VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Povodí Moravy, s.p., monitoruje kvalitu 30 vodních nádržích včetně jejich povodí (14 vodárenských a 16 s rekreačním či jiným využitím) a až na dvě nádrže je přímo jejich správcem. Každý měsíc od dubna do října sleduje základní fyzikálně-chemické parametry přítoků, odtoku, příp. dalších míst v povodí a živinový režim. Stěžejním problémem je nadměrný přísun živin (zejména fosforu), což vede k eutrofizaci nádrží projevující se nadměrným rozvojem řas a sinic. V důvodných případech se měří i perzistentní organické polutanty, těžké kovy, 2× týdně průhlednost a teplota u hráze, 1× měsíčně další vybrané ukazatele v podélných a příčných řezech nádrží, 2× měsíčně obsah chlorofylu. Data jsou využívána pro interní účely správy vodních děl, pro prezentaci v rámci Integrovaného systému veřejné správy (www.voda.gov.cz) a jsou také poskytována vědeckým a vzdělávacím institucím.

Osudy konkrétních nádrží

Na případech špatného stavu jednotlivých nádrží se kromě jejich nevhodné polohy v osídlené krajině často podílí i lidská nevědomost a lhostejnost. Např. kvalita vody nádrže Boskovice se v současnosti zhoršuje vinou vadného kanalizačního sběrače, ze kterého se přímo do nádrže posledních 30 let dostávají tuny živin. Sběrač nebyl pro špatný stav nikdy zkolaudován, přesto začal být používán. Teprve nyní se chystá jeho rekonstrukce. Nádrž by jinak byla kvalitní, na všech jejích přítocích je velmi dobrá jakost vody.

Velmi špatná kvalita vody je v posledních letech na vodárenské nádrži Mostiště, která zásobuje pitnou vodou Velké Meziříčí a okolí. Největší podíl na přísunu živin mají menší obce bez čištění odpadních vod nebo s čištěním nedostatečným. Průtočné rybníky, které jsou v povodí nádrže hojné, k bilanci fosforu výrazněji nepřispívají, pokud by však byly využívány extenzivně nebo zcela bez rybného hospodářství, účinkovaly by jako účinné dočištění pod komunálními zdroji.

Podobný osud jako Mostiště mají vodárenské nádrže Vír, Hubenov nebo rekreační nádrže jako Letovice, Plumlov, Bystřička, Fryšták, Ludkovice či Luhačovice. U všech je přitom reálné zlepšit stav celého jejich povodí, záleží na ochotě obcí vybudovat účinné čistírny odpadních vod a snaze státu získat pro tyto obce potřebné prostředky.

Špatné legislativní nastavení

Masová výstavba čističek odpadních vod v posledních 20 letech řeší pouze znečištění organickými, částečně i dusíkatými látkami, avšak problém fosforu vybudované čistírny bohužel nezvládají. Legislativa ani dotační tituly nedosahují na kvalitnější způsoby odstraňování fosforu či sofistikovanější nakládání s odpadními vodami, než jsou prostá směsná kanalizace a centrální čističky. Konkrétním příkladem je nařízení vlády č. 229/2007 Sb., které novelizuje nař. vl. č. 61/2003 Sb. a oproti původní verzi dvojím způsobem zmírňuje imisní standardy fosforu v tocích. Mimo jiné pod tlakem vodárenských společností a chemického průmyslu, největších producentů znečištění fosforem, novelizace jednak zvýšila hodnotu z 0,15 na 0,2 mg/l, jednak změkčila statistické posouzení jejího překročení (90. místo 95. percentil). Povodí Moravy proti tomu opakovaně vystupovalo během připomínkovacího procesu, nicméně mu nebylo vyhověno. Ke snižování váhy vládního nařízení dochází i samotnými vodoprávními orgány, které se ohlížejí pouze na velmi mírné imisní limity. V emisních standardech tohoto nařízení pro malé obce není fosfor uveden vůbec. Do povolení k vypouštění odpadních vod, které vydává příslušný vodoprávní úřad, se tudíž tento ukazatel většinou ani nedostane, a jeho vypouštění tak není nijak regulováno.

Kromě emisních standardů (doporučené hodnoty vypouštění ze zdrojů znečištění) obsahuje nařízení vlády i standardy imisní (hodnoty doporučené pro jakost vody přímo v tocích po přijetí odpadních vod). Daných imisních hodnot má být na všech našich tocích dosaženo do 22. prosince 2015 (§ 6 odst. 11 zmíněného nařízení). Jde o hodnoty, které zohledňují konkrétní stav toku a výskyt rekreační nebo vodárenské nádrže na toku (v povodí rekreačních a vodárenských nádrží jsou limity ještě přísnější). Ve vodoprávních rozhodnutích však na tyto imisní standardy není téměř nikdy brán zřetel. Čistírny odpadních vod jsou tak projektanty navrhovány a vodoprávními úřady schvalovány podle obecných zásad bez ohledu na problém s fosforem v konkrétním toku či nádrži.

Ani plán rozvoje vodovodů a kanalizací na území jednotlivých krajů nepočítá v obcích pod 10 000 ekvivalentních obyvatel s odstraňováním fosforu. „Nadstandardní“ rozšíření čističek odpadních vod o odstraňování fosforu je pro menší obce obtížné. Povodí Moravy bohužel nemá prostředky pro vynucení výstavby nebo modernizaci čističek v problémových obcích, ostatně při stávající evropské i české legislativě tuto možnost nemá prakticky nikdo. Přísnějším stanoviskům vzneseným v průběhu vodoprávních řízení vodoprávní úřad nemusí vyhovět a vzhledem k uvedenému výkladu právních předpisů tak většinou ani nečiní.

Dalším legislativním nástrojem, který svými nedostatky snižuje možnost zlepšovat stav povodí nádrží, a tím zmírňovat jejich eutrofizaci, je samotný zákon č. 254/2001 Sb. (vodní zákon). V novém znění, které vstoupí v platnost 1. srpna 2010, je stanoveno, že srážkové vody z dešťových oddělovačů nejsou odpadními vodami. Tudíž chybí opora pro udělení vodoprávního rozhodnutí s limitními hodnotami a pravidelným monitoringem. Přitom se v praxi stále více ukazuje, že právě odlehčení z dešťových kanalizací jsou zásadním zdrojem znečištění, zvláště u větších obcí s jednotnou kanalizací. Tento problém je přehlížen záměrně, neboť pokud by zákon takové vody označil za odpadní, provozovatelé by měli povinnost hlásit jejich jakost a platit za jejich vypouštění.

Popsaný stav odráží situaci v české společnosti, která zatím není schopna přijmout fakt, že kvalitní zdroje pitné vody jsou nenahraditelné. Před zlepšením stavu vodních nádrží a jejich povodí dává přednost úsporám v podobě nedostatečného čištění odpadních vod či intenzivnímu zemědělství v bezprostřední blízkosti toků, případně produkci rybího masa. Vždyť vody je zatím dostatek a moderní technologie dokážou přečistit téměř jakýkoli zdroj. Přesto je lhostejnost ke stavu našich vodních nádrží krátkozraká a jednou nás bude stát napravení tohoto stavu enormní finanční i lidské zdroje, v některých případech budou způsobené škody pravděpodobně nevratné.

Mgr. Dušan Kosour (1976) - biochemik, útvar vodohospodářského plánování Povodí Moravy, s.p., kosour(zavináč)pmo.cz