Čtení na tyto dny

Z plných plic

Na pně kolměji
slunce dopadá

Zvedá ke kamni kámen

Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů

Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami

Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst

Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat

Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Tragikomedie ochrany přírody

Tomáš Grim, č. 4/2024, s. 2-5, pro předplatitele

Dostat pořádný kartáč není na škodu

Pavel Pechoušek, Vilém Jurek, č. 4/2024, s. 10-12, pro předplatitele

Populace versus druhy

Mojmír Vlašín, č. 4/2024, s. 29, pro předplatitele

Reportáž opožděná o třicet pět let

Václav Štěpánek, č. 4/2024, s. 34-37, pro předplatitele

Data v plánování péče o chráněná území

Jonáš Gaigr, Eva Knižátková, č. 3/2024, s. 5-7, pro předplatitele

Pohled za hranice – dva odlišné světy, Arménie a Finsko

Jindřich Chlapek, Jaakko J. Ilvonen, č. 3/2024, s. 17-20, pro předplatitele

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Návštěvy


Rudolf Šmíd, č. 5/2010, str. 26

Opakovaně navštěvovat strašáky bývá ošemetné. Často zmizí beze stopy a já se vracím domů s nepořízenou. Ale mám i takové, za kterými jezdím už řadu let. Leckteré vidím častěji než své příbuzné. Jejich příběhy bývají občas takovým „maggi“ života lidského.

Před dvanácti lety jsem na jedné ze svých strašáckých expedic po jihomoravských vinicích objevil Pasáčka vepřů. Tenkrát byl oblečený do šedého mantlu gulagovského střihu, na hlavě měl pomačkaný kýbl a větvička vinné révy, která se klenula před panoramatem mikulovského zámku, vytvářela iluzi biče. Časem se však horní vrstva kabátu začala rozpadat a vatová podšívka proměňovala pasáčka stále více v éterickou bytost.

U rozpadajícího se strašáka mě jednou přistihli vinaři. Když zjistili, co na vinici pohledávám, tak začali prosit: „Proboha, takhle ho nefoťte, podívejte, jak hrozně vypadá. Přijeďte příští rok, to vám uděláme krásné strašáky!“ To mě vyděsilo. Nechci totiž vstupovat do života strašáků ani jejich tvůrců. Proto se autorům, pokud to jen jde, vyhýbám. Také strašáci se stali obětí módy a zábavy, která je spolehlivě ničí. Stávají se z nich jen „roztomilé“ ozdoby předzahrádek, obdobně jako sádroví trpaslíci. O to víc si vážím venkovanů, kteří strašáky i dnes tvoří ve víře, že jim ochrání úrodu před škůdci. Ale zpátky k pasáčkovi. Vinaři tenkrát svůj slib naštěstí nesplnili.

Před čtyřmi lety jsem dostal možnost vystavovat v Mikulově. A i když pasáček nebyl součástí cyklu, rozhodl jsem se obě fotografie přibalit a vystavit je v jeho rodišti. Pak mi to ale přišlo málo, a tak jsem se spolu s přáteli vydal za pasáčkem. Jeho fotografie jsme samozřejmě vzali s sebou. Prostě jsme chtěli uspořádat výstavu pro strašáka samotného. K našemu zklamání tam už pasáček nebyl. Zbyl po něm jen holý dřevěný kříž se zrezivělým kýblem… Šaty dělají i strašáka.

Rudolf Šmíd

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu