VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Přírodní park Hřebeny je nejmladším (vyhlášen na podzim 2009) a zároveň největším ze čtyř existujících brdských přírodních parků. Svou rozlohou 184 km² překonává PP Třemšín (112 km²), PP Brdy (67 km²) i PP Trhoň (45 km²).

Krajina a příroda

Hřebeny jsou ze všech brdských oblastí bezesporu partií nejznámější, nejdosažitelnější, a proto také relativně nejvíce navštěvovanou. Je to téměř jednolitý, v celé své délce cca 35 km zalesněný hřeben táhnoucí se od jižního okraje Prahy (Zbraslav) téměř až k Příbrami. Směrem k jihozápadu stále mírně nabírá na výšce. Nad Prahou začíná Cukrákem o výšce 411 m, na jihozápadě se výška kopců blíží 700 m.

Přírodní park byl zřízen z důvodu zachování krajinného rázu zalesněné pahorkatiny s lesními komplexy s částmi přírodě blízkých bučin a smíšeného lesa s rozptýlenými věkovitými stromy na charakteristickém geologickém podloží, s významnými přírodními a estetickými hodnotami a s řadou kulturně historických památek.

Hranice přírodního parku jsou vedeny tak, aby do jeho území nebyly zahrnuty ani okrajové části větších sídel, jako jsou například Dobříš, Mníšek pod Brdy či Dobřichovice, ani poměrně malých obcí. Lidnatějším oblastem se přírodní park vyhýbá; spadají do něj jen osamocené usedlosti nebo chatové oblasti mezi Jílovištěm a Mokropsy.

Podle geomorfologického členění jsou v přírodním parku zastoupeny podcelky Hřebeny, Dobříšská pahorkatina, Příbramská pahorkatina a Brdy. Na geologické stavbě se podílejí převážně usazené horniny ze starohor a starších prvohor (především břidlice, pískovce a křemence), ale také vulkanity příbramskojinecké a pražské pánve. V usazeninách ze starších prvohor (kambria a ordoviku) se místy nacházejí zkameněliny (hlavně trilobiti, ramenonožci a měkkýši). Nejvyšším vrcholem Hřebenů je Studený vrch s výškou 660 metrů.

Po klimatické stránce se Hřebeny řadí k mírně teplým a mírně vlhkým oblastem. Průměrná roční teplota je 7-8 °C, průměrné roční množství srážek 550-650 mm. Původní vegetační kryt tvořily bikové nebo květnaté bučiny, které byly v minulosti z větší části nahrazeny smrkovými monokulturami.

Chráněná území

Tři nejcennější přírodní části - PR Andělské schody, PR Hradec a PR Kuchyňka - leží přímo v přírodním parku a dvě další maloplošná chráněná území - PP Černolické skály a PP Vinice - s přírodním parkem velmi těsně sousedí.

Přírodní památka Černolické skály má rozlohu 2,2 ha a tvoří ji skalní hřeben z ordovických křemenců dlouhý asi 300 m a rozčleněný na několik skal. Výrazná skalní stěna se nachází prakticky v centru obce Černolice. Skály jsou vyhledávaným horolezeckým terénem.

Přírodní rezervace Andělské schody o rozloze 13,2 ha byla vyhlášena k zajištění ochrany souboru luk se zasahující částí lesa. Najdeme zde širokou škálu lučních společenstev od vlhkých až po suchá, roste zde například upolín nejvyšší, hořec hořepník, kosatec sibiřský a další. V přírodní rezervaci se též vyskytují zvláště chráněné druhy bezobratlých živočichů, především zástupci motýlů a brouků.

Rozloha přírodní rezervace Hradec je 45,9 ha. Jedná se o část skalnatého brdského strukturního hřbetu. Území rezervace tvoří pestrý soubor přirozených lesních porostů formovaný sutěmi a subtermofilní hranou. Místy se vyskytují malé plochy otevřených (bezlesých) sutí. Rezervace zahrnuje také úseky kulturních smrčin s vtroušeným bukem. Zdejší vegetaci ovlivnila existence pravěkého hradiště.

Přírodní rezervaci Kuchyňka tvoří strmý, 1,3 km dlouhý jihovýchodní suťový svah strukturního hřbetu s výměrou 21,2 ha. Předmětem ochrany je přirozený lesní ekosystém suťových srázů v Hřebenech. Značná část porostů je bohužel silně prořídlá, bez výraznější přirozené obnovy. V terénu jsou patrné pozůstatky po pálení dřevěného uhlí - milířích. Rezervace byla zřízena již v roce 1933. Jelikož však nebyly stanoveny ochranné podmínky, probíhala tu i nadále těžba dřeva, zejména jedlových souší. Zásahy byly v minulosti tak velké, že se v 70. letech dokonce uvažovalo o zrušení ochrany.

