Čtení na tyto dny

Z plných plic

Na pně kolměji
slunce dopadá

Zvedá ke kamni kámen

Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů

Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami

Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst

Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat

Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Tragikomedie ochrany přírody

Tomáš Grim, č. 4/2024, s. 2-5, pro předplatitele

Dostat pořádný kartáč není na škodu

Pavel Pechoušek, Vilém Jurek, č. 4/2024, s. 10-12, pro předplatitele

Populace versus druhy

Mojmír Vlašín, č. 4/2024, s. 29, pro předplatitele

Reportáž opožděná o třicet pět let

Václav Štěpánek, č. 4/2024, s. 34-37, pro předplatitele

Data v plánování péče o chráněná území

Jonáš Gaigr, Eva Knižátková, č. 3/2024, s. 5-7, pro předplatitele

Pohled za hranice – dva odlišné světy, Arménie a Finsko

Jindřich Chlapek, Jaakko J. Ilvonen, č. 3/2024, s. 17-20, pro předplatitele

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Himantoglossum (hircinum) jazýček (kozlí)


Dušan Šlosar, č. 5/2010, str. 15

Kdy má různost živých forem zvaná biodiverzita pro nás nějaký význam? Je nasnadě, že jen tehdy, když je sdělitelná, a předpokladem sdělování je pojmenování. V nejstarším latinsko- českém souboru jmen rostlin v Olomouckém kodexu z počátku 14. století, který obsahuje 100 jmen, máme u každého latinského názvu jen jeden jednoslovný český protějšek: anetum je tu kopr, asarus je kopytník, apium je poniklec a tak dále. Teprve o dvě století později, v Herbáři Mattioliho, nacházíme kopry dva: zahradní a vlaský, zřejmě podle toho, jak byly využitelné. A v témž slovníku najdeme název heřmánek zas jen jeden, i když s poznámkou: Tento rmen, jinak heřmánek, tak jest velmi podobný k onomu, kterýž pro rozdíl tohoto vonného smrdutý rmen slove, že na pohledění nijak jeden od druhého rozeznati se nemůže než samou vůní… A když se trefí někdy někomu na poli potřebu sobě udělati a tímto smrdutým rmenem zachuli sobě utříti, velmi brzo cítivají těžké a nesnesitedlné pálení a kousání… Není divu, že dnes už máme heřmánky dva, pravýpřímořský.

Ale tuto empirii našich předků předběhla v osmnáctém století věda. Carl Linné zavedl pojmenovací soustavu povinně dvoučlennou ze substantiv a adjektiv (např. sambucus nigra - bez černý); tam, kde schází charakteristická rozlišovací vlastnost, zastává tuto roli adjektivum obecný (čekanka obecná). V následujícím století ji Jan Svatopluk Presl pro nás pracně počeštil. Musel k tomu vymyslit mimo jiné předlouhou řadu adjektiv jako aksamitnatý, alpejní, ametystový, atlasovitý, auboratý, auboratějící, auškatý…

Dušan Šlosar

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu