Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Himantoglossum (hircinum) jazýček (kozlí)


Dušan Šlosar, č. 5/2010, str. 15

Kdy má různost živých forem zvaná biodiverzita pro nás nějaký význam? Je nasnadě, že jen tehdy, když je sdělitelná, a předpokladem sdělování je pojmenování. V nejstarším latinsko- českém souboru jmen rostlin v Olomouckém kodexu z počátku 14. století, který obsahuje 100 jmen, máme u každého latinského názvu jen jeden jednoslovný český protějšek: anetum je tu kopr, asarus je kopytník, apium je poniklec a tak dále. Teprve o dvě století později, v Herbáři Mattioliho, nacházíme kopry dva: zahradní a vlaský, zřejmě podle toho, jak byly využitelné. A v témž slovníku najdeme název heřmánek zas jen jeden, i když s poznámkou: Tento rmen, jinak heřmánek, tak jest velmi podobný k onomu, kterýž pro rozdíl tohoto vonného smrdutý rmen slove, že na pohledění nijak jeden od druhého rozeznati se nemůže než samou vůní… A když se trefí někdy někomu na poli potřebu sobě udělati a tímto smrdutým rmenem zachuli sobě utříti, velmi brzo cítivají těžké a nesnesitedlné pálení a kousání… Není divu, že dnes už máme heřmánky dva, pravýpřímořský.

Ale tuto empirii našich předků předběhla v osmnáctém století věda. Carl Linné zavedl pojmenovací soustavu povinně dvoučlennou ze substantiv a adjektiv (např. sambucus nigra - bez černý); tam, kde schází charakteristická rozlišovací vlastnost, zastává tuto roli adjektivum obecný (čekanka obecná). V následujícím století ji Jan Svatopluk Presl pro nás pracně počeštil. Musel k tomu vymyslit mimo jiné předlouhou řadu adjektiv jako aksamitnatý, alpejní, ametystový, atlasovitý, auboratý, auboratějící, auškatý…

Dušan Šlosar

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu