VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

„Když sleduji ekologickou praxi většiny křesťanů, mám dojem, že se příliš neliší od životní praxe ostatních lidí … (křesťané) také řídí velká auta a také se vysokou rychlostí ženou po dálnicích. Nenalézám významné křesťanské hnutí zaměřené na jasné a evidentní omezení spotřeby a podněcující nezbytné politické kroky k tomu, aby se našly finanční zdroje určené k vyrovnávání rozdílů mezi různými částmi světa. Většina křesťanů v bohatých zemích volí ty politiky, kteří slibují posílení nebo zachování úrovně spotřeby. Většina křesťanů si myslí, že stačí trochu charity, ale zatím nevzali na vědomí, že je nezbytná nová distribuce zdrojů. Oficiální církevní místa nevolají po zaměření pozornosti tímto směrem… Existují některé skutečně angažované křesťanské pospolitosti nebo organizace mladých křesťanů, ale zdá se mi, že tyto skupiny jsou vytlačovány na okraj církevního života i společnosti… Je nebezpečí… že církev zůstane lhostejná. Je třeba, aby církve v bohatých zemích kázaly, že společenství Ježíšovo není společenstvím spotřebitelů.“

Těmito slovy charakterizuje člen výkonného výboru „Pax Christi International“ Christian Wilhelm vztah západoevropských křesťanů k ekologickému problému. Jeho slova jsou důkazem, že i v církevních kruzích se probouzí pozornost k ekologické dimenzi lidského života. „Pax Christi International“ je mezinárodní, katolické, mírové hnutí, zaměřené na práci pro mír a spravedlnost pro všechny lidi. Usiluje o dialog a spolupráci s dalšími sdruženími a hnutími křesťanů různých konfesí a s podobným přáním se obrací ke všem lidem dobré vůle. Hnutí „Pax Christi International“ vzniklo po druhé světové válce ve Francii a dnes má své národní sekce v mnoha zemích západní Evropy, Ameriky, Asie a Austrálie.

„Pax Christi International“ se systematicky začalo věnovat ekologickému problému teprve na přelomu 80. a 90. let. Tento krok byl důsledkem rostoucího vědomí příslušníků mírového hnutí, že světový mír není ohrožován pouze závody ve zbrojení, regionálními konflikty a pokračující nespravedlností mezi lidmi a národy, ale také nedostatkem upřímného respektu k přírodě, devastací přírodních zdrojů, trvalým zhoršováním kvality života a rostoucím nebezpečím, že se ekologické problémy stanou zdrojem konfliktů mezi skupinami lidí a celými národy. Vedle této motivace, plynoucí z poznání souvislostí mezi problémy míru a životního prostředí, podnítily zájem příslušníků křesťanského hnutí za mír a lidská práva o ekologické otázky informace o rostoucí destrukci prostředí a odsud plynoucí vědomí, že lidé nemohou pokračovat v tom způsobu užívání plodů Země, na který byli v minulosti zvyklí.

Podle názoru předních osobností „Pax Christi International“, angažovaných v ekologických otázkách, křesťané nemohou žít v míru a spravedlnosti, pokud nerespektují prostředí, které jim svěřil Bůh. Jean-Pierre Ribaut, ředitel Institutu pro reprodukci a ochranu prostředí při Radě Evropy a člen „Pax Christi France“ odmítá názor, že by příroda měla být chráněna v zájmu člověka. Stvoření má podle něj právo být chráněno samo pro sebe.

Pro československého čtenáře může být zajímavý názor člena výkonného výboru „Pax Christi Netherlands“ Hanse Huttera, že po revolucích z konce 80. let se silně znečištěná východní Evropa otevírá západním investicím. Obyvatelé východní Evropy sdílejí z pochopitelných důvodů touhu po vysoké životní úrovni. Pokud však budou kopírovat západní systém tak, jak jej dnes známe, a nebudou ochotni, společně se Západem, lépe pečovat o prostředí, stojíme tváří v tvář burcující budoucnosti. Východní a západní Evropa má těžký společný úkol zvládnout současné závažné znečištění, způsobené zčásti vojenskými silami, a přistoupit k očistě výrobních procesů.

Jiný člen „Pax Christi International“ Jacques Vittori upozornil na souvislost mezi úkoly odborového hnutí a ochranou přírody a prostředí. Podle jeho názoru je většina znečištění způsobena průmyslovou společností, výrobou a prací. Mezinárodní organizace práce proto musí nahlédnout za hranice výroby a zaměstnanosti a zvážit důsledky výroby pro životní prostředí. Pokud Mezinárodní organizace práce chce přispívat k všeobecnému blahobytu, je třeba, aby vedle otázek uspokojování potřeb rostoucí výrobou zboží a zaměstnanosti vzala v úvahu také otázky životního prostředí člověka a ekologické rovnováhy.

