Čtení na tyto dny

Řeky se ptám

kam zmizeli jelci
zpod splavu

Tam zatím dál
stéká čas
Olejové skvrny
se roztékají ve vrásky
a zpod břehů
uniká život

s vodou zbytečně
rozšvihanou vlasci rybářů
stárneš

Je to i moje vina

Kdy jsem naposled
učinil pokání

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Z Lucemburska na Moravu a zpět


Marco Schank, Raymond Aendekerk, č. 5/2010, str. 20-21
Začátkem září, právě v době, kdy si Praha připomínala svatbu Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, navštívil Moravu lucemburský ministr životního prostředí Marco Schank. Doprovodil ho prezident lucemburské nadace Hëllef fir d’Natur Frantz Ch. Muller, jeho kolega Raymond Aendekerk (který letos obdržel Cenu Josefa Vavrouška), lucemburský velvyslanec Jean Faltz a zástupce ministerstva životního prostředí ČR Tomáš Kažmierski. Delegace navštívila modelové projekty udržitelného rozvoje a Centrum Veronica v Hostětíně, energeticky úsporné rekonstrukce panelových domů v Brně – Novém Lískovci a Nadaci Partnerství v Brně. Cílem návštěvy bylo zhodnocení dosavadní i budoucí možné spolupráce v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje mezi oběma zeměmi. V letech 1996 až 2010 poskytlo Lucembursko ze své zahraniční pomoci prostřednictvím Nadace Partnerství a ZO ČSOP Veronica téměř 30 milionů korun na podporu projektů v oblasti udržitelného rozvoje a ochrany klimatu. Podpořeno tak mohlo být přibližně 150 projektů neziskových organizací, obcí nebo škol po celé ČR.

3 otázky pro Marco Schanka

Jak vnímáte česko-lucemburskou spolupráci?

Věřím na sílu výměny zkušeností mezi regiony. Byl jsem prezidentem první skupiny programu Leader v Lucembursku už před 20 lety a dobře vím, jak je důležité sednout si kolem stolu a bavit se, sdílet nápady, otvírat nová témata, nezůstávat doma, ale vyjet ven a podívat se, jak se to dělá jinde. Zdá se mi, že všechno, co jsem se naučil, jsem načerpal během těchto cest, kdy jsme s kolegy vyjížděli od nás do Německa, Rakouska, Švýcarska, ale taky do České republiky. Byl jsem tady dohromady asi 5-6krát na různých seminářích o obnově venkova, obnovitelných zdrojích energie apod. Není potřeba znovu objevovat kolo, to už objevili, ale musíme zjišťovat, proč a jak se to hýbe v jiných oblastech. Pochopil jsem, že často nestačí jen profesionalita, ale je velice potřeba i dobrovolné činnosti. Co se týče projektů, které se udály v česko-lucemburské spolupráci, rád bych vyzdvihl přínos Raymonda Aendekerka a jeho zesnulé ženy Adri, na jejichž práci je vidět, že když jsou relativně malé peníze distribuované motivovanými lidmi, udělají velké věci. A tuto možnost výměny zkušeností považuji za největší přínos Evropské unie.

Jak se Vaše ministerstvo staví k otázce klimatické změny?

Myslím si samozřejmě, že změna klimatu je v tuto chvíli ta největší výzva lidstvu zejména s ohledem na budoucí generace. Musíme se zbavit závislosti na fosilních palivech, což má samozřejmě význam i ekonomický. Zmíním tři věci, které v nejbližších měsících jako ministr připravuji. První je zpřísnění stavebních požadavků na ochranu budov (izolace). Já jsem totiž taky ministr bytové výstavby, tak chci, aby ještě letos bylo rozhodnuto, že veškeré nové stavby (bytové i veřejné), které jsou dotovány ministerským programem, musí být minimálně v energetické třídě B (každá země to má jinak, v Lucembursku = 35 kW/m2/rok), a to i co se týká emisí CO2.

Dalším prvkem je povinné využití obnovitelných zdrojů energie v domě (na vytápění, teplou vodu, elektřinu), ať už je to stavba pro soukromé či veřejné účely - určité procento musí být pokryto obnovitelnými zdroji (můžou si vybrat obnovitelný zdroj - slunce, biomasa apod.). Dále chceme dokončit návrh certifikace staveb (udržitelného stavění) a to se nebude týkat jen spotřebovávané energie, ale i užitých materiálů, vnitřního klimatu, dopravní dostupnosti budov a sociální koheze.

A další věc, od které si hodně slibuji - chci zavést takovou úmluvu mezi lucemburskými obcemi a vládou, která bude zaměřena na ochranu klimatu. Třetina obcí v Lucembursku se k ní již připojila a s těmito obcemi trvale diskutuji, a když dělají v obci jakékoliv úpravy, které směřují k ochraně klimatu, teprve na základě dosažených výsledků mohou dostat dotaci od státu. Chceme to propojit s dotačními tituly a navíc vše vidět i v kontextu dopravy, aby to bylo opravdu udržitelné. (V Lucembursku jsou jenom dvě úrovně řízení: obec a stát.) Už dva roky máme takový pakt mezi obcemi a státem, který se týká bytové výstavby, a do něj se už zapojilo 101 z našich 160 obcí.

Současné lucemburské vládě premiéra Junkera se podařilo prosadit koncept ministerstva udržitelného rozvoje. Co to obnáší?

Po volbách v červnu 2009 jsme se začali bavit o myšlence, že by se mělo vytvořit ministerstvo udržitelného rozvoje. Ty nejdůležitější otázky, které každá země řeší, jsou: kde budeme v budoucnu bydlet, jak se budeme přemisťovat, kde budeme pracovat a bavit se a kde ještě zůstane příroda. Lucembursko je jediná země EU, která demograficky roste. Čili toto ministerstvo zahrnuje výstavbu veřejných budov, veškerou dopravu, životní prostředí, ochranu přírody a územní plánování, což v našich pojmech znamená i rozvoj venkova a urbánního prostředí. Když ministerstva byla rozdělená, tak se z principu musel ministr životního prostředí hádat s ministrem dopravy nebo zemědělství. Pod jednu střechu se to spojilo s myšlenkou rozvoje a nikoliv rozepří. Po prvotních nejistotách se nám zdá, že to funguje.

 

Rozhovor s Raymondem Aendekerkem

Svůj život jste zasvětil ekologickému zemědělství - proč?

Studoval jsem zemědělství ve Vídni a v té době ekologické zemědělství nebylo moc rozšířené. Mně však bylo jasné, že to je ta správná cesta. Na Rakousku bylo vidět, jak to může fungovat, a když jsem se vrátil do Lucemburska, tak jsme založili organizaci zabývající se ekologickým zemědělstvím, vytvořili jsme standardy a více se zapojili do mezinárodní sítě podobných institucí. Stále pracuji v nadaci Hëllef fir d’Natur, ale zároveň jsem už 22 roků tajemníkem asociace ekologického zemědělství. Proto často na projektech spolupracujeme se zemědělci. Ekologické zemědělství je udržitelné, přátelské ke klimatu a jeho produkty jsou nejzdravější. Existuje zde tolik argumentů pro, že jedině takové zemědělství bychom měli propagovat.

Mohl byste stručně představit nadaci Hëllef fir d’Natur?

Naše nadace byla založena před 25 lety za účelem nákupu půdy a následné ochrany přírody. Začali jsme příspěvky od soukromých osob. V současné době vlastníme cca 925 ha půdy po celém Lucembursku (máme zemědělskou půdu, louky, lesy). Například v roce 2009 jsme investovali 200 tisíc eur do nákupu půdy. Když nakoupíte půdu, musíte se pak o ni taky starat. Část pronajímáme zemědělcům, kteří na ní pracují, o část se staráme sami (například o mokřady). Spolupracujeme taky s nezaměstnanými, kteří nám na projektech pomáhají (čistí lesy, staví ploty, sázejí stromy atp.). Většina našich projektů je z velké části financována ministerstvem životního prostředí. Máme taky jednoho sponzora - supermarket - který podporuje náš projekt obnovy lesa v severní části Lucemburska.

