Vstup pro předplatitele: |
Na pně kolměji
slunce dopadá
Zvedá ke kamni kámen
Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů
Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami
Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst
Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat
Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu
(Jindřich Zogata)
Neshodli jsme se v redakci na nejkrásnějším ročním období, a to jsme se nad tímto textem sešli jenom dva. Ale oběma se nám líbí babí léto, kdy je krásně, ale zase ne moc vedro, kdy už se stromy začínají ze zelené převlékat do nejrůznějších odstínů žlutých a červených. Nebo chladná rána, která často halí krajinu do závojů mlhy a vytvářením jindy nevídaných pohledů ji jaksi zmnožují. Samozřejmě je tu krajina jen jedna, a když se mlhy rozplynou, objeví se nejen v celé své kráse, ale také s jizvami, které jsme jí způsobili. Z nich horší jsou asi ty méně viditelné, vyúsťující ve vymírání celých druhů rostlin a živočichů. Bojíme se, že nám lidem budou ti třeba dnes ještě nepoznaní spoluobyvatelé Země chybět. Ať už pro možné užitky, nebo jen pro tu krásu, kterou mnohotvárnost všeho živého v krajině představuje. Odborně se té rozmanitosti říká biodiverzita. Na nebezpečí jejího zmenšování se snažila upozornit OSN vyhlášením Mezinárodního roku biodiverzity, připomíná ho svou informační kampaní ministerstvo životního prostředí, už několik let svým programem Český svaz ochránců přírody a v jeho rámci i náš časopis.
Bohaté zážitky z četby, ale hlavně z toulek pestrou podzimní krajinou vám přejí
Dana Zajoncová a Jiří Turek