedli. že bezpečnost příjezdu Náhradní cesty k silnici by bylo možné zajistit zahrnutím stavby Rybníka do územního plánu. Příjezd k silnici by pak museli odsouhlasit „dopraváci“. Lidovec JH potvrdil, že navržená cena pozemku je šestkrát vyšší, než bylo dosud při prodeji podobných pozemků obvyklé.

Odpůrci prodeje emotivně zopakovali výše již uvedené argumenty. Ve vzniklé patové situaci zahájil lidovec MS hlasování o odložení prodeje pozemku na první zasedání nového zastupitelstva, které bude zvoleno v blížících se komunálních volbách. Dvanáct z třinácti zastupitelů bez váhání zvedlo ruku pro tento návrh.

Když zvedali ruce, lidovec ML se dožadoval projednání svého původního návrhu, aby zastupitelstvo prodej pozemku schválilo s tím, že smlouva zahrne povinnost Milionáře zpevnit Náhradní cestu a vyřešit její příjezd k silnici bezpečně a v souladu s rozhodnutím příslušných orgánů státní správy. Navrhl cenu, která odpovídala čtyřnásobku obvyklé ceny.

Komunista VV prohlásil, že slovo „bezpečně“ je vágní a na lidovce ML se obrátil se slovy: „Však se už hlasovalo, tak co se budem ještě bavit.“ Toto stanovisko bylo všemi přijato jako uspokojivé.

Zastupitelé se vzápětí jednomyslně usnesli, že výstavba Rybníka bude zahrnuta do připravovaného územního plánu, čímž bude zajištěna kontrola státní správy nad podmínkami případné realizace. Vznikl ovšem spor o tom, jak bude stavba v usnesení nazvána. Většina zastupitelů považovala za samozřejmé, že bude použito označení „rybník“. Lidovec ML prosazoval použití slova „biocentrum“. Jeho pokus vysvětlit, že „rybník“ může mít vybetonované břehy, kdežto „biocentrum“ by muselo mít přírodě blízký charakter, zanikl v šumu nesouhlasných výroků. Lidovec MS doporučil později přijatý kompromis, aby se v usnesení hovořilo o „stavbě“, jejíž přesné označení navrhne později investor.

Lidovec MS připomněl, že do územního plánu bude podle dříve přijatého usnesení zastupitelstva zahrnuta také v minulosti odložená výstavba „malé vodní nádrže“. Komunista VY se ptal na její umístění. Když se mu dostalo odpovědi, prohlásil: „Takže bude rybník pod rybníkem?!?“ Z pléna někdo přitakal: „To bude úplná kaskáda.“

Lze říci, že zastupitelstvo se rozdělilo na dva „tábory“. Osamělý lidovec ML prodej pozemku podporoval ve snaze napomoci vytvoření ekologicky hodnotnější verze biocentra. Členové druhého, politicky pestrého uskupení schválení prodeje zpochybňovali nebo na něm netrvali. Jejich společné stanovisko mělo pravděpodobně dva kořeny. Za prvé nevýrazné povědomí o potřebě a o způsobech revitalizace krajiny. Za druhé rezervovanost vůči projektu souseda „zbohatlíka“.

Malá intenzita povědomí o potřebě a způsobech revitalizace krajiny se během jednání zastupitelstva projevovala odmítáním slova „biocentrum“. Výrokem, že to není „biocentrum, ale obyčejnej rybník“, zastupitelé naznačovali, že slovo „biocentrum“ pro ně je jen honosnou náhražkou slova „rybník“. Část z nich asi tušila, že výraz „biocentrum“ nějak souvisí se životním prostředím, v jejich očích však toto slovo postrádalo jasnější smysl.

Za projev nevýrazného povědomí o potřebě revitalizace krajiny lze také považovat to, že se pozornost účastníků diskuse soustředila na myšlenku, že Rybník může překážet dopravě. K tomuto tématu bylo opakovaně vzneseno více argumentů („Zatopí Panelku…“ „Zpevnění Náhradní cesty slibuje na papíře…“ aj.), zatímco k tématu revitalizace se většina vyjádřila toliko zpochybňováním slova „biocentrum“ a ironickými poznámkami o „kaskádě“.

Časté, ale méně dramatické byly projevy rezervovanosti vůči projektu souseda „zbohatlíka“ („… slibuje na papíře a pak se na to vykašle“ „Chce velkej rybník…“ „… oplotí si to“). Jejich intenzita se lišila u jednotlivých zastupitelů. Nejmenší byla u lidovců, nevýraznější u komunistů. Zde se zastupitelé přiblížili k tradičním stanoviskům svých politických stran.

Domnívám se, že společným kořenem odmítnutí prodeje pozemku byla nepřítomnost představy revitalizace krajiny v ekologickém povědomí většiny zastupitelů. Nechuť podporovat boháče odmítnutí prodeje přiživila, nemůže však vysvětlit, proč se ideologicky různorodé zastupitelstvo téměř zcela sjednotilo.