Jaké projekty nadace realizuje v oblasti ochrany biodiverzity? Mohl byste zmínit ty, které považujete za důležité nebo inspirující?

Máme projekty financované evropským programem „Life“, například na ochranu vyder nebo arnikových luk (v Lucembursku jich máme jen pár hektarů). S ministerstvem životního prostředí spolupracujeme na vytváření tzv. katastru biotopů, kde mapujeme cca 25 % povrchu Lucemburska. Minulý rok jsme udělali velkou výstavu o biodiverzitě. A v projektu s městem Lucemburk, který už běží přes dva roky, propagujeme zahradnické práce bez používání pesticidů. Máme štěstí, že v radě města je strana zelených, která je v tomto projektu naším partnerem. Potom propagujeme ekologické zemědělství a velkou část půdy pronajímáme ekozemědělcům. S dalšími třemi organizacemi a Univerzitou Kassel jsme spolupracovali na studii o ekologickém zemědělství.

Vaše nadace spolupracuje s našimi neziskovými organizacemi již mnoho let, co považujete za nejvýznamnější přínosy?

Vidím zde rozdíl mezi Lucemburskem a Českou republikou, že zde bylo mnohem snazší mobilizovat mladé lidi i odborníky a nadchnout je pro ekologické podnikání. Všude u vás vidím mladé lidi, což v Lucembursku nefunguje - u nás odcházejí pracovat spíše do bankovního sektoru apod. A pro mě toto bylo vždycky velmi zajímavé. Taky se mi vždycky líbilo, jak v Hostětíně dobře funguje kombinace ochrany přírody a zemědělství a dalších prvků, například hudby, což je opravdu zajímavé, je totiž jednodušší přitáhnout zájem více lidí o ekologii, když je spojuje zájem o hudbu. V Lucembursku se lidi buď zabývají kulturou, anebo ochranou přírody.

A myslím, že je vidět, že v oblasti okolo Hostětína si lidé čím dál víc uvědomují strukturu své krajiny a jsou zapojeni do ochrany přírody i prostřednictvím regionálního obchodu, který tu byl i za komunismu. Lidé vždy fungovali v rámci nějaké komunity. Umíte komunikovat i se staršími lidmi o ekologických problémech a tématech, která jsou důležitá i pro jejich život. To je váš úspěch a v tom se i lišíte od Lucemburska.

Co se technických dovedností týče, máte zde fundované odborníky, kteří se učí velice rychle, a já se neustále dozvídám o nějakých novinkách. Je to (a vždycky byla) skvělá oboustranná výměna názorů a zkušeností.

Co Vás napadá při pohledu na českou a moravskou krajinu?

Vždycky mě ohromí vaše rozlehlá pole. (Smích) Když projíždím Bílé Karpaty, tak si všímám také vaší biodiverzity, například zde máte vysazeno tolik mladých stromů - mnohem více, než máme my v Lucembursku - například naše ovocné stromy jsou staré, ale vaše ne, protože je využíváte: švestky na slivovici, jablka k výrobě moštu apod. Nebo všechny ty louky - máte tu mnoho možností. Ale zároveň je nutné říci, že kolektivizace způsobila mnoho škod. Ale myslím, že máte tolik prostoru, který můžete poměrně snadno restrukturalizovat - pomocí ekologického zemědělství, vysazováním stromů atd. Vidím v tom velký potenciál.

Rozhovor připravily Yvonna Gaillyová, Dana Zajoncová a Pavla Spurná

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu