Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Mistr počasí. Meteorologické kresby Zdeňka Koška


Pavel Magda, č. 5/2009, str. 16-17

Nalézání spojení s přírodou tak, aby oblažovalo duši a probouzelo v člověku svěžest, to je vyšlapaný chodníček romantiků, který vede bezpečně značenou cestou. Možná, že až překvapivě blízko nás je neviditelná hranice mezi opojením a pohlcením. Co se stane, když zrak ulpí o něco déle na padajícím listu a člověk začne tušit utajené souvislosti? V těchto místech se již stezka značně zužuje a člověk obdařený schopností zachycovat skryté balancuje na hraně šílenství, protože lidská mysl se snaží uchopit něco, co leží za ní.

O kráčení neznačenou cestou přírody by mohl dlouze vyprávět malíř Zdeněk Košek, kdyby však samotná slova nenarážela na hranici vyjádřitelnosti. Naštěstí Košek prozřetelně svázal svůj život s malbou a kresbou, které ho udržely v kontaktu s bezpečným světem i v době jeho dalekých toulek v krajině pohlcující přírody (byl několikrát hospitalizován na psychiatrii), a tím se nesmazatelně zapsal i do knihy evropského kulturního dědictví jakožto představitel českého art brut. Díky jeho kresebným záznamům procesů a vzájemných vztahů klimatických změn můžeme ochutnat něco z onoho ohromného mechanismu přírodního orloje.

Zdeněk Košek, který letos v listopadu oslaví 60. narozeniny (* 22. 11. 1949) žije a tvoří v Ústí nad Labem. Je klientem a zároveň aktivním členem sdružení Fokus, které pomáhá lidem s duševní nemocí zařadit se do běžného života, pravidelně přispívá do časopisu Zrcadlo. Jeho dlouhodobý a intenzivní zájem o meteorologii a její souvislosti s detaily každodenního života z něj učinil „vládce počasí na planetě Zemi“, jak ho nazývá Jaromír Typlt (www.typlt.cz). V době, kdy žil v přesvědčení, že dokáže razantně zasahovat do počasí na Zemi (vyslal například déšť na Saharu), vzniklo mnoho kresebných záznamů znázorňujících číselné a symbolické souvztažnosti s procesy v atmosféře. Vědecko-fyzikálně-výzkumné kresby vznikají dodnes a Zdeněk Košek stále věří, že člověk (a myšlení lidstva obecně) počasí ovlivňuje. Tento pohled na propojení člověka s přírodou však není příznakem Koškovy nejasné psychiatrické diagnózy, nýbrž otázkou filozofickou a duchovní.

Způsob přemítání a zaznamenávání autorem postřehnutých souvislostí, který Koška proslavil po celém světě, můžeme sledovat v jeho kresbě z 1. července 2009. Základem je nákres Zeměkoule, která je rozdělená na dvanáct časových úseků, stěžejním motivem jsou úvahy o Eulerově periodě. V načrtnutém schématu je zakreslena geografická pozice České republiky, která je podezřele shodná s umístěním Eulerova čísla na obvodu kruhu (propojení skrze rovnoběžku). Naznačené jsou zde spojitosti s hlavou člověka, její pravou a levou hemisférou, důležité jsou i aktuální časové údaje a místo vzniku kresby (AussiG = Ústí nad Labem, přičemž první a poslední písmeno skrývají značku stříbra). Fonetické podobnosti klíčových slov, jejich dělení a přesmyčky jsou cenným stavebním materiálem Koškových úvah, které ve spojení s barevnými fixami nabízejí nejen nedozírnou hlubinu postřehů, ale také výrazný estetický zážitek.

Pavel Magda
vydavatel čtvrtletníku Mnohosti (www.mnohosti.cz)


Art brut

neboli „syrové umění“ - tak Jean Dubuffet nazval tvorbu lidí nezávislých a nepoznamenaných kulturními vlivy a obecně uznávanými uměleckými tendencemi. Art brut se v dějinách výtvarného umění stal zavedeným pojmem, který je dodnes provázen neúspěšnými pokusy o přesné vymezení.

„Jsme zde přítomni zcela čisté, syrové umělecké činnosti, která ve svém celku i v jednotlivých fázích vychází výhradně z autora a jeho vlastních podnětů. Jedná se o umění, pro které je podstatnou funkcí invence a nikoli vlastnosti chameleóna a opice, které jsou tolik vlastní kulturnímu umění.“

Jean Dubuffet, Raději art brut než kulturní umění, 1949 (více na www.artbrut.cz)


 

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu