VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

O tropických deštných pralesích slýcháme nebo čteme velmi často, neboť zprávy o jejich pokračujícím ničení se bohužel staly zpravodajským evergreenem. Naše děti se o nich podrobně učí ve školách a obvykle právě na jejich příkladu jim učitelé objasňují význam biodiverzity či přibližují stále se prohlubující konflikt mezi hospodářskými zájmy lidstva a udržením podmínek pro přežití tisíců druhů rostlin a živočichů. Žáci a studenti se bez problému ztotožňují s myšlenkou, že tropické pralesy je potřeba zachránit. Jejich návrhy, jak je zachovat a postupně i obnovovat, bývají radikální, neboť nebyli by to oni, kdo by se při jejich realizaci musel uskromnit. Tropické pralesy se vyskytují v daleké cizině, a proto přispívat k jejich ochraně můžeme pouze nepřímo. Našim „pralesům“ (a středoevropské divočině obecně) se však v rámci environmentální výchovy a osvěty nevěnuje dostatečná pozornost, přitom se jedná o téma atraktivní a v rámci školní environmentální výchovy i dobře uchopitelné. Na naší škole jsme si k němu hledali a našli svou cestu.

Díky náhodám

Na brněnském gymnáziu tř. Kpt. Jaroše jsme s environmentální výchovou začínali ve školním roce 2005/2006. Jednalo se o spontánní proces, který by si zasloužil podrobnější rozbor, ale zůstaňme jen u našich pralesů, které v něm hrají od samého začátku významnou roli. Jednou se mi stalo, že se mi v internetovém vyhledávači místo přírodní rezervace Mušenice ve Ždánickém lese zobrazily beskydské Muchovice s nabídkou možnosti exkurze do tamního pralesa Mazák. Shodou okolností jel nedlouho poté náš učitelský sbor na společný srpnový zájezd právě do této části Beskyd a já jsem s řadou svých kolegů tento prales navštívil. Můj dojem z těchto míst byl natolik silný, že když jsem o necelý měsíc později jel na úvodní školu v přírodě do Heroltic u Tišnova, rozhodně nemohla v našem programu chybět výprava do pralesa. Bukový porost v přírodní rezervaci Slunná sice beskydskému pralesu není úplně rovnocennou konkurencí, ale pro naše primány to byl i tak silný zážitek. V improvizované soutěži mezi oběma třídami jsme hledali strom s největším obvodem, nejkrásnější ptačí pírko a nejpozoruhodnější houbu. Klání mezi třídami primánů nakonec skončilo remízou, protože méně úspěšné třídě se podařilo objevit a vyfotografovat mloka, čímž si dodatečný druhý bod potřebný k vyrovnání plně zasloužila.

Budování naučné stezky

Do Slunné a Heroltic jsme se znovu vrátili na jaře roku 2006. Terciáni dostali za úkol vyrobit sadu šesti naučných panelů a ty umístit podél přístupové cesty k pralesu. Vypadá to jednoduše, ale bylo s tím práce skoro na celý pobyt školy v přírodě. Nejprve najít Slunnou, ke které nevedou značky a v mnoha turistických mapách je zaznačena nepřesně, potom vytvořit texty a doprovodné fotografie, vše zpracovat na přenosných počítačích, vytisknout, zalaminovat, panely rozmístit v lese, poté směrovkami vyznačit cestu pro kvartány a nakonec vše z lesa zase odstranit.

Nový prales

Znovu došlo na pralesy až o čtyři roky později, ve školním roce 2009/2010. Na počátku tentokrát nebyla náhoda, ale můj tchán, který mi k Vánocům daroval symbolický kousek pozemku nově zakládaného pralesa na Liberecku. Myšlenka znovuobnovení divočiny na území naší republiky mě natolik zaujala, že se stala hlavním tématem tradičního závěrečného projektu kvartánů, jejž jsme nazvali Nový prales. Protože Liberecko je od Brna přece jenom dost daleko, navštívili jsme prales podstatně bližší. Porosty v přírodní rezervaci Jelení žlíbek jsou sice podle odborníků „pralesem až 3. kategorie“ (les přírodě blízký), ale pro náš účel posloužily více než dobře. Výzkumná školní expedice do Jeleního žlíbku proběhla na počátku května v době, kdy zde v lesním podrostu vykvétá nejvíce druhů rostlin. Úkoly pro studenty byly tentokrát náročné. První člen skupinky vyhodnocoval přirozenost druhové skladby dřevin, druhý dokumentoval prostorovou strukturu porostu - tedy pokoušel se odlišit a do mapky zaznačit porosty ve stadiu dorůstání, zralosti či rozpadu. Třetí se pídil po všech stopách lidské činnosti ve vymezeném území, které následně oklasifikoval, a čtvrtý zaznamenával kvetoucí rostliny v pralese a v okolních lesích s cílem porovnat druhovou rozmanitost jejich podrostů. Součástí expedice měla být pro všechny společná klidná čtvrthodinka, kdy naši studenti měli mlčky setrvávat na jednom místě a jen poslouchat lesní zvuky a čekat, zda se neobjeví některý ze skrytých lesních živočichů. K ní však nedošlo, neboť po celou dobu našeho průzkumu vytrvale pršelo. Ostatní úkoly však studenti dokázali splnit i v dešti. Když na poněkud rozmoklých pracovních listech odevzdávali svá pozorování, ptali se, proč jsme až doposud zatajovali existenci deštných pralesů na území České republiky a zda se nejedná o důsledek globálního oteplení. Zvládli to dobře, a jak je patrné, i s humorem.

Studentské práce

Pod vlivem čerstvých poznatků a dojmů zpracovávala každá skupinka jedno z osmi témat tak, že každé bylo zpracováno dvakrát. Pro bližší představu uvádím jejich názvy: Čím se liší prales od obyčejného lesa? Kde nám ještě zbyly pralesy? Jak pralesy ovlivňují životní prostředí na Zemi? Bojíme se divočiny, nebo ji máme rádi? Nelehká obnova divoké přírody. Navštivte náš prales! Už vyrůstají nové pralesy! Oživlé vody. Z tohoto výčtu je patrné, že vedle pralesů jsme se částečně zabývali i problematikou mokřadů, s jejichž obnovou se u nás pokročilo výrazněji než u pralesů. Jako každoročně si studenti své prezentace vzájemně předvedli a ohodnotili a projekt jsme zakončili společnou rozpravou, na níž se každý mohl k průběhu projektu vyjádřit. Protože se všechny skupinky věnovaly práci na svém úkolu s velkým úsilím, vyznělo i letos závěrečné hodnocení velmi pozitivně. Je to dobře, neboť tímto projektem se kvartáni loučili s nižším gymnáziem.

Konec, nebo nový začátek?

Na den přesně po pěti letech jsme se ocitli tam, kde jsme začínali. Část účastníků srpnového zájezdu našeho učitelského sboru opět navštívila prales. Po národní přírodní památce Hojná Voda v Novohradských horách nás provedla naučná stezka, kterou tam nedávno vybudovaly Lesy ČR. Jistě to nebylo naposled, co naše kroky zamířily ke zbytkům české divočiny, takže nešlo o definitivní uzavření kruhu, ale jen o ukončení první smyčky naší vývojové spirály. Pokud byste se chtěli o environmentální výchově na gymnáziu tř. Kpt. Jaroše v Brně dozvědět ještě něco víc, jste vítáni na www.evvojaroska.websnadno.cz.

Mgr. Vítek Urban (1965) - učitel a koordinátor environmentální výchovy na gymnáziu tř. Kpt. Jaroše v Brně, urban(zavináč)jaroska.cz