|
Vstup pro předplatitele: |
Do dlaní jako do džbánku
po matce a otci
nabíráš studánku
dnů a nocí
Ve džbánku dlaní
máš jako v hrsti nebe
Otec s matkou ti brání
prsty propustit sebe
Nebe ze země jsi zvedla
Není v tom div a je
Blesky strhují sedla
z hor nad krajem
Od vršků usýchají jedle
a všelicos nás trápí
jak soumrak lesů v sedlech
Napij se z dlaní Napij
(Jindřich Zogata)
Neshodli jsme se v redakci na nejkrásnějším ročním období, a to jsme se nad tímto textem sešli jenom dva. Ale oběma se nám líbí babí léto, kdy je krásně, ale zase ne moc vedro, kdy už se stromy začínají ze zelené převlékat do nejrůznějších odstínů žlutých a červených. Nebo chladná rána, která často halí krajinu do závojů mlhy a vytvářením jindy nevídaných pohledů ji jaksi zmnožují. Samozřejmě je tu krajina jen jedna, a když se mlhy rozplynou, objeví se nejen v celé své kráse, ale také s jizvami, které jsme jí způsobili. Z nich horší jsou asi ty méně viditelné, vyúsťující ve vymírání celých druhů rostlin a živočichů. Bojíme se, že nám lidem budou ti třeba dnes ještě nepoznaní spoluobyvatelé Země chybět. Ať už pro možné užitky, nebo jen pro tu krásu, kterou mnohotvárnost všeho živého v krajině představuje. Odborně se té rozmanitosti říká biodiverzita. Na nebezpečí jejího zmenšování se snažila upozornit OSN vyhlášením Mezinárodního roku biodiverzity, připomíná ho svou informační kampaní ministerstvo životního prostředí, už několik let svým programem Český svaz ochránců přírody a v jeho rámci i náš časopis.
Bohaté zážitky z četby, ale hlavně z toulek pestrou podzimní krajinou vám přejí
Dana Zajoncová a Jiří Turek