Vstup pro předplatitele: |
Je také únava
teprve tisíciletého jazyka
(mé řeči)
Je také únava
teprve dvousetletých stromů
(mé ulice)
Louka navečer povadla —
Už dlouho nepršelo
a neozval se cvrček
(má duše)
Auta na vzdálené dálnici
svítí Třou si
pneumatiky o asfalt
ropný derivát
o ropný derivát
a ropný derivát
je žene
(František Schildberger)
„Spíš jsem nalézal než vynalézal, měl jsem raději hru než koncepce“ - řekl před třemi lety v rozhovoru s Ludvíkem Kunderou pro sborník k retrospektivní výstavě „Skupiny Ra“ fotograf, grafik a karikaturista VILÉM REICHMANN. Básník mezi fotografy, autor rozsáhlých cyklů Raněné město, Metamorfózy, Kouzla, Dvojice, Hibernalie a dalších, hledal a nacházel v městské (zvláště brněnské) i venkovské krajině (především na Českomoravské vrchovině a na jižní Moravě) nevšední sousedství různých objektů a jejich fantazijní polohy.
Své osobité vidění světa, i když formou sdělnější pro široké vrstvy vnímatelů, rozvíjel i ve fotografických publikacích o různých regionech Moravy (Valašská suita, 1966; Pod Pálavou, 1970; Řeka Morava, 1976; Severní Morava, 1980; Vysočina Viléma Reichmanna, 1988). Jedinečný je jeho fotografický doprovod ke knize básní a próz Kunštátské akordy (1966). Krajině básníka Františka Halase dokázal proniknout až pod dřeň.
Potěšilo nás, že ho Veronica zaujala hned po prvních číslech, dokonce vzkázal, že se „stala jeho časopisem“. Ze svého zaujetí pro brněnské parky a stromy se v našem časopise vyznal i písemně a pomáhal s iniciativou ČSOP proti jejich ohrožení stavbou rychlé tramvaje. Byly jeho celoživotní láskou, dokumentovanou na stovkách často lyrizujících snímků. Budou nás provázet na stránkách Veroniky ještě léta, třebaže jejich autor odešel navždy na sklonku letošního jara ve věku 83 let.