Podle názoru Ch. Wilhelma, jehož slova byla citována v úvodu této informace, je třeba při hledání řešení ekologického problému vzít v úvahu dva myšlenkové zdroje: Kritiku velkého průmyslu a orientace na spotřebu a názor, že technický pokrok není totožný se slepým zaměřením na maximalizaci spotřeby, protože osvobozuje člověka a poskytuje mu možnost tvořivé akce. Podle prvního z obou názorů, který přijaly některé skupiny křesťanů v duchu tradiční myšlenky asketismu, ohrožuje kapitalismus život příštích generací válkou a vykořisťováním přírodních zdrojů. Lidské bytosti přitom degenerují psychicky, protože jejich snaha spotřebovávat co nejvíce nemůže nahradit podstatu života. Tento názor je napadán zastánci druhého uvedeného přístupu. Ti tvrdí, že značná část lidstva trpí hladem, nedostatečnými podmínkami bydlení a nedostatečnou lékařskou péčí. Této části lidstva může pomoci pouze finanční a technická pomoc. Podle Ch. Wilhelma je třeba vidět obě strany mince. Neefektivní ekonomický systém není schopen zabezpečit dostatečné vědecké a finanční zdroje nutné pro kontrolu znečištění. Současně ovšem platí, že dynamický technický vývoj v bohatých zemích nezmenšil ohromné ekologické škody tzv. třetího světa. Je zřejmé, že globální ekologické nebezpečí bude řešitelné pouze v případě, že sociální rozdíly mezi bohatými a chudými zeměmi budou odstraněny v co nejkratší době. Podle Ch. Wilhelma potřebujeme obojí: potřebujeme špičkovou technologii, abychom omezili škody, které již byly způsobeny, a potřebujeme nový postoj, podle něhož spotřeba všech přírodních zdrojů musí být snížena. Všechny politické strategie, které se snaží uchovat dnešní úroveň spotřeby, musí být striktně odmítnuty. Sblížení úrovně spotřeby mezi chudými a bohatými lidmi se může uskutečnit pouze omezením spotřeby bohatých.

Z těchto důvodů potřebujeme, říká Ch.Wilhelm, aby křesťané vstupovali do ekologické politiky. Naprosto nestačí setrvat u výzev a provolání. Naprosto nestačí soustředit se pouze na mysl a srdce člověka. Srdce se nezmění pouze reflexí, ale také činností, zkušeností z účasti na ekologických konfliktech. „Pax Christi International“ může podněcovat kritické vědomí církve a měnit tak politické klima nezbytné pro uskutečnění potřebných politických kroků. Může se stát platformou pro diskusi nositelů odlišných názorů z různých zemí. Může se stát platformou pro diskusi mezi bohatými a chudými zeměmi. Svou účastí na životě lokálních křesťanských komunit a farností může „Pax Christi International“ usilovat o změnu značně rozšířené lhostejnosti církve k ekologickým otázkám.

Přes nespornou zajímavost a inspirativnost myšlenek čelních, ekologicky angažovaných osobností „Pax Christi International“ může praktického ochranáře či jiného ekologického nadšence napadnout otázka: Jaký vliv mají názory představitelů katolické a výrazně ekumenicky orientované nevládní organizace s celosvětovým dosahem na praktický život prostých věřících? Setkají se řadoví farníci s ekologickou tematikou v kostele?

Nedostaly se mi do rukou žádné materiály vypovídající o míře vlivu ekologicky angažovaných představitelů křesťanského světa na život v křesťanských pospolitostech Evropy. Nicméně jsem se s tematikou životního prostředí v kostele setkal. Při návštěvě největšího chrámu v holandském Utrechtu mi do očí padla nástěnka s nápisem „KERK EN MILIEU“ („Církev a prostředí“). Ponechám nyní stranou skutečnost, že nešlo o kostel katolický, nýbrž protestantský, neboť tato okolnost není vzhledem k ekumenické orientaci „Pax Christi International“ a vzhledem k pro nás nezvykle otevřeným vztahům mezi holandskými katolíky a protestanty příliš důležitá. (Mimochodem, do katolického centra „Pax Christi“ v Utrechtu mě přivedl mladý protestantský kněz.) Obrátím raději pozornost k obsahu zmíněné nástěnky. Byla na ní zveřejněna výzva, z níž vyjímám:

Pracovní skupina „Církev a prostředí“ klade církvím i státní správě otázky, které se týkají různých oblastí. V tuto chvíli se však omezíme na věci, které můžete zvládnout sami ve svém vlastním prostředí.

Otázky pro jedince:

1. Prostředí, ve kterém žiješ:
- Používáš co nejméně plynu, elektřiny a teplé vody?
- Snažíš se využívat taková zařízení, která jsou co nejúčinnější při využívání energie (například žárovky)?
- Vzdal ses zbytečných elektrických spotřebičů?

2. Doprava:
- Jsi ochoten reagovat na naši výzvu k omezení užívání vlastního auta na polovinu?
- Jezdíš na kole, chodíš pěšky, používáš co nejvíce veřejnou dopravu?

3. Odpady:
- Jsi ochoten reagovat na naši výzvu k separovanému sběru odpadu, např. zbytků zeleniny, ovoce a jiného organického odpadu, papíru, skla a „malého“ chemického odpadu?
- Chceš se vzdát co největšího množství zbytečných obalů?

4. Jídlo:
- Zkusil jsi přejít k takovému složení potravy, pro jehož přípravu je potřeba co nejméně energie z pevného paliva (málo masa, potraviny zakoupené s co nejmenším množstvím obalů, zelenina pěstovaná na volné půdě - ne ve skleníku, plodiny, které dozrávají spontánně v době jejich konzumace, jídlo, které je co nejméně upraveno a zpracováno před vlastní spotřebou, jídlo, které není dopravováno ze vzdálenějších zemí)?

Předáváme Vám tímto výzvu rady holandských církví pro životní prostředí a jsme k dispozici…

Podle materiálů organizací „Pax Christi International“, „Kerk en Milieu“ a za překladatelské pomoci Petera Moorea z Utrechtu připravil
Libor Musil