Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Dvojí pohled


Yvona Ferencová, č. 5/2010, str. 16-17

Ve stínu lesa a záři sluncem zalitých luk najdeme poklady po špetkách rozsévané větrem. Zornice květů spolu se zvuky ruší ticho samo. Opakovanými návraty si mentálně přisvojujeme prostor volné krajiny zdomácnělé znalostí místa. Dobrými sousedy se nám stávají očekávané průzory dálav, stromy, keře a v neposlední řadě lehce přehlédnutelné květiny. Chceme-li postihnout bezezbytku krásu rozmanité stavby jejich květů, nezbývá, než se sklonit a v úklonu vzdát hold jejich kráse. Říčky v Moravském krasu se staly takovým místem pro umělkyni nadanou schopností obnažit a zviditelnit závažnost i prostých scén, Markétu Othovou. Její cyklus černobílých fotografií Ahoj babi, 2008, je souborem portrétů divoce rostoucích bylin. Kosatec, kakost, jestřábník, violka rolní, lemující cesty lesních stezek, splétají bordury lučních koberců. Série fotografií vznikla v teritoriu privátního území vyvoláváním vzpomínek autorky s cílem posbírat cenné upomínky dětství a tak zpřítomnit minulost, dobu, kdy příroda byla dívce svrchovaným hájemstvím svobody, ochránkyní tajemství a štědrou utěšitelkou nesplněných přání, idylou bez kontradikce vztahu člověka a společnosti, přírody a civilizace.

Druhou umělkyní, jejíž dílo zde alespoň stručně představím, je Milena Dopitová. Spojnicí, která svedla obě autorky dohromady, je účast na výstavě …a nezapomeňte na květiny (Pražákův palác, Moravská galerie v Brně, 26. 11. 2010 až 27. 2. 2011), na níž jsou květiny skloňovány ve všech pádech významových rovin. Přirozená krása, čistota, křehkost, ale i rychlost, s jakou květiny uvadají, vždy inspirovaly umělce. Jejich přítomnost na obraze významně ovlivňovala, stejně jako dnes, vyznění díla, a to i v případě, kdy sloužila za pouhou doplňkovou dekoraci v pozadí obrazu. Přestože v dílech současných autorů nejsou květinové motivy vždy svázány s významy kanonických atributů, které byly jednotlivým druhům připisovány postupně již od starověku, jejich znázornění i jen ve zcela zjednodušené podobě signalizují zamýšlené obsahy sdělení, často odhalují citové pozadí zpracovaného námětu.

Tradiční vhazování věnců do vody Milena Dopitová pojala jako výpravnou ságu života současné ženy. Věneček z pampelišek, zmítaný proudy divoké vody, proplouvá bohabojně brankami až k tišině. Video A vy si myslíte, že jsem sama? Kdepak, všichni muži jsou právě pryč!, 2008, je sondou do ženského prostoru dnes obrněného siláctvím genderu.

Pokud bychom přistoupili na mechanickou aplikaci ikonografického „stejného znamení“, tedy pampelišky jako obecného křesťanského symbolu zármutku, dopustili bychom se závažné chyby v interpretaci díla (a to i přesto, že do příběhu Mileny Dopitové zdá se zapadá). Pampeliška, která se objevuje na obrazech ukřižování raných vlámských a německých malířů stejně jako v jiných námětech souvisejících s umučením, je květinou, kterou splétají do věnečků děti často i dnes. Je to dáno četným výskytem rostliny, která na jaře jako jedna z mála doslova zaplavuje zelená prostranství měst. Pampeliška není šifrou, kterou je třeba dekódovat, abychom přečetli celý příběh. Důležitý je věnec jako takový (coby prostředek věštby za svatojánské noci). Mechanickým přenesením významu bychom zdeformovali obraz i jeho sémantické pole. Atmosféra a charakter doby určují obsahy a povahu umění, přičemž „umělci mohou využívat tutéž morfologii ve velmi odlišných, ne-li přímo antitetických kontextech a za velmi odlišnými symbolickými účely“. (G. Didi-Huberman)

Květiny jako přirozená forma přírody provázejí člověka od věků, což se zcela pochopitelně odráží v četnosti jejich výskytu v uměleckých dílech minulosti i současnosti. Patří neoddělitelně k životu. A stejně tak jako nás doprovázejí v krajině, dosazujeme je všude tam, kde je postrádáme.


Milena Dopitová (1963 Štemberk)
studium: 1986-1994 AVU v Praze
ocenění: 1997 The Pollock-Krasner Foundation, Inc., New York (USA)
1997 The Central European Culture Initiative Prize, Vienna (AUT)
členka skupiny Pondělí

Markéta Othová (1968 Brno)
studium: 1987-1993 VŠUP v Praze
ocenění: 2002 laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého
2006/2007 ocenění za nejlepší samostatnou výstavu


Yvona Ferencová, Ph.D., (1962) je kurátorkou sbírky moderního a současného umění Moravské galerie v Brně a autorkou připravované výstavy …a nezapomeňte na květiny, yvona.ferencova(zavináč)moravska-galerie.cz

 
csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu