VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Klima i biodiverzita

Světové společenství pokládá ochranu biologického bohatství živé přírody a ochranu klimatu za dvě nejzávažnější výzvy globální ochrany životního prostředí, potřeby zachovat planetu Zemi obyvatelnou pro naši i příští generace. Symbolicky to vyjádřil známý Summit Země, jedna z historicky největších mezinárodních konferencí, která se konala v Riu de Janeiro v roce 1992. Byly zde přijaty dvě velké celosvětové úmluvy OSN - rámcové úmluvy o změně klimatu (UN FCCC) a o biologické rozmanitosti - biodiverzitě (CBD).

Problematika změny klimatu plní mnoho let první stránky novin. Už při přijímání Kjótského protokolu v roce 1997 se diskusí účastnili nejvyšší světoví představitelé a od té doby zájem o tuto otázku stále roste, protože svět si uvědomuje, o jak vážnou hrozbu se jedná. Příkladem jsou třeba pravidelná hodnocení Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC), často vyvolávající bouřlivé reakce.

Naproti tomu biodiverzita jako by stála poněkud v pozadí mezinárodního dění. Ochrana přírody má sice dlouhou tradici ve většině zemí světa, ale Úmluva o biologické rozmanitosti vyžaduje trochu více než vyhlašování národních parků a chráněných území. Například zavádět ekosystémový přístup péče o zemědělskou půdu, lesy či vodní toky a nádrže. Nebo se věnovat evidenci a ochraně genetických zdrojů tradičních hospodářských zvířat a zužitkovatelných plodin. S výjimkou nepříliš častých článků či pořadů ve vědecké příloze sdělovacích prostředků se o této věci mnoho nediskutuje. Zasedání smluvních stran CBD nemají takovou popularitu jako zasedání FCCC, ačkoliv řeší stejně ožehavé otázky a jedná se o srovnatelně významné akce.

Celkově menší pozornost naštěstí neznamená, že se pro zachování biodiverzity nic nedělá. Ve všech zemích se postupně zavedly více či méně úspěšné systémy ochrany přírody. Již v průběhu 70. let byla přijata dlouhá řada specializovaných mezinárodních úmluv, jako je například CITES (Úmluva o obchodu s ohroženými druhy rostlin a živočichů), smlouva o mokřadech (Ramsarská úmluva), o ochraně stěhovavých druhů živočichů (CMS), o přírodním a kulturním dědictví a mnoho dalších dohod. V Evropě byla zavedena moderní legislativa a Natura 2000. Rychle roste počet a plocha chráněných území na pevnině i v mořích a jejich režimy se postupně zpřísňují. Rovněž však roste počet ohrožených druhů, jak vyplývá z tradičních hodnocení červených seznamů IUCN.

Důvodem menšího zájmu o biodiverzitu je především to, že její význam pro lidskou společnost je podstatně méně zřejmý, než je udržení podmínek počasí se všemi jeho výkyvy a extrémy v mezích, které by neohrožovaly další rozvoj lidské civilizace. Lidé se ptají: k čemu nám je chránit toho či onoho brouka či květinu, nesmět stavět dálnici přes chráněné území, zakazovat nám vstup do míst s výjimečnou přírodní krásou?

Ekosystémové služby

Odpověď poskytuje relativně nový koncept ekosystémových služeb. Příroda nám poskytuje služby a statky, na kterých nesčetnými vazbami závisí život každého z nás i hospodářský život celé společnosti. Patří mezi ně zabezpečení čisté vody, vzduchu, ale i dostatek potravin a mnoha surovin pro nejrůznější výrobky, dřeva, vláken, surové gumy, nesčetné farmaceutické preparáty známé i dosud neobjevené. Toto jsou služby nazývané zásobovacími, neobejdeme se však ani bez služeb regulačních, mezi něž patří například samočištění vody v potocích a řekách či ukládání uhlíku v ekosystémech, dále služby podpůrné (zachování úrodnosti půdy) a široká kategorie služeb společně nazývaných kulturními od příjemné rekreace v lese, pěkné přírodní scenerie až po inspiraci spisovatelů a malířů.

V poslední době byly vypracovány mnohé studie, které na základě propracovaných metod vyčíslují ekonomickou hodnotu těchto služeb. Už v roce 1997 spočítal americký ekologický ekonom Robert Costanza se spoluautory, že 17 typů služeb poskytovaných 16 světovými biomy dosáhlo hodnoty 33 bilionů USD a téměř dvojnásobně převyšovalo tehdejší světový národní produkt. V poslední době se dokončuje velmi důkladná a rozsáhlá studie Evropské unie Ekonomika ekosystémů a biodiverzity, která usiluje o vyjádření společenských nákladů spojených se ztrátou biodiverzity a přínosů plynoucích ze služeb ekosystémů. Jedna z klasických studií například udává, že přínosy chráněných území (jako je například rekreace nebo zachycování uhlíku) a náklady spojené s výdaji na jejich správu dosahují poměru 100 : 1.

Jedině rozmanitost celku

Je naprosto zřejmé, že biologická rozmanitost živé přírody ve svém celku je zcela základní, jednoznačně nutnou podmínkou pro to, aby přírodní služby, pro lidskou společnost životně důležité, byly zachovány. Zdůrazňujeme: ve svém celku. Nelze se zaměřit na to či ono území (většinou nikterak velké ve srovnání s širokým okolím), na ten či onen (zpravidla nápadný) druh, jako je tygr či panda. Ekosystémy mohou fungovat jen jako celek tvořený vzájemně provázanými součástmi, které mohou fungovat právě jen dohromady.

Jistě, některé organismy v ekosystémech jsou klíčové pro jeho celkovou funkci, avšak naopak v zásadě nevíme, které organismy či vazby jsou méně důležité. Mohli bychom citovat dlouhou řadu příkladů, kdy zdánlivě nevýznamný živočich nebo rostlina se překvapivě zhodnotili. Například nenápadné háďátko Caenorhabditis elegans významně přispělo k výzkumu Alzheimerovy choroby. Ukázalo se, že obyčejné sýkory koňadry snižují významně poškození jablek v komerčních sadech, protože kontrolují početnost škodlivých housenek.

Je dostatečně prokázáno, že celosvětově dochází k prudkému úbytku biodiverzity. V podstatě všechny přírodní oblasti na Zemi byly zasaženy lidskou činností, pětina korálů a třetina mangrovů byly ztraceny, populace volně žijících obratlovců se snížily od roku 1970 zhruba o třetinu. Odhaduje se, že rychlost vymírání druhů je 100krát vyšší oproti přirozenému vymírání.

Cíle ochrany a rok 2010

Bohužel však i přes tyto údaje stále chybí jasné ukazatele, které by umožnily stanovit jednoznačné cíle ochrany. Při ochraně klimatu mluvíme o stupních teploty, o tunách emisí skleníkových plynů. Na ničem podobném pro biodiverzitu se dosud ani odborníci, ani politici úplně neshodli. Existující indikátory sice pokrývají různé aspekty biodiverzity, ale stále není rozhodnuto, zda má být bernou mincí například změna rozšíření druhu, pokles populace, stupeň ohrožení, ztráta biotopu či dokonce změna hodnoty služby podmíněné biodiverzitou. Také to je důvodem, proč ochrana biodiverzity není dosud dostatečně účinná. Cíle byly až dosud stanoveny jen obecně: zpomalit rychlost ztráty biodiverzity či v rámci evropských zemí zastavit pokles biodiverzity úplně.

Jedním z mála konkrétních údajů více méně neurčitých závazků je údaj časový: rok 2010. Cíl zastavit ztrátu biodiverzity do roku 2010 stanovený strategickým plánem CBD byl schválen jak na Světovém summitu v Johannesburgu a začleněn mezi rozvojové cíle tisíciletí, tak rovněž například na zasedání zemí G8. Podle posledních hodnocení na základě různorodých ukazatelů, jako je biodiverzita sama, se však ukázalo, že tento cíl se naplnit nepodaří.

Takže můžeme říci, že právě letošní rok 2010 se může stát rokem „lámání chleba“. Celosvětové společenství zcela jistě uzná, zejména v říjnu na desáté konferenci smluvních stran CBD v Nagoji, že až dosud se celkově nepodařilo naplnit žádný ze (slavnostně) vyhlášených cílů. Poučíme se z toho? Najdeme vůli a odvahu k účinným závazkům? Probudí nás rok 2010 k tomu, abychom už konečně přestali pod sebou řezat onu příslovečnou větev, na které visí celá váha naší skvělé civilizace?

Prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc., (1935) a Mgr. David Vačkář (1976) se v Centru pro otázky životního prostředí UK zabývají výzkumem indikátorů udržitelného rozvoje, ekosystémových služeb a biodiverzity, bedrich.moldan(zavináč)czp.cuni.cz, david.vackar(zavináč)czp.cuni.cz