VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

„Ty technokrate“ je oslovení, které používá můj přítel biolog jen ve stavu nejvyššího vzrušení - my v podobném stavu mysli volíme slova jaksi lidovější. Myslí tím všechny techniky, neboť tak či onak každý z nich se proviňuje proti přírodě a životnímu prostředí. Jsou to zkrátka škůdci přírody číslo jedna! Jeho názory mě vyprovokovaly k zamyšlení. Jak to vlastně s těmi techniky a technokraty je?

Podle naučného slovníku je technokrat stoupenec nebo uskutečňovatel technokracie, tj. politickohospodářského systému upřednostňujícího techniku, vládu technické inteligence, vedení společnosti techniky. Ve shodě s touto definicí zřejmě jednotlivé technokraty mezi technickou inteligencí skutečně máme. Přiznám se, technokratem v embryonálním stadiu jsem byl kdysi i já, coby začínající student na technice před mnoha lety. Pokud se ovšem člověk dívá pozorně kolem sebe, zjistí velmi rychle, že jsou i jiné a mnohem trvalejší a také důležitější hodnoty než lidské technické výtvory. Ne každý technik, konstruktér či projektant dospěje ovšem k tomuto poznání a potom vznikají projekty typu nový hotel s lanovkou na Sněžce, vysílač na Pálavě anebo ještě hůře vodní dílo typu Gabčíkovo-Nagymaros. Po pravdě řečeno myšlenky na podobné ekologické, ekonomické i technické nestvůrnosti málokdy vznikají v hlavách techniků, ale mnohem častěji v hlavách politiků. Hlavně reálně socialistických. Pro ně to totiž byly pomníky asi tak jako pyramidy pro faraony. Bez ohledu na náklady a důsledky. O to je smutnější, že stále existují lidé uvažující v kategoriích reálně socialistických pomníků. Jak jinak nazvat myšlení autorů projektu kanálu Dunaj-Odra-Labe?

Jakýkoliv projekt nelze samozřejmě předložit a realizovat bez práce desítek či stovek techniků v ateliéru, terénu, na stavbě i v provoze. Ti jsou mnohem důležitější než hrstka technokratů někde na ministerstvu. Každý z techniků nese nesporně svůj díl ekologické zodpovědnosti, díl ovšem zcela nesouměřitelný. Jiný u hlavního inženýra projektu a všech schvalovatelů a zcela jiný třeba u kresličky v konstrukci. Na osobních přístupech a míře ekologického uvědomění těch, kteří rozhodují, závisí výsledek, tj. ekologická přijatelnost projektu a později také provozu. Myslím si, že ekologická zodpovědnost a určitá míra ekologických vědomostí musí být vyžadována u všech hospodářských pracovníků a podnikatelů jako samozřejmá součást předpokladů pro výkon funkce. Jenže ruku na srdce: kolik máme techniků, kteří si uvědomují, že příroda není bezhraničně využivatelný zdroj, že stav životního prostředí se skutečně blíží katastrofě a že další ničení ekosystémů nemůže pro lidstvo beztrestně pokračovat? Nedivme se, desítky let chyběl přísun informací, jakákoliv ekologická výchova na školách, vše co se týkalo životního prostředí bylo přísné tabu. Logickým důsledkem je dnešní stav v podnicích nebo akciových společnostech. Většinou v nich sice existují odbory nebo úseky životního prostředí (ne však dosud všude), mají ale jen pravomoci a téměř žádné finanční zdroje na řešení vážnějších problémů. Jejich autorita je zcela závislá od subjektivních postojů členů vrcholového vedení k ekologickým problémům a ty nebývají zrovna pozitivní. Málokdo si uvědomuje, že ochrana životního prostředí ve výrobní sféře je (a zřejmě ještě řadu let bude) spíše otázkou fandovství než profesionality! Jenže amatérské podmínky mohou vést jen k amatérským výkonům. Za poslední měsíce jsem dostal na stůl snad stovky pozvánek na nejrůznější školení. Většinou se v nich skloňovalo slovo management a snad jen 2-3 se týkaly další výchovy techniků v oblasti životního prostředí. Může však existovat moderní management, který nebere do úvahy ekologické následky výrobní činnosti? Zajisté ne. V této oblasti jsou dlužníky také vysoké školy technického směru - zařazení přednášek zaměřených na životní prostředí je zcela v pravomoci děkanů. Proč ji nevyužít, proč by také technici nemohli něco vědět třeba i o základech ekologické filozofie nebo biogeografie, nemluvě o základních faktech ekologických. Lekci v přístupu k životnímu prostředí jsme nedávno dostali v jednom středoslovenském podniku od japonské firmy Ajinomoto. Ačkoliv šlo o první informativní setkání, Japonci objeli nepozorovaně celý závod a zvláště bedlivě zkoumali kanál, kterým se do vodoteče vypouští vyčištěná odpadní voda. Detailním otázkám jsme se pak nestačili divit!

Určitě by celé naší společnosti pomohlo, kdyby statisícová armáda techniků byla lépe informována a měla více vědomostí o ekologických problémech. Jeden informovaný ředitel velkého podniku může často pro praktické řešení problémů životního prostředí regionu udělat mnohem více než řada dobrovolných ochranářských aktivit. Informovaní a poučení inženýři, projektanti, mistři, provozáři by měli být vedeni k dodržování všeobecně platných zásad etických. Vedeni neformálně, nenásilně všemi aktivisty zelených hnutí, se kterými přicházejí do jakýchkoliv formálních či neformálních styků. Statisíce těchto potenciálních kontaktů zatím nevyužíváme. Je velmi těžké bojovat proti projektu ekologicky nepřijatelného technického díla a často vůbec nemožné (nebo aspoň bezvýsledné) proti dílu již realizovanému - mnohem schůdnější cesta je ovlivnit všechny autory předem tak, aby projekt vůbec nevznikl, aby byl v rozporu s jejich svědomím. To samozřejmě předpokládá značnou dávku ochranářského vlivu v technické sféře, o který musíme usilovat mnohem důrazněji než dosud!