Vstup pro předplatitele: |
Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá
Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda
Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár
(Josef Hrubý)
Komplex lužních lesů, který se nachází v oblasti na soutoku Dyje s Moravou, bývá nazýván také Moravskou Amazonií. V tomto území je vyhlášeno pouze několik národních přírodních rezervací a přírodních rezervací, zbytek území dosud nepožívá legislativní ochrany. Celé území je ale navrženo jako evropsky významné do soustavy Natura 2000. Nařízení vlády 132/2005 Sb. předpokládá ochranu formou chráněné krajinné oblasti. To se ovšem nelíbí zájemcům o těžbu ropy či štěrků a starostům/starostkám některých obcí.
Také profesor Mendelovy univerzity Jaroslav Machovec tvrdí: „Již nynější stav v ochraně přírody brání řádné péči o zámecký park. Již požadavek ochránců přírody na ponechání vyvrácených stromů v parku s odkazem na přítomnost chráněných brouků je hrozbou. Brouci ano, chraňme je, ale tady dělají podmínky pro jejich přemnožení a likvidaci i dnes zdravých stromů.“ (MFD, březen 2010) Je přesvědčen, že zkáza parku bude v případě dalšího zpřísnění ochrany přírody neodvratná. Stačí pět až deset let, aby se z umělé kulturní krajiny stal obyčejný lužní les. „Nelze krajinu přetvořenou člověkem chápat jako přírodu, ale jako území vytvořené pro člověka,“ tvrdí Machovec.
Pan profesor je jistě uznávaným odborníkem přes parky a stromy, ale ochraně přírody rozumí jen velmi málo. Jinak by nemohl vypustit taková slova z úst. Chráněná krajinná oblast je právě ten typ ochrany, po které pan profesor volá a zároveň ho zatracuje. V § 25 zákona 114/1992 Sb. je chráněná krajinná oblast charakterizována jako rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení.
Profesor Machovec své osobní zkušenosti s Lednickým parkem poněkud nešťastně a nekompetentně přenáší na celý záměr vyhlášení CHKO. Jde totiž o to, že Zámecký rybník uprostřed parku je součástí národní přírodní rezervace Lednické rybníky a stromy v jeho okolí jsou v ochranném pásmu tohoto území. Z tohoto titulu se vedou spory o jejich další osud a na této situaci se vyhlášením CHKO nic nezmění.
Z hlediska ochrany přírody se tedy v případě soutoku Moravy s Dyjí jedná o naprosto klíčové území, které zatím postrádá odpovídající legislativní ochranu. Profesor Machovec ani jiní si neuvědomují, že i když je území vyhlášeno jako Přírodní a kulturní dědictví UNESCO, a je i biosférickou rezervací, jde jenom o nálepky, které skutečnou ochranu území vůbec neposkytují. Ochrana lokality jako chráněné krajinné oblasti je v podstatě jedinou možností jak toto unikátní dědictví našich předků zachovat. Vyhlášení velkoplošného chráněného území v oblasti dolní Moravy se připravuje a diskutuje mezi odborníky od padesátých let 20. století. V roce 1976 se vyhlašovala CHKO Pálava, která v původní verzi zahrnovala i Lednicko-valtický areál a také oblast Soutoku. Vyhlášení v tomto rozsahu na poslední chvíli zabránil tehdejší předseda národního výboru v Lednici, jenž byl zároveň členem krajského výboru KSČ, kvůli kterému se hlavní náměstí v Lednici až do roku 1989 jmenovalo Stalinovo. Nyní je ale ochrana tohoto území povinností vyplývající z našeho členství v EU! A také by mohla být naším příspěvkem k Mezinárodnímu roku biodiverzity, ne?
Mojmír Vlašín