Čtení na tyto dny

Předjaří

krajina strmí tichem snu
bílá a hnědá a zurčení
červenohnědé siluety nahých strážců zimy
jež neuhlídali
a ze studně studu krčí rameny

tak téměř bez pohybu hyne epocha

krom poškubaných cárů kdesi pod nebem
se tichem nese
už jen kovově černý rozsudek havrana
ukládající toliko
co sněhy odkryly ztrápeno
budiž do třikráte sedmi dnů
potaženo zelení
proti čemuž
není odvolání

(Miroslav Sedláček) 

 

Klima = podnebí – jak to?


Dušan Šlosar, č. 5/2009, str. 11

Klimatu jsme kdysi říkali povětřie nebo také podnebie. Nejednotnost pojmenování vyplývala z původní vágnosti pojmu. Před věky nešlo o vystižení „dlouhodobého režimu počasí podmíněného energetickou bilancí atmosféry“, jak tomu rozumíme dnes. Je to vidět na starém citátu místa v bibli z počátku 15. století: blesk hromový bleskne se z podnebie. Šlo o pojmenování prostoru „pod nebem“, tedy pod oblohou.

Ale také, a snad i výstižněji se dnešní význam klima vyjadřoval slovem povětřie. Ta krajina nenie takového povětří, aby člověka nahého zachovati mohla, píše se v českém překladu kroniky Eneáše Silvia Piccolominiho z 15. století. Avšak povětřie pojmenovávalo kromě klimatu také vzduch (dnešní slovo vzduch je až z dob národního obrození), proudění vzduchu, vítr, vichřici (v některých nářečích) a také počasí. Není tedy divu, že v konkurenci povětří - podnebí nakonec zvítězilo slovo jednoznačnější, i když snad ne tak výstižné: podnebí.

Mezinárodní termín řeckého původu klima (znamenající tam původně „obloha“) do češtiny pronikl až v osvícenské době, najdeme jej ve slovníku Josefa Dobrovského.

Dušan Šlosar

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu