VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Mlha se dotýká vodní hladiny až s ní skoro splývá. I když je poledne, dá se prohlédnout jen na pár metrů. Když se cáry na chvíli rozestoupí, rozevře se obzor nad vodní nádrží jen kousek do neurčita. Zato z druhé strany se ukazuje bizarní výjev: chatičky, zbudované ze starého autobusu, z modrého přívěsu nebo zeleného železničního vagonu, jiné slepené z prkýnek, plechových tabulí či starých prken. Vytvářejí dokonce i uličky kolem cesty, kterou lemuje drátěný plot, o kousek dál zase nezasklená veranda, na dřevěném pultíku leží vyhořelá dýně. Poslední z teplých víkendů je za námi, večer tu osadníci slavili Halloween. Stojíme na hrázi třetí novomlýnské nádrže, jen pár kroků od vesnice Šakvice. Chatová osada stojí na holé ploše, kde býval lužní les, nyní se sem táhne strniště kukuřičného pole a tlustý zaschlý plevel. Poblíž na hromadě leží igelitové pytle s odpadky.

„Za touto zatáčkou je zajímavá chajda,“ ukazuje černovlasá dáma na slepenou chaloupku s malebnou skalkou, kterou hlídá trpaslík s červenou čepičkou. Chatka s trpaslíkem je první v uličce „rybářských domků“, které tu během let vyrostly načerno. Kdysi měly možná poskytnout přístřešek na jednu noc, ale jak čas plynul, jejich stavitelé je postupně začali brát vážně: nejprve zametli před vlastním prahem, pak zaseli trávu, dvířka obdařili zámky a nakonec to vše obehnali drátěným plotem. Obskurní „rybářská osada“ u vodní nádrže čítá bezmála stovku domků.

Načerno funguje všechno: bez vody a záchodů, bez odpadového hospodaření. V létě se odpadky povalují po okolí, na podzim přijedou dělníci z Povodí Moravy, PET-lahve naskládají do pytlů a nechají je ležet na hrázi. „Dřív jsme to uklízeli sami, ale obec na to nemá peníze. Musela jsem osobně vyjednat s Povodím, aby si své území uklízeli,“ popisuje černá dáma. Je to Milena Brzobohatá, starostka Šakvic. Tvrdí, že její obec doplatila na stavbu nádrží na Nových Mlýnech nejvíce. Po vykácení lužního lesa krajina vyschla a zošklivěla: „Je tu horko, když fouká, zvedá se půda a vzduch je plný prachu a písku. V létě se všechno mění v horoucí peklo, i když ležíme nedaleko velké vodní plochy. A k tomu divoši z osady, kteří si se záchody a odpadními jámami hlavu nelámou.“

Pobřeží nádrže je zpevněno obrovskými kameny s nepřátelskými ostrými hranami, takže brání přístupu do vody jak lidem, tak zvířatům. Později Povodí Moravy rozhárané zraňující pobřeží uhladilo tím, že kameny zalilo asfaltem.

Divoká osada rybářů je ale od asfaltu daleko a lidé prahnoucí po „vlastním koutku“ si stavby zvelebují: natírají prkna, zasklívají okna a kolem chatek sázejí kytičky. „Už jsem se dokonce setkala i s tím, že se pokoušeli je prodat. Málokdo je schopen si připustit, že jednou sem přijede bagr a rybářskou osadu bez hygienických zařízení srovná se zemí,“ říká paní starostka.

Šakvickým ale tohle „polidštění“ pusté krajiny moc nevonělo. Ani na sucho kolem vodní nádrže si nezvykli. Místní lidé občas reptali, tu a tam podali na Povodí stížnost, ale nezměnilo se nic. „Došlo nám, že pokud si nepomůžeme, vykácený les nám sám nevyroste. Domluvili jsme se v zastupitelstvu, že si ho tady vysadíme. Je nás osm zastupitelů a na politiku si nehrajeme, takže les už vesele roste,“ usmívá se starostka. Dnes už kolem vody v délce jednoho kilometru roste pruh zeleně - asi půl metru vysokých stromků, který nese název „Obecní hájek“.

Doplnění redakce:

Roku 2004 vysázela obec Šakvice podél severní hráze dolní novomlýnské nádrže biokoridor, který v budoucnu alespoň zčásti nahradí lužní lesy, zatopené jejími vodami. Na 5,5 ha pozemku, v pásu dlouhém 750 m a širokém 70 m roste 25 500 ks dřevin. Vznikl lokální biokoridor Obecní hájek, který lemuje kamenitý asfaltový břeh novomlýnské nádrže. Zatím se pás budoucí zeleně nedotýká žádného biocentra, větší plochy lesa. Ze stromů je nejvíce zastoupen dub letní, jasan ztepilý, lípa malolistá, habr obecný, topol osika, javor babyka. Z keřů je to svída krvavá, ptačí zob obecný, brslen evropský, kalina obecná a hlohy. Výsadba dřevin je prostorově rozdělena do tří částí se dvěma průhledy. Celý biokoridor je oplocen, aby vysázené dřeviny byly chráněny proti poškození zvěří, pravidelně je prováděno vyžínáni trav a bylin, které by růst dřevin mohly ohrozit. Starostka Milena Brzobohatá za tento čin přátelský přírodě obdržela od Regionálního sdružení ČSOP v Brně Cenu Jana Šmardy za rok 2005.