VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Odpověď na tuto otázku jsem hledala u třiceti zahrádkářů ve dvou jihomoravských obcích. Dříve než jsem se za nimi vydala, prostudovala jsem dostupnou zahrádkářskou literaturu a zjistila, že doporučený způsob boje se škůdci se opakuje: prevence, mechanická a biologická ochrana. A teprve když tyto postupy selhávají, nastupuje ochrana chemická. Dalo by se tedy usuzovat, že zahrádkář se bude chemii vyhýbat. Ale jak je to ve skutečnosti?

Zahrada moje láska

Současní zahrádkáři nezahradničí z nutnosti obstarat si vlastní plodiny. Péče o zahradu je pro většinu z nich koníčkem, o zahradě mluví s láskou a činnost na ní neoznačují jako práci, ale odpočinek, či dokonce léčbu. Soutěží mezi sebou o nejlepší výpěstky, a zároveň si poskytují informace a zkušenosti, dělí se o jarní zeleninovou přísadu, postřiky nebo na podzim o vypěstované přebytky. Tato motivace však bohužel vede i k používání chemie, která snáze a pohodlněji zajistí lepší - zejména vzhledově - výsledky. Přihnojit, okopat, zalít, a když se objeví škůdce, tak postříkat. Ačkoliv zahrádkáři vědí, že existují i jiné postupy, jak zlikvidovat škůdce, prvně sáhnou po postřikovači s chemií, která má okamžité účinky. Častou odpovědí při dotazu na chemii v zahradě bylo: „Bez ní už to dnes nejde“.

Trochu jiná situace je v používání hnojiv. Všichni dotazovaní zahrádkáři upřednostňují vlastní přírodní organická hnojiva (kompost, hnůj, zelené hnojení). Někteří si postěžovali, že kravský nebo koňský hnůj od známých už dnes není v jejich okolí dostupný. Jen malá část oslovených uvedla, že organické hnojení doplňuje umělými hnojivy.

Co jiného bych dělal

Další skupinu mezi dotazovanými tvoří lidé, kteří o zahradě mluví v neutrálním tónu. Do zahrady chodí proto, že ji mají a zahradničení je způsob využití jejich pozemku. Charakterizuje to věta jednoho majitele: „A co bych jinak s tou zahradou dělal?“ V těchto zahradách převažuje okrasná úloha nad užitkovou. Pěstování zeleniny je jen další výhodou. Pokud se v zahradě objeví estetický problém v podobě škůdce, snaží se ho vyřešit nejrychlejší a nejjednodušší cestou - postřikem. Anebo opačným přístupem, kdy zahrádkář nechá zasaženou plodinu svému osudu, protože mu to prostě „nestojí za to“.

Maminky to vidí jinak

Ze sledovaných zahrádkářů bylo nejméně lidí, kteří se chemii snaží úplně vypustit. Jde převážně o maminky s dětmi, kterým není lhostejná kvalita potravin. Nebojí se zkoušet nové plodiny a pěstební postupy, některé si připravují jako hnojivo bylinné výluhy. Pečovat o zahrádku učí i své děti, čímž se zahrádkaření stává součástí výchovy. Několik z nich se v zahradě řídí lunárními cykly. Většinou po vzoru někoho známého, kdo měl dobré výsledky. Zahrada je v jejich pojetí prostorem nejen pro lidi, ale i pro další živočichy.

Ekologie nebo chemie

Někteří zahrádkáři mají zkušenosti s ekologickými prostředky, jejich názory se ale různí. Jedna skupina je s nimi spokojená. Starší zahrádkáři jsou k nim skeptičtí, často je označují za „lechtátka“ a doporučili by je jen jako prevenci. Jiným vadí potřeba častého opakování a že nejsou viditelné okamžité výsledky.

Zajímavý je přístup k nutnosti používání chemických prostředků. Zahrádkáři často uvádějí, že kdyby nemuseli, chemii by ani nepoužívali: „Ono se to dneska už moc nevyplatí.“ Při rozhodování zda a jaké postřiky použít hraje svou roli i vyšší cena ekologických výrobků. Je však otázkou, zda není nejlevnější přírodní zahradničení založené na postupech, které nestojí nic kromě pozorování zákonitostí přírody. Např. pěstování kombinací rostlin, které se podporují nebo odpuzují škůdce, či podpora predátorů.

Zahrádkáři ze svazu

Mezi dotazovanými byli i členové Českého zahrádkářského svazu. Předseda místní organizace si v rozhovoru posteskl, že zájem o zahrádkaření upadá: „Lidé nemají na pěstování čas, zeleninu si celoročně mohou přivézt ze supermarketů a často za velice výhodou cenu. A i ti, co se zahrádkou baví, ji často přetvářejí na okrasnou.“ Přesto se daří získávat nové členy. Převážně jsou to maminky na mateřské dovolené. Je to i díky aktivitě této organizace, která během roku pořádá několik akcí pro veřejnost, jako jsou jarní prodejní výstava květin a sadby, na podzim divadelní představení a zájezd po památkách se zastávkou v zahradnictví. Loni se podařilo uspořádat jarmark, kde se dala nakoupit zelenina a ovoce od čtyř zemědělců z nejbližšího okolí, jejichž nabídku doplnily přebytky od místních zahrádkářů. Jarmark měl tak velký úspěch, že jej během roku ještě několikrát zopakovali.

Současné proměny

Posun v užívání zahrad je zřejmý. Při porovnání leteckých snímků z dřívější doby je vidět, jak jsou zahrady postupně zatravňovány a začínají se podobat spíše sadům, někdy i arboretům s cizokrajnými kultivary. Množí se zahradní stavby jako altánky, pergoly, grily a samozřejmě azurová oka - bazény. Bohužel to přináší do zahrad nové chemické injekce v podobě přípravků na udržování trávníků a zvýšenou spotřebu vody na závlahu.

Chemie je ve většině případů nedílnou součástí dnešních zahrad. Starší zahrádkáři mají své zažité postupy, které nechtějí měnit. U mladší generace hraje roli volba životního stylu. Ke zlepšení by mohla pomoci osvěta, ať už skrze zahrádkářský svaz, nebo odjinud. Kdyby měli zahrádkáři možnost otestovat si kvalitu svých výpěstků a půdy po chemické sprše, možná by si příště rozmysleli, kolik „léčiv“ jejich zahrádka vlastně potřebuje.

Mgr. Ing. Eva Hrazdírová (1982) - absolventka agroekologie MZLU a environmentálních studií MU, článek vychází z diplomové práce Zahrádkář - producent čistých potravin či milovník chemie?, hrazdirova.eva(zavináč)email.cz