VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Bývalé lesní železnice na několika místech na Slovensku jsou již několik let oblíbeným cílem výletů, projížděk úzkorozchodnými vlaky, rekreace v lesích slovenských hor. Také v českých zemích se v několika případech objevily a realizovaly snahy o zprovoznění částí bývalých důlních, průmyslových nebo zemědělských úzkorozchodných drážek. Například důlní dráhy ve Zbýšově, Kolínské řepařské drážky nebo důlní železničky v Solvayových lomech nedaleko Karlštejna. Je reálný předpoklad, že za rekreací, poznáním a přírodou se bude možno vypravit lesní železničkou i v Hostýnských vrších v blízkosti Rajnochovic.

Vznik lesní železnice v Rajnochovicích

Rajnochovice jsou nejrozsáhlejší obcí v okrese Kroměříž. Mají přes 500 obyvatel, rozlohu 4 145 ha a více než 550 chat a rekreačních středisek. Ves byla založena roku 1721 na místě arcibiskupských hamrů bačou Mikulášem Rajnochem. Ještě dnes je možno na hranicích katastru spatřit hranečníky s arcibiskupskými znaky. Na místě staré vodní pily z roku 1813 byla v roce 1895 postavena pila, která zaměstnávala asi 20 dělníků.

V lesích kolem Rajnochovic se také pálívalo dřevěné uhlí, ale klasické milíře byly nahrazeny retortami v údolí Rosošného potoka.

Arcibiskupská lesní železnice v Rajnochovicích sloužila v letech 1906-1921 k dopravě kulatiny z oblasti Kelčského Javorníku z revíru Podhradní Lhota na parní pilu v Rajnochovicích. Revír byl majetkem olomouckého arcibiskupství. S nápadem vybudovat lesní železnici přišel olomoucký arcibiskup Dr. Theodor Kohn. Projekt na výstavbu železnice s neobvyklým rozchodem kolejí 700 mm počítal původně s délkou 20 km a zpracoval jej vrchní inženýr Nagy z Pešti v roce 1902.

Výstavba lesní železnice probíhala v obtížném terénu, bylo nutné vybudovat mnoho umělých staveb, zejména propustků, velkou komplikací bylo vedení tělesa železnice podmáčeným územím. Stavbu prováděly firmy Obranský z Olomouce a Souček z Prosenic, investorem bylo ředitelství statků Kroměříž, přičemž délka železnice byla zkrácena na 9,6 km. Na výstavbě umělých staveb trati byli zaměstnáni italští kameníci.

Nejprve byl na lesní železnici animální provoz, tedy prázdné oplenové vagony vyvážely do lesa k nakládce koňské potahy. Naložené vagony byly potom k pile sváženy ručně brzděné. Později byli koně nahrazeni parní lokomotivou, vyrobenou firmou G. Sigl, Wiener Neustadt v roce 1905. Měla výkon 40 koní. Strojvůdcem byl strojmistr rajnochovické pily Karel Adamec. Ráno rozvezl prázdné vozy, lokomotivu odstavil a obsluhoval parní stroj na pile. K dispozici byly i dva malé osobní vagony na přepravu panstva. Všechny vagony pocházely z firmy Orenstein & Koppel.

Přírodní a turistické zajímavosti

Na konci bývalého tělesa lesní železnice se nachází přírodní rezervace Kelčský Javorník, která představuje lesní porosty pralesovitého charakteru na příkrém severním úbočí nejvyššího vrcholu Hostýnských vrchů, Kelčského Javorníku (864,7 m). Geomorfologicky členité území s výskytem přirozených a přírodě blízkých lesních ekosystémů horských bučin a javořin na suťovém svahu s karpatskou květenou, typickou pro oblast Hostýnských vrchů. Většina území má charakter přirozeného lesa, stáří porostu je asi 140-170 let.

