VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Nalézání spojení s přírodou tak, aby oblažovalo duši a probouzelo v člověku svěžest, to je vyšlapaný chodníček romantiků, který vede bezpečně značenou cestou. Možná, že až překvapivě blízko nás je neviditelná hranice mezi opojením a pohlcením. Co se stane, když zrak ulpí o něco déle na padajícím listu a člověk začne tušit utajené souvislosti? V těchto místech se již stezka značně zužuje a člověk obdařený schopností zachycovat skryté balancuje na hraně šílenství, protože lidská mysl se snaží uchopit něco, co leží za ní.

O kráčení neznačenou cestou přírody by mohl dlouze vyprávět malíř Zdeněk Košek, kdyby však samotná slova nenarážela na hranici vyjádřitelnosti. Naštěstí Košek prozřetelně svázal svůj život s malbou a kresbou, které ho udržely v kontaktu s bezpečným světem i v době jeho dalekých toulek v krajině pohlcující přírody (byl několikrát hospitalizován na psychiatrii), a tím se nesmazatelně zapsal i do knihy evropského kulturního dědictví jakožto představitel českého art brut. Díky jeho kresebným záznamům procesů a vzájemných vztahů klimatických změn můžeme ochutnat něco z onoho ohromného mechanismu přírodního orloje.

Zdeněk Košek, který letos v listopadu oslaví 60. narozeniny (* 22. 11. 1949) žije a tvoří v Ústí nad Labem. Je klientem a zároveň aktivním členem sdružení Fokus, které pomáhá lidem s duševní nemocí zařadit se do běžného života, pravidelně přispívá do časopisu Zrcadlo. Jeho dlouhodobý a intenzivní zájem o meteorologii a její souvislosti s detaily každodenního života z něj učinil „vládce počasí na planetě Zemi“, jak ho nazývá Jaromír Typlt (www.typlt.cz). V době, kdy žil v přesvědčení, že dokáže razantně zasahovat do počasí na Zemi (vyslal například déšť na Saharu), vzniklo mnoho kresebných záznamů znázorňujících číselné a symbolické souvztažnosti s procesy v atmosféře. Vědecko-fyzikálně-výzkumné kresby vznikají dodnes a Zdeněk Košek stále věří, že člověk (a myšlení lidstva obecně) počasí ovlivňuje. Tento pohled na propojení člověka s přírodou však není příznakem Koškovy nejasné psychiatrické diagnózy, nýbrž otázkou filozofickou a duchovní.

Způsob přemítání a zaznamenávání autorem postřehnutých souvislostí, který Koška proslavil po celém světě, můžeme sledovat v jeho kresbě z 1. července 2009. Základem je nákres Zeměkoule, která je rozdělená na dvanáct časových úseků, stěžejním motivem jsou úvahy o Eulerově periodě. V načrtnutém schématu je zakreslena geografická pozice České republiky, která je podezřele shodná s umístěním Eulerova čísla na obvodu kruhu (propojení skrze rovnoběžku). Naznačené jsou zde spojitosti s hlavou člověka, její pravou a levou hemisférou, důležité jsou i aktuální časové údaje a místo vzniku kresby (AussiG = Ústí nad Labem, přičemž první a poslední písmeno skrývají značku stříbra). Fonetické podobnosti klíčových slov, jejich dělení a přesmyčky jsou cenným stavebním materiálem Koškových úvah, které ve spojení s barevnými fixami nabízejí nejen nedozírnou hlubinu postřehů, ale také výrazný estetický zážitek.

Pavel Magda
vydavatel čtvrtletníku Mnohosti (www.mnohosti.cz)

Art brut

neboli „syrové umění“ - tak Jean Dubuffet nazval tvorbu lidí nezávislých a nepoznamenaných kulturními vlivy a obecně uznávanými uměleckými tendencemi. Art brut se v dějinách výtvarného umění stal zavedeným pojmem, který je dodnes provázen neúspěšnými pokusy o přesné vymezení.

„Jsme zde přítomni zcela čisté, syrové umělecké činnosti, která ve svém celku i v jednotlivých fázích vychází výhradně z autora a jeho vlastních podnětů. Jedná se o umění, pro které je podstatnou funkcí invence a nikoli vlastnosti chameleóna a opice, které jsou tolik vlastní kulturnímu umění.“

Jean Dubuffet, Raději art brut než kulturní umění, 1949 (více na www.artbrut.cz)