VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Ochrana přírody prošla asi pěti etapami. Ne že bych všechny zažil osobně - znám je z bájivého vyprávění starců a z moudrých knih. První období bych nazval Romantické. Soustředilo se na ochranu mimořádných nebo bizarních lokalit (pralesy, gejzíry) a trvalo asi od r. 1820 do r. 1880. V tomto období byl mj. vyhlášen první národní park (Yellowstonský). Druhé období je Období divočiny (1880-1950). Cílem je ochrana území a lokalit co nejméně dotčených činností člověka (stepi, pralesy, mokřady apod.). V oblasti etické je silně ovlivněno německým lékařem a myslitelem Albertem Schweitzerem, který zdůrazňuje podstatnou, dodnes ne zcela přijatou tezi, že příroda má smysl sama o sobě, tj. má svou vnitřní hodnotu, bez ohledu na její užitek člověku. Konzervační období usiluje o vytvoření soustavy ohrožených biotopů a typů prostředí a o ochranu ohrožených nebo přirozeně vzácných druhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů (1950-1980). Evropská ochrana přírody byla silně ovlivněna učením německého profesora Hugo Conwentze, který ochranu přírody ztotožnil s péčí o přírodní památky. Tento pohled na ochranu přírody, který částečně přežívá dodnes, je v podstatě statický. Hlavní myšlenka je, že vyloučení lidských zásahů povede k uchování současného stavu přírody. To se zejména u malých území vůbec neosvědčilo. Čtvrté období lze nazvat Období řízené péče. Vychází z představy, že o přírodu a krajinu je nutné aktivně pečovat, a jako hlavní princip ochrany přírody a krajiny staví udržitelné využívání zdrojů (udržitelný rozvoj, udržitelný život). Zatím poslední období nazýváme Ekosystémový přístup - kombinuje oba hlavní cíle soudobé ochrany přírody a krajiny: zachování biologické rozmanitosti (biodiverzity) a podpora základních životadárných procesů v ekosystémech. Tato letmá historie ochrany přírody ukazuje, jak velký vývoj prodělal obor zdánlivě tak konzervativní, jako je ochrana přírody. Není proto divu, že na stránkách Veroniky se odehrává souboj představ o vhodné péči o přírodu. Každý má svůj názor a svůj pohled na věc. Bill Molison, otec myšlenky permakultury, řekl, že do zahrady i do přírody je třeba zasáhnout, kdykoliv je to nutné. A nutné to není skoro nikdy. Myslím, že bychom se tím měli v ochraně přírody řídit. Skloňme se před velkým divadlem přírody. I když zápletce úplně nerozumíme, pozorujme, poučme se a zatleskejme.