VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

S invazními druhy jsme se v regionálním sdružení Iris setkali dříve, než jsme měli ponětí, co tento pojem znamená. Už asi před 15 lety, kdy jsme začínali provádět každoroční management jižních svahů Kosíře v přírodním parku Velký Kosíř, jsme zjistili, že ne všechny rostliny jsou zde žádoucí. Akáty, které tak krásně a voňavě kvetou, na jejichž květech je vždy spousta hmyzu a mají tak zajímavě křivolaké kmeny, najednou mým zkušenějším kolegům vadily. Protože nám postupně zarůstaly stepní lokalitu s historickým výskytem koniklece velkokvětého, muselo přijít razantní opatření. Byla jsem u toho, když je kolega kácel, a přestože jsem věděla, že jsou na suchých trávnících nežádoucí, že v jejich přítomnosti všechny vzácné kytky zahynou, nebylo mi při tom dobře. Padal strom za stromem a já se málem každému zvlášť omlouvala.

Tehdy jsme se také poprvé setkali s Roundupem. Natírat řezné plochy pařezů ihned po skácení nám problém nedělalo. Navíc nás zaujal promyšlený postup našeho tehdejšího šéfa Petra Albrechta. Protože s počasím člověk nikdy neví, natřenou plochu pařízku jsme pokryli nastříhaným igelitem a přitloukli několika hřebíky. A teď ať si klidně zaprší! Petrova metoda fungovala - dodnes na něj vzpomínám, kdykoliv procházím mezi uschlými pařízky, na nichž už sice nevidím igelit, ale rezavé hřebíky ještě ano.

Následovalo několik let téže činnosti - stále jen akáty. Pokud jsme se při výřezu letorostů ihned nevěnovali natírání, a dostali se k Roundupu až za pár dní, většinou jsme zaplakali. Letorosty obrovskou rychlostí zarostly vše - snad i ty plochy, které předtím akáty porostlé nebyly. Tak dopadla například naše přírodní památka Čubernice. Asi půlhektarový porost dospělých akátů se po jedné megaakci změnil na prales akátových letorostů (a ještě k tomu chataři nadávali, že kácíme krásné stromy, co přinášejí užitek, že jim z jejich zahrádek zmizel stín; také jsme ale odkryli různé skládky zahradního odpadu) a my jsme se dozvěděli, že v takovém případě přichází na pomoc postřik. Opět nejlépe Roundupem.

Uběhlo znovu pár let a zničehonic se objevila - na Kosíři, i když na jiném místě - křídlatka. Nový kolega, tehdy už zaměstnanec, ji začal hubit, postřik Roundupem na ni ale nezabíral. A tak jsme se pídili po postupu, jak tento invazní druh zlikvidovat. Protože jedním z nejrizikovějších míst jsou koryta vodních toků, nejprve jsme museli prozkoumat obě řeky, které ve svém dolním toku protékají Prostějovem. Hloučela tvoří v Prostějově biokoridor, o který se pravidelně staráme v rámci tzv. správcovství. Při zásazích v břehových porostech jsme našli křídlatku a netýkavku žláznatou a chtěli jsme zjistit, odkud se sem dostaly. První rok jsme mapovali celý tok říčky Hloučely (cca 30 km) až po její soutok s druhou prostějovskou říčkou Romží. Až po katastr města Prostějova jsme nenašli ani jedinou křídlatku, ani jedinou netýkavku, i když dalších „invazívek“ zde byl dostatek - slunečnice topinambur, netýkavka malokvětá, zlatobýl kanadský. Dva trsy křídlatky, vzdálené od sebe asi 150 metrů, jsme nalezli až v Prostějově, v dolní, částečně zastavěné části toku. A první netýkavky ještě níže, kde se říčka prodírala mezi zahrádkami cca 1-2 km před ústím do Romže. Největší porosty se nacházely přímo na soutoku.

Kde se tu tyto dva druhy vzaly? Vytvořili jsme dvě teorie: únikem ze zahrádek a v případě netýkavky i šířením proti proudu (dočetli jsme se, že je to díky vystřelování jejích semen do značné dálky možné). A v následujícím roce jsme navázali mapováním říčky Romže. Pokud jsme se u Hloučely poněkud nudili, Romže nám to bohatě vynahradila. Netýkavka kolem ní rostla téměř od pramene a křídlatky na středním toku bylo tolik, že jsme si občas připadali jako v pralese. Prostějov může být rád, že se křídlatka k městu zatím nijak zvlášť nepřesunula (ten jeden dva trsy mají na svědomí určitě zahrádkáři), netýkavka ale „zdobí“ město bohatě. Tím se nám potvrdila teorie o jejím zpětném šíření - na Hloučelu se dostala postupně od Romže.

Další rok jsme se věnovali všem přítokům Romže v jejím horním toku (asi do jedné třetiny její délky) a opravdu se nám podařilo najít 2-3 přítoky, které jsou jejími porosty doslova obklopeny. Hlavním zdrojem jsou opět zahrádkáři - rostlina se šíří buď z blízkých zahrad, nebo rovnou po svém vysazení na břeh, případně ze skládek, kam byly její výhonky zřejmě vyvezeny. A co nás překvapilo nejvíc - nález dvou lokalit s bolševníkem velkolepým, o němž jsme se domnívali, že ho na Prostějovsku vůbec nemáme!

Nyní jsme usoudili, že po průzkumech musí následovat činy, a podali jsme si projekt na likvidaci bolševníku a pokusně také křídlatky (zatím v neosídlených částech). Starosta příslušné obce samozřejmě zajásal. No a my vlastně letos poprvé opravdu likvidujeme invazní druhy. Nebude to zřejmě jednoduché. Nemyslím teď vlastní fyzickou námahu či získání příslušných osvědčení, ale spíše hledání finančních zdrojů - na větší zásahy je potřeba dost peněz. A také jednání s lidmi, kteří v blízkosti říčky žijí, protože tyto drobné přítoky většinou protékají chatařskými oblastmi a malými vesničkami. I když obyvatelé sami vědí, že jinak křídlatku nezlikvidují, postřiku se bojí. Někde ji například majitel blízkého stavení asi 3krát do roka seče.

Právě proto jsme v loňském roce vydali brožurku o invazních druzích na Prostějovsku a list pro ohlášení výskytu invazní rostliny. Fotografií jsme během mapování pořídili víc než dost, přiznejme si, většina těchto kytek je krásně barevná, příjemně voní a kvete až na podzim, kdy je o atraktivní květiny nouze. Jejich vzrůst je často majestátní, při pohledu na vysoký porost křídlatky či na plochu porostlou převysokým bolševníkem člověka až jímá respekt. Brožurku rozdáváme, kde můžeme, rozvážíme především na ty obce, v jejichž katastru jsme mapovali. Současně se snažíme na invazní rostliny nasměrovat i mládež, ať už členy, či jen spolupracovníky nebo brigádníky. Téma nabízíme školám pro různé studentské seminární práce či SOČ. Naším cílem je vtáhnout obce i laickou veřejnost do plánování likvidace těch invazních druhů, které jsou potenciálně nebezpečné. A současně varovat před neuváženým šířením nebezpečných druhů do přírody - ač se mohou zdát sebekrásnějšími. A všímat si, koukat kolem sebe, přemýšlet - ale to už se netýká jen invazních rostlin. Tak nám držte palce!

Eva Zatloukalová
Regionálního sdružení ČSOP Iris, Prostějov
ezatl.(zavináč)iris.cz