Čtení na tyto dny

Kde strom má srdce

Kde strom má srdce
ptáci vědí

Nad tryskající piliny
zvedli křídla

Slyšeli jste slavíky tlouct?

Pila ječí
Láme se
stín světla jadrného dření
Větev o větev

Zaslechli jste někdy
tlouct slavíky?

Srdce chycené
v obráceném hnízdě?

(Jindřich Zogata) 

 

Klima = podnebí – jak to?


Dušan Šlosar, č. 5/2009, str. 11

Klimatu jsme kdysi říkali povětřie nebo také podnebie. Nejednotnost pojmenování vyplývala z původní vágnosti pojmu. Před věky nešlo o vystižení „dlouhodobého režimu počasí podmíněného energetickou bilancí atmosféry“, jak tomu rozumíme dnes. Je to vidět na starém citátu místa v bibli z počátku 15. století: blesk hromový bleskne se z podnebie. Šlo o pojmenování prostoru „pod nebem“, tedy pod oblohou.

Ale také, a snad i výstižněji se dnešní význam klima vyjadřoval slovem povětřie. Ta krajina nenie takového povětří, aby člověka nahého zachovati mohla, píše se v českém překladu kroniky Eneáše Silvia Piccolominiho z 15. století. Avšak povětřie pojmenovávalo kromě klimatu také vzduch (dnešní slovo vzduch je až z dob národního obrození), proudění vzduchu, vítr, vichřici (v některých nářečích) a také počasí. Není tedy divu, že v konkurenci povětří - podnebí nakonec zvítězilo slovo jednoznačnější, i když snad ne tak výstižné: podnebí.

Mezinárodní termín řeckého původu klima (znamenající tam původně „obloha“) do češtiny pronikl až v osvícenské době, najdeme jej ve slovníku Josefa Dobrovského.

Dušan Šlosar

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu