VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Velkou část území přírodního parku Niva Dyje ovlivňují revitalizace, které byly prováděny v lužním lese mezi Břeclaví a Lednicí v letech 1991-1995.

Přirozený vodní režim

Do roku 1972 zde bylo aktivní aluvium, řeka Dyje se pravidelně rozlévala, někdy i vícekrát do roka. Po snížení hladiny v hlavním toku byla povodňová voda odváděna opuštěnými rameny do prostoru pod Břeclaví, kde se vlévala do koryta řeky. V zaplavovaném území se vyskytují vyvýšená místa terénu, zvaná hrúdy, která nebývala běžně zaplavována a sloužila jako útočiště zvěři i jako prostor pro uskladnění dřeva. Vedle suchých míst existovala i místa trvale zamokřená, například lokalita Palachy. Vysoká hladina podzemní vody a značná dynamika průtoků v řece umožňovala existenci mnoha periodických tůní s vodním režimem vyhovujícím vývoji obojživelníků i ohrožených vodních bezobratlých živočichů.

V letech 1969-1970 dal lesní závod Břeclav prohloubit hlavní zavodňovací kanál, který umožnil trvalý průtok vody v některých mrtvých ramenech a napomáhal také rychlému odvádění vody po povodních. Současně byla vybudována řada propustků, nové mosty a tři stavítka. Do přirozeného vodního režimu tehdy nebylo nutné příliš zasahovat.

Důsledky vodohospodářských úprav

Ohrázování řeky Dyje mezi Novými Mlýny a Břeclaví, dokončené v roce 1972, prakticky vyloučilo záplavy. Změnu vlhkostního režimu ovlivnilo také čerpání podzemní vody pro vodovody ve dvou prameništích - Břeclav a Lednice. Velkou zátěží pro lesní porosty byly i suché roky 1989-93. Výrazný pokles hladiny podzemní vody a nedostatek srážek způsobily přerušení kapilarity mezi hladinou podzemní vody a horizontem zvlhčovaným srážkami. Vznikly tak různé vrstvy proschlých horizontů, které byly zjišťovány při výkopech pro základy stavítek ještě v letech 1993-94.

Vážná situace nastala u periodických i trvalých tůní, které většinou zanikly. S nimi zmizely i rostliny jako např. řezan pilolistý, leknín bílý nebo stulík žlutý. Doba zvodnění zbylých periodických tůní v jarním období byla často velmi krátká a obojživelníci nestačili dokončit svůj vývoj.

Přestože změna vodního režimu nastala velmi rychle, dokázaly se lesní porosty většinou adaptovat. Nejhůře se přizpůsobovaly dubové porosty starší 100 let, které silně prosychaly a musely být většinou smýceny. Velké procento souší se vyskytlo v přehoustlých porostech stáří 70-100 let. Jen velmi těžce se přizpůsobovaly porosty topolů a vrb.

Revitalizace

Zhoršené vlhkostní podmínky v lese a zánik charakteristických lužních biotopů přivedly lesníky ke snaze obnovit zaniklé biotopy a zlepšit vodní režim. A tak v letech 1991 až 1995 vznikl za finanční pomoci státu v tomto území zavodňovací systém.

Pro rozvod vody byly upraveny stávající kanály nebo zaniklá mrtvá ramena. Systém byl vybaven stavítky, aby bylo možné manipulovat s výškou hladiny a zavodňovat i tzv. boční systémy, jako je Varadínek, Podešovky, Palachy, Smradlavá jama. Trvalé tůně jsou průtočné, byly obnovovány tak, aby břehy proti jihu byly upravovány co nejméně a dno vytvářelo mělčinu, zatímco na méně osluněných stranách byla vytvořena větší hloubka. Při úpravách kanálů byl ponecháván podle možnosti vždy jeden břeh v původním stavu. Na některých místech byly v nových březích vybudovány mělké klidové zátoky.

V průběhu vytváření revitalizačního systému byli lesníci ve stálém kontaktu s botaniky, zoology, hydrobiology, spolupracoval i referát životního prostředí Okresního úřadu v Břeclavi a místní organizace Českého svazu ochránců přírody.

V konečné podobě má revitalizační systém celkovou délku kanálů 21,6 km s vodní plochou 6,5 ha. Stálé tůně při provozní hladině představují 9,6 ha. Připočteme-li 4 ha periodických tůní, pak při plném zvodnění dosahuje vodní plocha 20 ha. Systém je napájen vodou ze Staré Dyje u Janova hradu a voda z něj vtéká do potoku Včelínek v Břeclavi. Výšku vodní hladiny v jednotlivých úsecích je možno regulovat pomocí 35 stavítek.

V roce 1997 byla na zakázku Okresního úřadu v Břeclavi zpracována inventarizace periodických tůní v revitalizované části polesí Horní les LZ Židlochovice. Každá periodická tůň má svou kartu, která obsahuje popis tůně, způsob napájení vodou, zastoupení dřevin v břehovém porostu, oslunění, fotografii tůně a údaje o výskytu žábronožky sněžní a listonoha jarního.

Repatriace

I když byly při revitalizaci obnoveny tůně a vodoteče, bylo jasné, že některé vymizelé druhy rostlin a živočichů se do nich bez pomoci člověka nemohou vrátit. Repatriaci si vzali za úkol členové místní organizace ČSOP. Leknín bílý přivezli z rybníku Písečný u Milovic, 25 růžic řezanu pilolistého získali z botanické zahrady MU v Brně, stulík žlutý z místních lokalit. Rostliny namnožili a vysadili do obnovených tůní. A nezůstali jen u vodních makrofyt. Vysadili i piskoře pruhovaného a karasa obecného.

Do akce repatriace se finanční podporou zapojil WWF International Auen Institut Rastatt a Okresní úřad v Břeclavi. Repatriace však není jednoduchá záležitost, ovlivňuje ji spousta faktorů, z nichž mnohé neznáme nebo si je neuvědomujeme.

Monitoring

Systematický monitoring stavu území před vodohospodářskými úpravami bohužel chybí, nelze proto srovnávat. Určitý obraz o změnách přírodních podmínek by mohl poskytnout dendrochronologický průzkum hlavních dřevin na více lokalitách. První zpráva o repatriaci je uvedena ve sborníku referátů z konference pořádané 18. září 1998 v Břeclavi. Otakar Pražák, který sledoval vývoj populací obojživelníků, mi sdělil, že u čtyř sledovaných lokalit s výskytem skokana ostronosého se v průběhu 7 let po revitalizaci zvýšila četnost snůšek řádově o stovky procent.

Nelze očekávat, že kompromisní řešení revitalizace daného území omezované specifickými podmínkami může v plném rozsahu nahradit přírodní stav před vodohospodářskými úpravami. Přesto lze na základě dosavadních zjištění hodnotit revitalizaci jako úspěšnou.

Kladem celé akce byl aktivní přístup všech zúčastněných. Úkol revitalizovat tuto část krajiny nebyl záležitostí jen lesníků, kteří jej iniciovali¸ ale celé řady specialistů z oborů hydrobiologie, pedologie, zoologie a ichtyologie. Tvořivý přístup, tak ostře kontrastující s mnohdy se objevující konfrontací v ochraně přírody, ukazuje podle mne správnou cestu.

Stále změny…

Je škoda, že nebyl zájem o průzkum vlivu poslední povodně, která toto území zaplavila v roce 2006. Určitě nezůstala bez vlivu. V lese se provádějí obnovní těžby, tůně a vodoteče, které byly po léta ve stínu porostů, jsou nyní bez krytu a jistě zde probíhají velké změny. Našlo by se tu dost témat pro studentské práce.

Jako příklad stále probíhajících změn uvedu případ řezanu pilolistého. Po vysazení do Beerovy tůně v lokalitě Palachy vytvořil souvislý porost na ploše asi 0,10 ha. Již za dva roky po výsadbě jsme nacházeli v odtokovém kanále drobné růžice, kterým jsme říkali průzkumníci. Před dvěma lety řezan z Beerovy tůně zmizel a k našemu překvapení jsme v rozšířeném kanále asi 2 km od místa původní výsadby našli jeho souvislý porost na ploše asi 0,80 ha. Je zřejmě důležité nabídnout přírodě množství různých biotopů, aby měla možnost výběru, a ona už si poradí.

Ing. Miloš Kloupar - lesník v důchodu