Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Sovy Zdeňka Macháčka


Karel Hudec, č. 4/2010, str. 11

Potkal jsem v předranním snu Zdeňka Macháčka,
rázem jsme za rohem, za ostrou zatáčkou vlastně,
vzlétá tam krajina - koberec

Ludvík Kundera (z katalogu poslední výstavy)

 

V Křížovicích, malé vesnici na kopci naproti Pernštejnu, končí silnička v kvalitě nedosahující ani okresní úrovně a protahující se do kopce tunelem vytvořeným navzájem se proplétajícími větvemi. V zimě je nutné v kufru auta vozit pytel posypu a lopatu a v případě potkání se s protijedoucím autem nezbývá, než vyházet místo na vyhnutí. V období, kdy lidé byli víc spjati s přírodou a asi také nebylo tolik vztekliny, se o takových místech říkalo, že tam lišky dávají dobrou noc. Možná právě proto se tam v roce 1971 usadil natrvalo rodák z Brna, výtvarník Zdeněk Macháček, a tam se letos také dožívá osmdesáti pěti let. Bývalá usedlost se tím ovšem stala známým střediskem kultury - nejen ateliérem Mistra v bývalé stodole, ale díky manželce Stáně i sídlem Galerie z ruky s výstavami a jejich vernisážemi v přírodním amfiteátru před stavením.

Sochař Zdeněk Macháček (1925) mohl být - mimo mnoho jiných zájmů a povolání - absolventem přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Téměř - mohl studovat jen do roku 1948. Tehdejší poměry však nemohly zabránit tomu, aby se stal výtvarníkem a aby se mezi jeho výtvory neobjevovali různí přírodní tvorové. Nemusíme si přitom všímat různých poletuch, neodpovídajících nejen zoologickému názvu poletuchy slovanské, ale ani plnoštíhlosti a chlupaté hladkosti tohoto slovanského tvora. Podobně můžeme pominout malé i obrovské ryby, které se mohou svým tvarem i opracovaným povrchem skutečným vodním předlohám rovnat. Zvláštní skupinou, kterou výtvarník Macháček se zřejmým potěšením vytváří, jsou však sovy. Vytvořil jich již hodně, i když nebyla žádná z nich zařazena do nejnovějšího mnohasvazkového „handbooku“ světových ptáků a dokonce jejich jména nejsou zmíněna ani v soustavě a českém názvosloví ptáků z roku 2005! Ať je to sova pálenka, sova naježená, sova zvědavá, sova rozvera a další - jistě by mohly být důstojnými sovami vedle oficiální sovky bubuk či sovky vánoční, výra usambarského či ketupy rybí. Zvláštní skupinu by mohly tvořit i sovy aukční či předvánoční, které Zdeněk Macháček často dodává na podzimní aukce Nadace Veronica. Nicméně i tak si Zdeňkovy sovy jistě zaslouží i pozornosti ornitologické.

Dichotomický klíč k jejich rozeznání by mohl být sestaven podle různých hledisek. Prvním je hledisko anatomické: a) sovy různé, b) sovy dřevěné. Sovy sub a) jsou vzácnější a skutečně různé - hliněné i bronzové. Sov dřevěných je víc a vidím je raději. Z hlediska velikosti jsou to a) sovy větší, b) sovy menší, ale ve vzhledu není mezi nimi velký rozdíl. Z hlediska vnější morfologie jsou to a) sovy s kulatou hlavou, b) sovy s hranatou hlavou. Odpovídá to i přírodě. Zaoblit hlavu sově do kulata je jistě obtížné, ale výsledek odpovídá obecnému povědomí moudré sovy na rameni Pallas Athény. Sovy s hranatou hlavou neboli sovy ušaté jsou možná méně pracné na manuální část tvorby, ale jistě náročnější na přemýšlivé vyjádření. Právě pouhý náznak oušek na rozích desky a přimhouřené soví oči pod nimi vytvářejí dokonalou soví tvář - tvář kalouse či výra, který mne nedůvěřivým pohledem sleduje z větve stromu či z výklenku skály. Zda je to přitom a) sova černá, b) sova jiného zbarvení, je lhostejné. Snad by bylo možné celou skupinu Zdeňkových sov pojmenovat „sovy dokonalé“. Ale není to synonymem vědeckého realismu. Ostatně stejně jako jeho ostatní pozoruhodné dílo.


Sochař Zdeněk Macháček je od r. 1961 členem Svazu českých výtvarných umělců, je také jedním ze zakládajících členů uměleckých sdružení Skupina 4 a Parabola. V roce 1992 spoluzaložil mezinárodní sochařské sympozium „Dřevěná plastika“ ve Žďáru n. S. Podílí se i na činnosti Horáckého klubu výtvarníků Vysočiny ve Žďáru n. S. a Sdružení Q Brno.


Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc., (1927) - ornitolog, ekolog, KarelHudec(zavináč)seznam.cz

 
csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu