Vstup pro předplatitele: |
Džbán luny na střepy
rozbil se o vrch gruně,
Měsíc jej neslepí,
pro lásku půlnoc stůně.
Pec slunce nad lesy
již vypaluje hlínu
na nový džbán a zavěsí
jej brzy nad krajinu
(Jindřich Zogata)
Změna klimatu, její dopady a zejména cesty, jak tempo probíhající změny přibrzdit, se staly hlavním tématem trvale přítomným ve světových médiích i na setkáních státníků. Jednou z příčin je snaha završit sérii složitých jednání, která se vedla po celý rok proto, aby vznikla účinná dohoda navazující na Kjótský protokol. Druhá příčina je prostě ta, že si drastické dopady změny klimatu a neveselé vyhlídky uvědomuje stále více lidí. Zásluhu na tom má zpráva Změna klimatu 2007, dílo o tisících stran, shrnující vědecké poznání k polovině roku 2006. Od té doby ale vyšla řada prací, které ukazují, že změny probíhají tempem nečekaně vysokým a že již nastalé velké proměny v Arktidě povedou k dalšímu oteplování. Vloni byly publikovány studie odhalující, že koncentrace skleníkových plynů je nutné snížit alespoň na úroveň, jakou měly před dvaceti lety. Nelze čekat na další vědecké poznatky, ještě lepší technologie, vzdělané politiky a voliče, vyřešené problémy s rozpočty a překonanou finanční krizi. A zatím pokračovat ve vývoji, kdy emise neklesají.
Rychlá reakce na stav vědeckého poznání je zásadní pro ochranu přírody i lidské civilizace. Zašli jsme příliš daleko. Je ještě šance se zachránit, ale lze ji snadno propást tím, že spousta emisí zůstane i po roce 2012 nezpoplatněná, „beztrestná“ a že se bohaté země nezhostí svého morálního závazku zastavit a obrátit růst emisí v zemích chudých (nemluvě o jejich domácím snižování až k nule).
Nevalné české povědomí o takových věcech má pomoci překonat toto číslo Veroniky s články domácích autorů i odkazy na překlady dokumentů na našem webu. Ač se téma může zdát vzdálené „klasické“ ochraně přírody, musí se stát její hlavní složkou, nechráníme-li přírodu jen na pár let, ale na desetiletí a staletí.
Exkluzivní novinkou čísla je článek o změně zemědělství, lesnictví i odpadového hospodářství, kdy se zbytky biomasy zuhelnaťují a přidávají do půd. Tím k jejich zoxidování dojde až po řádově delší době. Pokud se takové hospodářství rozšíří všude, bude snad možné ubírat uhlík z ovzduší i desetinou tempa, kterým jej dnes přidáváme…
Yvonna Gaillyová