VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Klimatu jsme kdysi říkali povětřie nebo také podnebie. Nejednotnost pojmenování vyplývala z původní vágnosti pojmu. Před věky nešlo o vystižení „dlouhodobého režimu počasí podmíněného energetickou bilancí atmosféry“, jak tomu rozumíme dnes. Je to vidět na starém citátu místa v bibli z počátku 15. století: blesk hromový bleskne se z podnebie. Šlo o pojmenování prostoru „pod nebem“, tedy pod oblohou.

Ale také, a snad i výstižněji se dnešní význam klima vyjadřoval slovem povětřie. Ta krajina nenie takového povětří, aby člověka nahého zachovati mohla, píše se v českém překladu kroniky Eneáše Silvia Piccolominiho z 15. století. Avšak povětřie pojmenovávalo kromě klimatu také vzduch (dnešní slovo vzduch je až z dob národního obrození), proudění vzduchu, vítr, vichřici (v některých nářečích) a také počasí. Není tedy divu, že v konkurenci povětří - podnebí nakonec zvítězilo slovo jednoznačnější, i když snad ne tak výstižné: podnebí.

Mezinárodní termín řeckého původu klima (znamenající tam původně „obloha“) do češtiny pronikl až v osvícenské době, najdeme jej ve slovníku Josefa Dobrovského.

Dušan Šlosar