VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Síť zvláště chráněných území České republiky tvoří jednak území velkoplošná (národní parky a chráněné krajinné oblasti), jednak maloplošná území - národní přírodní rezervace a národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky. Vždy se jedná o území přírodovědecky či esteticky jedinečná či velmi významná, která jsou vyhlašována buď zákonem (národní parky), nařízením vlády (chráněné krajinné oblasti) nebo vyhláškou ministerstva životního prostředí (NPR, NPP), či vyhláškou kraje (PR, PP), stanovující i tzv. bližší ochranné podmínky těchto území. Pro všechny uvedené kategorie zvláště chráněných území přírody stanoví zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, základní ochranné podmínky, dle nichž jsou některé činnosti a aktivity na chráněném území zakázány.

Péče o zvláště chráněná území je zajišťována na základě plánu péče, který je zpracován pro každé zvláště chráněné území a jeho ochranné pásmo. Jedná se o dokument, ve kterém se na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu zvláště chráněného území navrhují opatření na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany v daném zvláště chráněném území. Jedná se především o asanační zásahy, sledující návrat do přirozeného stavu odstraněním nežádoucích prvků a jevů, a regulační zásahy, kterými se usměrňuje samovolný vývoj. Opatření jsou specifická podle zmíněného „předmětu ochrany“. Například v plánu péče o národní park převládají přírodovědecká hlediska, u chráněné krajinné oblasti hlediska estetická, u maloplošných chráněných území může být předmětem ochrany buď celý ekosystém, nebo jen jednotlivé druhy rostlin a živočichů apod. Plány péče jsou také závaznými podklady např. pro územní plánování a lesní hospodářské plány.

Péči o zvláště chráněná území a jejich ochranná pásma zajišťuje stát prostřednictvím orgánů ochrany přírody, tzn. Ministerstva životního prostředí, správ národních parků, správ chráněných krajinných oblastí, krajských úřadů a újezdních úřadů Ministerstva obrany. Péči o území národního parku, včetně všech maloplošných chráněných území vyskytujících se na tomto území, zajišťuje správa národního parku. Péči o chráněné krajinné oblasti, včetně všech maloplošných chráněných územích vyskytujících se na jejich území, zajišťuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR prostřednictvím jednotlivých správ chráněných krajinných oblastí. Tato navíc zajišťuje, v souladu se zřizovací listinou vydanou Ministerstvem životního prostředí, také péči o národní přírodní rezervace a národní přírodní památky nacházející se mimo území chráněných krajinných oblastí na ostatním území státu, samozřejmě mimo území národních parků. O přírodní rezervace a přírodní památky pečují orgány ochrany přírody krajských úřadů prostřednictvím smluv uzavíraných s odborně zdatnými fyzickými a právnickými osobami, jejichž činnost průběžně kontrolují. O maloplošná chráněná území nacházející se na území vojenských újezdů pečují újezdní úřady Ministerstva obrany.

Od vstupu do Evropské unie v roce 2004 se Česká republika podílí na vytváření soustavy evropsky významných lokalit a ptačích oblastí (Natura 2000). Jednotlivé ptačí oblasti byly vyhlášeny vládním nařízením a jejich využívání je vázáno na souhlasy, s přihlédnutím k jednotlivým druhům, které jsou v těchto oblastech předmětem ochrany. Národní seznam evropsky významných lokalit byl rovněž vydán formou vládního nařízení a do 6 let od jeho schválení by měly být všechny uvedené lokality vyhlášeny jako zvláště chráněná území ve výše uvedených kategoriích (pokud již nejsou jejich součástí). Péče o tato území pak bude probíhat podle plánů péče. Do doby vyhlášení stanoví zákon pro oba typy území tzv. předběžnou ochranu, dle níž jsou zakázány činnosti, které by vedly k jejich poškozování. Lze na nich hospodařit v souladu s platnými právními předpisy. U ptačích oblastí může Ministerstvo životního prostředí, v případě potřeby, zajistit zpracování souhrnu doporučených opatření k zachování příznivého stavu populací druhů, které jsou zde předmětem ochrany. Ke všem koncepcím a záměrům, které by mohly vést k poškození těchto území se vyjadřují příslušné správy národních parků (na území národních parků a jejich ochranných pásem), správy chráněných krajinných oblastí, pokud se jedná o chráněné krajinné oblasti, nebo ptačí oblasti, jejichž součástí je zvláště chráněné území národní kategorie. K záměrům na území vojenských újezdů se vyjadřují újezdní úřady, Ministerstvo životního prostředí se vyjadřuje k územím sloužícím pro obranu státu mimo vojenské újezdy. K záměrům a koncepcím na ostatním území se vyjadřují orgány ochrany přírody krajských úřadů. Žádná jiná speciální péče o tato území zatím neprobíhá.

Závěrem bych chtěla říci, že problematika péče o zvláště chráněná území je velmi rozsáhlá, a v těchto několika řádcích proto mohla být popsána opravdu jenom schematicky.

RNDr. Jitka Pellantová - MŽP, odbor výkonu státní správy, Brno