Vstup pro předplatitele: |
bylo
příliš mnoho kamení
na zemi
a země porodila stromy
bylo
příliš mnoho dřeva
mezi nebem a zemí
a země
porodila člověka
a člověk
vzal sekeru
(Jan Tluka)
V dnešní době uznáváme estetické hodnoty přírody a většina z nás pokládá za samozřejmé, že je třeba ji chránit. K tomuto názoru však evropská civilizace dospěla až v novověku. Stalo se tak výsledkem dlouhého kulturního vývoje, při kterém se mísily vlivy filozofie, náboženství, umění a vědy s proměnami v oblasti hospodářské, sociální a technické. Dnešnímu nadšení z přírody předcházel nezájem až odpor. Smysl pro ocenění krásy člověkem neovlivněných krajin dlouho neexistoval, natož uvědomělé snahy po její ochraně pro všeobecnou prospěšnost. Ty přicházely pozvolna až s přelomem 18. a 19. století.
Jedním z prvních známých činů uvědomělé ochrany přírody motivovaných oceněním jejích krás bylo u nás založení chráněné přírodní rezervace Žofínský prales (dnes národní přírodní rezervace) hrabětem Jiřím Františkem Buquoyem (1781-1851) dne 28. 8. 1838 na jeho panství v Nových Hradech. Kolonizace a rozvoj průmyslu způsobily, že se na novohradském panství začalo od konce 18. století ve větší míře těžit dřevo. Charakter lesů se začal měnit a osvícený majitel se tomu v rámci svých možností snažil čelit. Nechal vyjmout z běžného hospodaření plochu tehdejšího revíru Obora o rozloze 172,6 ha, kde rostly zejména smrky a jedle s příměsí buku, javoru a jilmu stáří 150-300 let. O založení rezervace vedl o pár let později spor s nově příchozím lesním inženýrem Williamem Rowlandem, který ochranu Žofínského pralesa pokládal za „prapodivnou osobní libůstku pošetilého pána“. Rowland spočítal, že existence pralesa způsobuje ztrátu asi 30 000 zlatých. Jeho dalším argumentem bylo, že dřevo z rezervace by mohlo zásobovat provoz dvou místních skláren po dobu nejméně šesti let. Své výhrady vyjádřil také nepřímo, když do hospodářského plánu z období 1847-1856 prales na mapě nevyznačil jasnými hranicemi (přesné hranice pralesa byly vyznačeny na mapě až v roce 1888). Rowland nebyl sám, kdo byl proti zřízení chráněného území, až do roku 1882 zde totiž byly přes výslovný zákaz zpracovávány souše a vývraty.
Fakt, že hrabě J. F. Buquoy odolal nátlaku ekonomických argumentů, svědčí o výjimečnosti jeho osobnosti. Určité ekonomické ztráty si mohl jistě dovolit, ale rozhodně by tak neučinil pro nic za nic, neboť byl v téže době schopen plošně snížit mzdy zaměstnancům svých prosperujících skláren zhruba o deset procent, a to i přes jejich odpor a hromadné výpovědi.
Je zajímavé, že J. F. Buquoy se primárně nezajímal o obory týkající se živé přírody. Byl zaujat především matematikou, ale studoval také chemii, fyziku, technické obory, finančnictví, národní hospodářství (následovník A. Smithe) a filozofii (inspirován naturfilozofii F. W. J. Schellinga). Zajímala ho anatomie, zoologie a botanika. Svými poznatky také do nejrůznějších vědních oborů zasáhl - například v matematice stanovil pravidlo pro vyšší analytický počet, ve finančnictví propracoval teorii daňového života, vynalezl nový druh skla tzv. hyalit a další. Jako uznávaný vědec a člen vědeckých spolků a společností (u nás například Matice česká, Královská česká společnost nauk, výbor Vlasteneckého, dnes Národního muzea a další) se znal s mnoha významnými učenci své doby. Dopisoval si například s A. M. Ampérem, P. S. de Laplacem či K. F. Gaussem. V kontextu s jeho zájmem o přírodu je zajímavé jeho přátelství s J. W. Goethem a kontakt s Alexandrem von Humboldtem, německým přírodovědcem a cestovatelem, který v roce 1807 poprvé použil termín přírodní památka.
Hrabě Jiří byl ovšem také velkoprůmyslník a nadšený zastánce průmyslové revoluce a jako takový budoval na svých statcích textilní a sklářský průmysl, byl první, kdo v Čechách zakoupil roku 1803 parní stroj (a originálně ho zdokonalil), zaváděl nové způsoby zemědělské práce a moderní hospodářské postupy. Je zajímavé, že se u této významné osobnosti mísí dva zdánlivě neslučitelné směry - nadšení z rozvoje průmyslu a jeho plná podpora na jedné straně a na straně druhé smysl pro přírodní krásy a snaha o jejich zachování. Je vidět i na příkladu hraběte J. F. Buquoye, že oba směry tak neslučitelné nejsou a že spolu souvisí.
Bc. Veronika Tvardková (1984) - studentka FHS UK v Praze, Veronika.Tvardkova(zavináč)seznam.cz