Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Oskeruše v Českém středohoří


Rudolf Dundr, č. 4/2010, str. 28

Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica L.) je vzácný strom. Je po staletí pěstován v teplejších oblastech jako kulturní dřevina, která poskytuje drobné ovoce - malvičky, ale i tvrdé kvalitní dřevo. V současné době ještě roste na jihovýchodě Moravy a vzácně také v Českém středohoří. Ochránci přírody, zejména ti na Strážnicku, popularizují ochranu a pěstování oskeruší a každoročně pořádají slavnosti oskeruší. Do povědomí milovníků přírody i zahrádkářů se tak dostávají první odborné informace o nich. Roste proto zájem o sazenice a výsadbu tohoto po staletí i u nás v teplejších oblastech se vyskytujícího drobného ovoce. K tomu je ale nutno hned na počátku říci, že tato dřevina je teplomilná a prospívá pouze tam, kde se daří pěstování vinné révy.

O našich oskeruších z Čech bylo donedávna ještě méně zpráv než o jejich výskytu na Moravě. Je to asi tím, že s výjimkou znalců a některých pomologů se o ně nikdo zvláště nezajímal. Přesto bylo potřebné se ochrany tohoto dědictví po předcích nějak zhostit. Alespoň zběžnou inventarizací, aby orgány ochrany přírody mohly v odůvodněných případech těmto starým stromům poskytnout zákonnou ochranu. Tato inventarizace v minulých letech úspěšně proběhla a přinesla i zajímavé výsledky.

České oskeruše lze dnes vzácně vidět nejspíše v Českém středohoří. Je to zde sice nepůvodní dřevina, ale je tu pěstována po staletí. Na její spjatost s vinařstvím ukazují nálezy oskeruší právě tam, kde se dříve pěstovala nebo ještě dnes pěstuje vinná réva. Mimo to lze ale najít i několik lesních oskeruší. Ty rostou v teplých dubohabřinách poblíž těch na pokrajích vinic. Na rozdíl od nich neposkytují skoro žádné plody, ale je to kvalitní lesní dřevina. Její dřevo a plody hojně využívali staří vinohradníci. Do dnešních dnů se zde udržela řada starých a krásných stromů. Není divu, vinařství do tohoto kouzelného kraje patří už od nepaměti. Dokonce je dokumentováno v nejstarších písemných zprávách z 11. století. Lze tedy předpokládat, že kultivace oskeruší přišla do tohoto kraje už s pěstováním révy. Proto bude nanejvýše záslužné a potřebné těch několika desítek přeživších stromů si nejen vážit jako žijících svědků minulých dob, ale účinně je ochraňovat tak, aby tu zůstaly i do budoucna. Většina jich stejně roste na území CHKO České středohoří, kde by jejich ochrana měla být o to větší samozřejmostí.

V zahraničí je ochraně oskeruší věnována mnohem větší pozornost. Tamní obyvatelstvo si jich váží a účinně je chrání. Jsou to jejich památné stromy nejen podle zákona, ale už pro jejich výjimečnost. Vždyť dřívějším generacím přinášely nejen onen blahodárný stín na vinici, ale i další hospodářský užitek. Dnes se tento strom těší zájmu veřejnosti. Jistě bude prospěšné, když se na této módní vlně vysadí na vhodná stanoviště opět několik desítek mladých stromků. Ale i v tomto případě je nutno se učit od předků a sázet jen tam, kde i do budoucna nové oskeruše zajistí kontinuitu, a vhodně tak posílí již existující staré populace.

O letité přítomnosti oskeruší v oblasti Českého středohoří svědčí už téměř zanikající stopy v jazykce. Tato oblast byla v posledních nejméně dvou stoletích až na výjimky německojazyčná, i když míšení s českým prvkem probíhalo stále. Jen v několika obcích, kde rostou oskeruše, zůstalo obyvatelstvo z českoněmecky hovořícího osídlení. Řada slov zdejší němčiny vypovídá o předchozím českém osídlení. Tak je tomu i u oskeruší. Dodnes se jim tu neřekne jinak než „voserušky“, německy „woseruschken“. To svědčí o dávném pěstování v oblasti. Němci zde nepoužívali německé „Speierling“, ale nějaké starší pojmenování odvozené od českého názvu oskeruše. Další zajímavostí je, že obec Jenčice, kde roste největší a nejstarší česká oskeruše, si do znaku obce dala atributy oskeruší. Podle zjištění německého odborného časopisu Corminaria, který je již 25 let odborným periodikem o oskeruších, je toto heraldické zobrazení světově první a unikátní.

Rudolf Dundr
veterinář a botanik

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu