VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Zahrada je slovo dávného původu, písemně zaznamenané už roku 1250. Ale ne u nás, nýbrž na tehdy slovanském baltském ostrově Rujana. Byl to ovšem název důležitého města Sagard, což je ještě praslovanské znění našeho slova, pojmenovávající město s hradbou (Za-hrad). Dánové, kteří ostrov dobyli, se slovanským pohanstvím skoncovali. Názvu Sagard pak už vlastně skoro nikdo nerozuměl. Poslední žena, která mluvila slovansky, tam zemřela roku 1404. Slovo pak označovalo už nikoli ohrazené město, ale ohrazené místo. Ohrazené proto, že tak bylo chráněno před nežádoucími zásahy zvenčí. Mohlo být také osázeno, obděláváno, využíváno. To už byla naše zahrada a na původní urbanistický význam slova jsme zapomněli.

Sad je slovo, které už svou formou upozorňuje na činnost sázení, veskrze lidskou. Od počátku jím byla označována místa s výsadbou ovocných stromů (latinsky pomarium), či jiných užitkových stromů: latinské olivetum je staročesky olivie, olivišče, olivový sad. Ovocným stromům se tehdy říkalo ščěp (dnes štěp) podle lidské zvelebovací činnosti štěpování.

Obě ta starobylá slova - zahrada a sad - jsou svědectvím o dávné kultivační činnosti našich prapředků.

Dušan Šlosar