VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

K prokázání potřeby ochrany přehradních lokalit je zneužívána problematika změny klimatu, a s tím souvisejících delších období sucha či častějších povodní. Dlouhodobý nedostatek vody nebo její krátkodobý přebytek lze dle panujícího vodohospodářského paradigmatu vyřešit výstavbou vodní nádrže. Takové je aspoň hlavní poselství odpovědných vodohospodářských orgánů, jiné způsoby hospodaření s vodou v krajině nejsou z jejich strany pojmenovány, připravovány a prosazovány. Přednost mají přehrady. Chlácholení, že jde o poslední možné řešení, které přijde na řadu až po všem ostatním, působí značně nedůvěryhodně. A to proto, že jiná opatření se v porovnání s přehradami netěší stejné (či po zásluze dokonce větší) podpoře. Jsou zkrátka jen „ostatní“.

Opak je však pravda. S vodou v krajině je zapotřebí hospodařit plošně. Přehrady rozeseté po vyprahlém povodí nám nepomohou, neboť vodu vyrábět neumějí. Dobře využívaná krajina svým způsobem ano, neboť kde a jak prší, není věcí náhody, podobně i otázka vsaku a odtoku vody z území. Naše krajina byla soustavně a dlouhodobě odvodňována, prameniště ničena, řeky a potoky regulovány, mokřady zaváženy. Obecně se velmi špatně nakládá s půdou, je snižována její retenční schopnost, a to jak na zemědělských, tak i lesnických plochách. Extrémně mnoho půdy zabírají nové stavby a dopravní infrastruktura.

Se všemi těmito faktory (a ještě mnoha dalšími) je třeba pracovat. Pro nápravu se dosud udělalo málo. Jistě je to složité a těžké. Neutíkejme se však k jednoduchým opatřením. Vodní režim krajiny byl velmi negativně ovlivněn dosavadním vodohospodářským uvažováním, které chce vodu řízeným způsobem odvádět, zachycovat, uchovávat či převádět v technické soustavě meliorací, regulací a přehrad. Další hájení a případné budování přehrad je jen pokračováním neudržitelného trendu, který neřeší vzniklé následky, neboť je sám jednou z příčin daného stavu.

Musíme změnit svůj postoj k vodě. Naučit se s ní lépe hospodařit. Neumíme to dobře, protože pro nás voda nebyla omezujícím zdrojem. Vodou, zejména pitnou, stále plýtváme. Přednostní úkoly vodního hospodářství zní: čistit vodu, ozdravit krajinu, efektivně využívat vodu, šetřit vodou. A to vše nejen proklamacemi, ale konkrétní vodohospodářskou politikou. Začínat zase s přehradami je nesmyslné.

Vznik tzv. přehradního generelu je důsledkem přežívajícího vodohospodářského paradigmatu, které pochází z minulých století. Dodnes nalézá silnou podporu ve strukturách vodního hospodářství a napojených lobbistických skupinách. Jde o to, aby co nejvíce chráněných přehradních profilů ze zanikajícího směrného vodohospodářského plánu (1988) bylo přeneseno do nových plánovacích podkladů, a to nejlépe způsobem, který neumožní účast veřejnosti na rozhodování.

První pokus nastal již při přípravě a schvalování Plánu hlavních povodí ČR, ke kterému byl připojen seznam 205 vodních nádrží. I pro velmi výrazný odpor veřejnosti (ekologické nevládní organizace, dotčené obce), který se soustředil kolem aktivity Stop přehradě, nebyl tento tah přehradářů úspěšný. Jistější cestou k cíli bylo prosadit ideje seznamu hájených přehrad přímo do zákona, čímž byla existence generelu dána shora. Pak jen zbývalo generel projednat mezi ministerstvem zemědělství, které je jeho pořizovatelem, a ministerstvem životního prostředí.

Ke generelu přehrad, jeho přípravě, smyslu (otázce potřebnosti, účelnosti, využití) či závaznosti, nebyla otevřena žádná veřejná diskuse. Přitom, když už má nějaký generel přehrad existovat, tak by do jeho vzniku měly být zapojeny zainteresované strany, tj. odborná i laická veřejnost, občanská sdružení, obce a kraje, vědecká pracoviště a odborná sféra. Širokou spolupráci nahradili ministerští úředníci a resortní pracoviště. Již z tohoto důvodu nemůže být výsledný generel dobrým materiálem, neboť nebude adekvátně akceptován veřejností. Popsaný způsob prosazení a přípravy generelu přehrad navíc obešel mnohaletý proces plánování v oblasti vod, jehož výsledkem jsou dnešní plány oblastí povodí.

Generel přehrad dosud nebyl schválen. Pravděpodobně vznikne na základě dohody mezi oběma ministerstvy, nebude tedy nařízen vládou. Stane se součástí politiky územního rozvoje, která je zase výchozím podkladem pro zásady územního rozvoje jednotlivých krajů. V nich se generel přehrad může promítnout různým způsobem. Nemusí být nutně převzat v úplné podobě, jelikož nebude mít závaznost danou vládním nařízením. Konkrétní krajské zásady územního rozvoje mohou obsahovat přehradních lokalit méně, ale i mnohem více, což je ostatně mnohem pravděpodobnější.

Resort životního prostředí by neměl posvětit stávající podobu generelu, který bude chránit 69 lokalit pro umělou akumulaci povrchových vod. Ty dostanou od ministerstva životního prostředí předem zelenou (byť podmíněnou), přičemž další přehradní lokality si budou přidávat samotné kraje. Celý výběr profilů, provedený ministerstvy, je pak zbytečný. Pokud má vůbec nějaký generel přehrad vzniknout, tak jedině na základě dlouhodobého a otevřeného procesu, který bude součástí plánování v oblasti vod a jako takový podroben veřejné kontrole.

Mgr. Michal Krejčí (1974) - předseda Unie pro řeku Moravu, zabývá se říčními revitalizacemi, fluviální geomorfologií a přírodě blízkou protipovodňovou ochranou, hruba.voda(zavináč)centrum.cz

Unie pro řeku Moravu (založena 1993) je nevládní organizace, sdružující 50 individuálních členů a 25 NNO, která chrání naše řeky, nivy a povodí, úspěšně prosazuje přírodě blízké úpravy toků a jejich revitalizace.

Články vznikly díky projektu Morava pro Dunaj, který byl podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.