|
Vstup pro předplatitele: |
Řeč teče jako Okluky
v Zápovědi se sešly zdvižené límce
Hluboček kácejí do poslední třísky
aby prodali poctivé dřevo
za plytký peníz
A na Rovninu
chodívají křičet jenom vylekaní bažanti
které nikdo nenaučil létat
Okolo šumí kukuřičné pole
To nám ještě scházelo
(Michal Stránský)
„Spíš jsem nalézal než vynalézal, měl jsem raději hru než koncepce“ - řekl před třemi lety v rozhovoru s Ludvíkem Kunderou pro sborník k retrospektivní výstavě „Skupiny Ra“ fotograf, grafik a karikaturista VILÉM REICHMANN. Básník mezi fotografy, autor rozsáhlých cyklů Raněné město, Metamorfózy, Kouzla, Dvojice, Hibernalie a dalších, hledal a nacházel v městské (zvláště brněnské) i venkovské krajině (především na Českomoravské vrchovině a na jižní Moravě) nevšední sousedství různých objektů a jejich fantazijní polohy.
Své osobité vidění světa, i když formou sdělnější pro široké vrstvy vnímatelů, rozvíjel i ve fotografických publikacích o různých regionech Moravy (Valašská suita, 1966; Pod Pálavou, 1970; Řeka Morava, 1976; Severní Morava, 1980; Vysočina Viléma Reichmanna, 1988). Jedinečný je jeho fotografický doprovod ke knize básní a próz Kunštátské akordy (1966). Krajině básníka Františka Halase dokázal proniknout až pod dřeň.
Potěšilo nás, že ho Veronica zaujala hned po prvních číslech, dokonce vzkázal, že se „stala jeho časopisem“. Ze svého zaujetí pro brněnské parky a stromy se v našem časopise vyznal i písemně a pomáhal s iniciativou ČSOP proti jejich ohrožení stavbou rychlé tramvaje. Byly jeho celoživotní láskou, dokumentovanou na stovkách často lyrizujících snímků. Budou nás provázet na stránkách Veroniky ještě léta, třebaže jejich autor odešel navždy na sklonku letošního jara ve věku 83 let.