Čtení na tyto dny

Přítel

Ať bydlí tam
kde je dřív jaro
později podzim
nejlépe u řeky
kolem níž
by se dalo jít lesem
kde by se naše myšlenky
uklidněné
rozestoupily jako stromy -
aby se tolik netrápil
až vtrhnem do jeho pokoje
v kterém na nás slovy myslívá
zrovna když ubližujeme ženě
nebo se ztrácíme v strachu
že máme ze srdce
jen cestu
zkoušíme-li to sami
na svou pěst
se svým jsem

(Zdeněk Volf) 

 

Zahrada a sad


Dušan Šlosar, č. 2/2012, str. 22

Zahrada je slovo dávného původu, písemně zaznamenané už roku 1250. Ale ne u nás, nýbrž na tehdy slovanském baltském ostrově Rujana. Byl to ovšem název důležitého města Sagard, což je ještě praslovanské znění našeho slova, pojmenovávající město s hradbou (Za-hrad). Dánové, kteří ostrov dobyli, se slovanským pohanstvím skoncovali. Názvu Sagard pak už vlastně skoro nikdo nerozuměl. Poslední žena, která mluvila slovansky, tam zemřela roku 1404. Slovo pak označovalo už nikoli ohrazené město, ale ohrazené místo. Ohrazené proto, že tak bylo chráněno před nežádoucími zásahy zvenčí. Mohlo být také osázeno, obděláváno, využíváno. To už byla naše zahrada a na původní urbanistický význam slova jsme zapomněli.

Sad je slovo, které už svou formou upozorňuje na činnost sázení, veskrze lidskou. Od počátku jím byla označována místa s výsadbou ovocných stromů (latinsky pomarium), či jiných užitkových stromů: latinské olivetum je staročesky olivie, olivišče, olivový sad. Ovocným stromům se tehdy říkalo ščěp (dnes štěp) podle lidské zvelebovací činnosti štěpování.

Obě ta starobylá slova - zahrada a sad - jsou svědectvím o dávné kultivační činnosti našich prapředků.

Dušan Šlosar

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu