VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V České republice je přibližně 137 přehrad (přesné číslo závisí na definici pojmu „přehrada“). Na většině z nich je vodní elektrárna, které bývá přizpůsoben také režim odpouštění vody. Největším instalovaným výkonem (650 MW) disponuje přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně v Hrubém Jeseníku. Patří mezi tři přečerpávací elektrárny, které jsou dnes v provozu a umožňují doplňovat rozdílnou potřebu energie v průběhu dne výrobou v době tzv. špičky. Systém špičkování je výhodný ekonomicky, a proto je využíván často i na průtočných elektrárnách, zejména s větším instalovaným výkonem.

Zadržování vody a její nárazové vypouštění má sice významný energetický a ekonomický přínos, ale z pohledu života vodního toku znamená nekončící střídání nízkých hladin s průtoky blížícími se povodňové úrovni. Některá místa jsou v tak špatném stavu, že je takové hospodaření s vodou ospravedlnitelné. Jinde však dochází k závažným střetům vodní energetiky se zájmy přírody. Aktuální diskuse probíhá kolem toku s nejvyšším stupněm ochrany - Dyje pod Vranovem.

Přehradu tu postavíme, města, lidi ochráníme

Výstavbu vranovské přehrady umožnilo rozhodnutí Císařsko-královského okresního hejtmanství Znojmo v roce 1912. Zahrnovalo vodoprávní povolení včetně provozu vodní elektrárny. Přestože dokončení stavby bylo limitováno 10 lety, byla 60 metrů vysoká hráz tehdy jedné z největších přehrad ve střední Evropě vybudována až počátkem 30. let pod soutokem se Štítarským potokem. Zatopeno bylo 30 km údolí. Hlavním důvodem byla protipovodňová ochrana níže položených obcí a tuto funkci přehrada při dobré manipulaci s vodní hladinou plní. Největší množství odtoku při povodních bylo stanoveno na 580 m³/s, v současnosti je možné zajistit bezpečný průtok o více než 10 % vyšší. Pro vyrovnání nepravidelných průtoků způsobených zejména špičkováním vodní elektrárny ve Vranově byla v 60. letech vystavěna vyrovnávací nádrž nad Znojmem.

Provoz vodní elektrárny je určen podmínkami citovaného rozhodnutí z roku 1912, podle něhož měla přehrada „umožnit využití vodních sil pro výrobu elektřiny jako provozní síly a pro účely osvětlení“. Podle průtoků z let 1898-1911 bylo zjištěno, že je díky provozu přehrady možné nejen účinně bránit povodním (max. průtokem 40 m³/s), ale také dosáhnout toho, „aby se v suché roční době zlepšila provozní a nízká voda“. Minimální průtoky by podle výpočtu dosahovaly 7,5 m³/s, jinak by mělo docházet k co největší akumulaci. „Podle obsahu posudků odborných znalců se zřízením přehrady docílí dostatečná regulace vysoké a nízké vody.“ V roce 2005 došlo k prodloužení 90 let platného povolení na pět let, letos probíhá nové řízení.

…život řeky narušíme

Obě přehrady představují nepřekonatelné bariéry pro migrující živočichy, zejména pro ryby. Pamětníci dosud vzpomínají na masové tahy parem, podouství a zejména ostroretek, k nimž docházelo ještě krátce po výstavbě znojemské přehrady. Přerušením migračního kontinua společně s výrazným ochlazením vody kvůli vypouštění z nižších vrstev vranovské přehrady došlo ke změně druhového složení. Z parmového toku se stala lipanová voda, čemuž se přizpůsobilo také rybářské hospodaření na úseku řeky, který nebyl středovou linií železné opony. Do těchto kouzelných částí se lidé navrátili až po roce 1989 a znovu objevili řeku plnou krásných ryb, zejména lipanů a pstruhů. Po vyhlášení národního parku Podyjí v roce 1991 se vstup začal sice regulovat, ale pouze za účelem ochrany nejcennějších přírodních míst. Přes ochranu řeky na území národního parku a rybářské (i když neoptimální) hospodaření se stav rybích populací začal postupně zhoršovat.

