|
Vstup pro předplatitele: |
Jít zrána prachem polní cesty bosý
a stanout tváří v tvář
vyjevenému koroptvímu kuřátku
už sotva se mi poštěstí.
Vždyť dávno chodím ulicí,
kde nezavadíš o kapičku rosy.
Však míjím příliš hlučná náměstí.
A potkám-li trs jílku v dlažbě,
což asi zdejším sotva něco říká,
postačí, abych oči přimhouřil,
a slyším koroptvičku opiově tikat.
(Josef Suchý)
„Spíš jsem nalézal než vynalézal, měl jsem raději hru než koncepce“ - řekl před třemi lety v rozhovoru s Ludvíkem Kunderou pro sborník k retrospektivní výstavě „Skupiny Ra“ fotograf, grafik a karikaturista VILÉM REICHMANN. Básník mezi fotografy, autor rozsáhlých cyklů Raněné město, Metamorfózy, Kouzla, Dvojice, Hibernalie a dalších, hledal a nacházel v městské (zvláště brněnské) i venkovské krajině (především na Českomoravské vrchovině a na jižní Moravě) nevšední sousedství různých objektů a jejich fantazijní polohy.
Své osobité vidění světa, i když formou sdělnější pro široké vrstvy vnímatelů, rozvíjel i ve fotografických publikacích o různých regionech Moravy (Valašská suita, 1966; Pod Pálavou, 1970; Řeka Morava, 1976; Severní Morava, 1980; Vysočina Viléma Reichmanna, 1988). Jedinečný je jeho fotografický doprovod ke knize básní a próz Kunštátské akordy (1966). Krajině básníka Františka Halase dokázal proniknout až pod dřeň.
Potěšilo nás, že ho Veronica zaujala hned po prvních číslech, dokonce vzkázal, že se „stala jeho časopisem“. Ze svého zaujetí pro brněnské parky a stromy se v našem časopise vyznal i písemně a pomáhal s iniciativou ČSOP proti jejich ohrožení stavbou rychlé tramvaje. Byly jeho celoživotní láskou, dokumentovanou na stovkách často lyrizujících snímků. Budou nás provázet na stránkách Veroniky ještě léta, třebaže jejich autor odešel navždy na sklonku letošního jara ve věku 83 let.