Přírodní památka Vinice je jihozápadně orientovaný zalesněný svah nad řekou Litavkou s rozlohou 43,2 ha. Hlavním motivem ochrany je uchování cenného stratigrafického profilu, tzv. jineckého kambria s bohatými nálezy fosilní kambrické fauny, především trilobitů. Svahy jsou porostlé zakrslými, převážně acidofilními doubravami, místy s prvky teplomilných doubrav. Na nejprudších místech je primární suché bezlesí analogické pleším. V chráněném území probíhají živelné výkopy pro získání zkamenělin.

Barokní areál Skalka

Kromě přírodních hodnot najdeme na území přírodního parku i kulturní památky. Skalka je původní poutní místo s barokním kostelíkem sv. Maří Magdalény, klášterem, poustevnou a křížovou cestou. První stavbou na skalnaté vyvýšenině nad Mníškem byl kostelík sv. Maří Magdalény, vybudovaný v letech 1692-1693 stavitelem Kryštofem Dienzenhoferem. Vzorem pro stavbu mu byla kaple v jihofrancouzském Aix-en-Provence, kde Maří Magdaléna podle legendy ze 6. století třicet let žila. Tato stavba s elipsovitou svatyní a čtvercovou věží patří mezi nejhodnotnější barokní stavby v Čechách. Zvláštností jsou vnitřní omítky napodobující krápníkovou jeskyni. Původní podlaha byla dlážděna oblázky z nedaleké řeky Berounky.

V roce 1694 byly dokončeny další významné stavby Kryštofa Dienzenhofera - klášter nedaleko od kostelíka a na samém vrcholu Skalky poustevna, obě určené pro benediktinské mnichy. Od r. 1762 až do konce 2. světové války působil na Skalce řád františkánů. Skalka se záhy stala známým poutním místem, zejména po dokončení křížové cesty. Kostelík i celý areál utrpěly necitlivým poddolováním Skalky v 50. letech. S postupem těžby železné rudy se ve zdech kostelíka i ostatních staveb začaly objevovat trhliny a v okolním terénu propadliny. Ačkoli byl v roce 1947 celý areál nákladně zrekonstruován, po 10 letech od rekonstrukce byl zdevastován a zcela opuštěn.

Některá umělecká díla byla naštěstí zachována. Vzácný nástropní obraz sv. Maří Magdalény od Petra Brandla byl restaurátory sejmut a přenesen do mníšeckého kostela sv. Václava. Po ukončení těžby v r. 1967 došlo postupně ke stabilizaci horninového masivu a to dalo šanci těm, kdo se snažili o obnovu kostelíka a celého areálu. Začátkem 80. let byly zahájeny rekonstrukční práce na kostelíku sv. Maří Magdalény a postupná obnova kapliček křížové cesty.

Tramping

Hřebeny, stejně jako celé Brdy, jsou považovány za kolébku českého trampingu. Nejstarší trampská tábořiště vznikala v údolích a opuštěných lomech. V trampských kronikách můžeme číst jména jako: Eldorád camp, Bílá skála, Údolí hadrů, Starý lágr, Zlaté dno, El Paso, Havírna apod. První brdskou trampskou osadou je podle Boba Hurikána Westend nad Řevnicemi. Od 20. let zde působila Brdská zimní armáda generála Jerry Packarda. V únoru 1929 čítala už 157 mužů a jednalo se o průkopníky zimního táboření. Ovšem byla to docela významná skupina trampů, která zde například na Nový rok chodila pomáhat honcům nadhánět. Měla i vlastní stejnokroj po vzoru kanadské jízdní policie, skládající se z klobouku „na tři facky“, milton svetru a kabátu zv. policajt.

Hřebeny jsou přímo místem zaslíbeným trampingu - najdeme tu snad desítky lesních tábořišť (campů) a osad, které minulý režim systematicky likvidoval. Přesto se stále obnovovaly a vyrůstaly nové, takže tento jedinečný fenomén je v PP Hřebeny patrný až dodnes.

Mgr. Lubomír Bartoš (1981) - doktorand Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, pracuje v Ústavu pro ekopolitiku, lubomir.bartos(zavináč)centrum.cz