Vegetaci přírodní rezervace Kelčský Javorník tvoří společenstva květnatých bučin a suťových lesů. Ve stromovém patře převládá javor klen, buk lesní a jasan ztepilý, přimíšen je jilm drsný, lípa velkolistá a ojediněle se vyskytuje jedle bělokorá. Bylinný podrost je nejzápadnější výspou karpatské květeny s výrazným jarním aspektem, ve kterém dominuje sněženka podsněžník a později měsíčnice vytrvalá, bažanka vytrvalá, lilie zlatohlávek, kostřava nejvyšší a krtičník žláznatý.

Z vrcholu Kelčského Javorníku jsou za pěkného počasí nádherné výhledy na celé panorama Hostýnských vrchů, převážnou část Beskyd, Javorníků, Vsetínských vrchů, Vizovických vrchů na jihu a Oderských vrchů na severu.

U lesní cesty mezi Tesákem a údolím Rosošného potoka je kamenná studánka s vyrytým nápisem Fons Theodori a letopočtem MCM (1900). Pramen se těší dobré pověsti díky dobré pitné vodě. Za svůj vznik a jméno vděčí tato studánka návštěvě nově zvoleného olomouckého arcibiskupa Dr. Theodora Kohna. Ze sedla Tesáku se táhne hřeben nad poslední rajnochovickou osadu - Sochovou. Na hřebeni stávalo jen několik chalup osady Vičanov, nyní je tam rekreační centrum s chatami a hotely. Z Vičanova je hezký výhled na východ k sedlu na Trojáku.

Společnost pro obnovu…

V roce 2009, po již dvouleté práci na přípravě projektu, vznikla Společnost pro obnovu Rajnochovické lesní železnice (RLŽ). Předmětem projektu je obnova přibližně 1,5 km dráhy o rozchodu 600 mm na původním tělese a novostavba areálu muzea lesní železnice, kde bude kromě expozice také technické a provozní zázemí dráhy. Společnost hodlá vybudovat i naučnou stezku, tematicky zaměřenou na dopravu v lesním hospodářství, která bude spolu s obnoveným úsekem dráhy tvořit ucelené dílo. Záměry podporují Zlínský kraj i Lesy ČR.

Smyslem projektu je názorně představit veřejnosti využívání úzkorozchodných drah a jiných mechanismů v lesním hospodářství a vytvořit v oblasti Hostýnských vrchů jednak další zajímavý turistický cíl, jednak prostor, kde by mohly aktivně trávit volný čas nejen mládež, ale i rodiny s dětmi. Provoz na dráze bude sezonní.

Společnost postupně koupila dvě historické motorové lokomotivy. V letech 2009-10 zde proběhly za velkého zájmu veřejnosti i médií předváděcí jízdy a poté několik akcí, na které přišlo zejména mnoho rodin s dětmi.

Financování projektu je zajišťováno dotacemi, především od Zlínského kraje a mikroregionu Podhostýnsko, vlastními prostředky členů RLŽ a drobnými sponzorskými dary. Společnost se bude ucházet o prostředky evropských strukturálních fondů, regionálního operačního programu a dalších.

Realizace projektu bude zahájena stavbou naučné stezky na téma Doprava a mechanizace v lesním hospodářství. Ta povede z oblasti Černé bařiny po trase bývalé lesní dráhy kolem zříceniny hradu Zubříč do Rajnochovic, oblíbeného cíle výletů z oblasti Tesák - Kelčský Javorník.

Ve spojení s úzkorozchodnou dráhou nabídne zajímavou alternativu výletů v lesích této části Hostýnských vrchů a navede turisty do areálu muzea úzkorozchodných drah. Trasa a zpracování naučné stezky budou vhodné pro rodiny s dětmi a společně s obnoveným úsekem dráhy naplní myšlenku ,,od výkladu k ukázce“. Ve spojení s turistickými trasami pak umožní absolvovat nevšední výletní okruh.

Další informace o Rajnochovické lesní železnici, záměrech s její obnovou a o regionu najdete na www.rlz.bilysklep.cz.

Jiří Junek (1951) - novinář a publicista, autor knihy Vôňa dymu a ihličia (Zvolen 2002), dříve působil jako železničář a lesník, junek(zavináč)bohemica.cz