Vranovská přehrada má zásadní vliv na splaveninový režim řeky. Přirozený (víceméně neustálý a za velkých vod znatelný) pohyb částic substrátu putujících říčním systémem, zejména štěrku, byl výstavbou přehrady narušen. Tak je významně ovlivněno stanoviště ryb, z nichž převážná část ztrácí vhodné podmínky pro rozmnožování.

Ekosystém vodního toku je ovlivňován také dalšími působícími vlivy (rybožraví predátoři, rybářské hospodaření, těžko překonatelné jezy, vzdutí znojemské přehrady, splachy ze zemědělství). Tím dochází k postupnému zhoršování stavu populací. Změna může nastat pouze v případě omezení působení primárního vlivu, kterým je narušení obnovy hydrologického režimu řeky (samotná existence vodních nádrží Vranov a Znojmo je aktuálně nezpochybnitelná).

Oblečená neoblečená, tekoucí netekoucí

Pro laika není pohled na Dyji nijak frustrující. V řece je voda, sem tam lze zahlédnout i rybu. Z vyhlídek v národním parku je možné sledovat klikatící se meandry. Kdo se zastaví na odpolední siestu u řeky, může sledovat bleskové zvýšení hladiny, kterému ale asi nebude věnovat větší pozornost. Podle úsudku náhodného návštěvníka těch pár centimetrů může ze břehu odnést odloženou svačinu nebo botu zutou z unavené nohy, ale jinak velké škody jistě nenapáchá. Jak ale stoupání vody, kterým se doplňuje energie do rozvodné sítě (špičkování), působí na říční organismus?

Průměrný průtok v Dyji pod Vranovem je 9,73 m³/s. Zůstatkový průtok v řece je jen 1 m³/s a turbíny jsou v různém počtu spouštěny nárazově. Prudké kolísání způsobuje změny v chování a následně početnosti a stabilitě lokálních populací jednotlivých druhů. Při pravidelně se vyskytujících průtocích nad 40 m³/s dochází také k významnému pohybu částic substrátu dna. Posuny substrátu za vysokých průtoků v kombinaci se zhoršením kyslíkového režimu při zůstatkovém průtoku způsobují snížení úspěšnosti reprodukce přítomných druhů. Významné je také narušování vodní vegetace (zejména porostů lakušníků). Minimální zůstatkový průtok způsobuje změnu společenstva vodních živočichů kvůli redukci stanovišť, změně potravní nabídky i nutnosti zvýšené aktivity v průběhu celého roku.

Naděje pro Dyji

Cituji naposledy z rozhodnutí z roku 1912: „Politický úřad si vyhrazuje, že odpovídajícím způsobem může zkrátit tuto dobu pro případ, že by přenos udělené koncese nebyl proveden na stát, zemi nebo obce… Politický úřad si vyhrazuje právo kdykoliv nařídit změny nebo doplňky vodohospodářských předpisů, které jsou nutné na ochranu veřejného zájmu.“ Tehdejší politický úřad již nemáme, a jeho funkci zástupce veřejného zájmu (ochrany přírody) tak bude muset převzít úřad jiný. Je zřejmé, že omezení špičkování, jeho pozvolnější nástup a výrazné navýšení minimálního zůstatkového průtoku je pro ekosystém Dyje (který je nejen součástí národního parku Podyjí, ale také stejnojmenné evropsky významné lokality a ptačí oblasti) nutným krokem k ochraně.

Současný majitel vodní elektrárny společnost E.ON Trend získal práva včetně dědictví zvyklostí pravidel jejího provozu. Ovšem ta vznikala v době, kdy veřejný zájem ochrany přírody byl běžně pošlapáván a kdy hodnota řeky spočívala zejména v ochraně státní hranice. E.ON proklamuje nezbytnost minimalizace negativních dopadů činností společnosti na životní prostředí. Lze proto věřit, že při kvalitní argumentaci státní ochrany přírody, kontrolované i doplňované zástupci neziskového sektoru a odborných institucí, dojde v rámci vodoprávního řízení k výsledku, který bude pro život v Dyji příznivý. Na základě takového příkladu by bylo možné rozvíjet spolupráci i v dalších dosud konfliktních oblastech.

Mgr. Jan Dušek (1977) - ichtyolog, ředitel DAPHNE ČR - Institutu aplikované ekologie, v letech 2009-2010 se zabýval koncepcí rybářství a ochrany rybích společenstev v NP Podyjí, jan.dusek(zavináč)daphne.cz