VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Bečva je štěrkonosná řeka, největší levostranný přítok Moravy. Vzniká soutokem Vsetínské Bečvy a Rožnovské Bečvy, bývá proto nazývána také Spojenou Bečvou. Délka toku Spojené Bečvy činí 61,5 km a celý úsek je vodohospodářsky upraven. Regulace se uskutečnila v letech 1897-1932, její koryto bylo napřímeno, vyrovnáno do prizmatických tvarů, doplněno spádovými stupni a zahloubeno z důvodu zvýšení průtočné kapacity. Již v průběhu regulačních prací bylo zřejmé, že projektované parametry vodohospodářské úpravy nebude možné dodržet, zejména co se týče plánovaných spádových poměrů. V úsecích pod velkými jezy (např. Hranice a Osek) se řeka zahlubovala, nad nimi se naopak zanášela. Regulovaná Bečva musí být neustále udržována, břehy opravovány, jezy zvyšovány či budovány nové stupně. Štěrkové sedimenty jsou pravidelně odstraňovány, říční koryto se v mnoha úsecích drasticky zahloubilo (např. pod Oseckým jezem až na hloubku 8 m). Bečva je nemocnou řekou.

Divočící a meandrující…

Ne vždy tomu tak bylo, před regulací se Bečva vyznačovala mimořádnou živostí. Původní říční vzor Spojené Bečvy zahrnoval několik odlišných geomorfologických typů. Pro horní úsek Bečvy (ř. km 40,0-61,2) bylo typické větvení zakřiveného koryta s vytvářením výsepů a jesepů, které místy přecházelo ve zcela divočící tok. Ještě v první polovině 19. století dosahovala šířka štěrkového řečiště pod obcí Choryně až 500 metrů. Úzkým údolím Hranického krasu u Teplic nad Bečvou protékala Bečva jednotným korytem.

Bez výraznějšího větvení řeka procházela i svým středním úsekem (ř. km 22,0-40,0), a to zejména mezi Hranicemi a Týnem nad Bečvou. Protékala zde jedním korytem, což mohlo být důsledkem historických úprav trasy toku Bečvy kvůli budování rybníků v říční nivě. U Lipníku nad Bečvou se tok opět výrazně větví a vytváří rozsáhlé štěrkové náplavy. U obce Oldřichov, zhruba na rozhraní středního a dolního úseku (ř. km 0,0-22,0), se geomorfologie náhle mění z větvícího se koryta na meandrující říční vzor. Řeka Bečva tak na svém dolním úseku vytvářela volně meandrující koryto v širokém nivním pásu.

Na dolním úseku pod Přerovem se niva Bečvy spojuje s nivou Moravy. Morava tu vytvářela anastomózní větvící se říční vzor a obdobně se chovala i Bečva. Dodnes se u Troubek z jejího toku odpojuje anastomózní rameno Malá Bečva. Jak nám ukazují historické mapy, toto rameno nebylo ojedinělé. Například tok Lukavec u Záříčí je pozůstatkem říčního ramene, které z Bečvy vycházelo mezi Přerovem a Dluhonicemi.

…ještě i dnes

Naštěstí si Bečva umí poradit, její obnovná síla je úctyhodná. Nejvíce se projevila při povodni v červenci 1997, kdy na pěti úsecích zcela rozebrala upravené koryto a významně jej rozšířila. Samovolné zpřírodnění řeky Bečvy bylo v těchto lokalitách natolik velké, že zde nebyla obnovena regulace, ale naopak toto vodní dílo bylo úředně odepsáno. Spojená Bečva má tak v současnosti na 7 km neupraveného toku, který se vyznačuje živým vývojem. Avšak i na mnoha dalších místech si řeka v drobnějším měřítku pomáhá (vytváří např. štěrkové lavice) a uzdravuje se. Jejímu plnému oživení brání uplatňovaný způsob správy a údržby toku. Zasypávání nátrží, zpevňování břehů a odtěžování nánosů. Neustále opakované, a tedy neefektivní uvádění řeky do tzv. kolaudovaného stavu stojí společnost každoročně nemalé peníze. Jde o počínání, které řeku neustále umrtvuje.

Potřebuje Přerov přehradu?

Bečvě navíc hrozí nové nebezpečí - Teplický poldr mezi obcemi Černotín a Hustopeče nad Bečvou. Přesněji řečeno jde o suchou nádrž, která by se plnila vodou jen při povodních. Tím by ovšem ovlivňovala povodňový režim, na kterém je život řeky závislý. Bečva by ztratila svou obnovnou sílu, své velké vody a své štěrky.

Poldr má být napouštěn od průtoků přesahujících 650 m³.s^-1, což odpovídá dvacetileté povodni. Avšak teprve tak velké vody mají výraznější korytotvorný vliv na upravený tok Bečvy. Až při středních a větších povodních nastává významný chod štěrků, způsobený erozí toků v horní části povodí. Štěrkové sedimenty budou poldrem zachytávány, prostor nádrže jimi bude zanášen a v řece pod přehradou se projeví absence materiálu. Bečva se bude ještě více zahlubovat, což přinese další náklady na údržbu jejího koryta, jezů či mostů. Při extrémně velké povodni, která se Teplickým poldrem prožene a zanechá v něm své štěrky, bude mít hladová velká voda pod přehradou ničivou sílu.

Poldr jako technické dílo je rizikem sám o sobě. Jednou za dlouhá desetiletí napuštěná nádrž není z hlediska zabezpečení stability až 12,5 m vysoké přehradní hráze zrovna nejjistějším prvkem protipovodňové ochrany. Teplický poldr je prezentován jako základní kámen protipovodňové ochrany sídel v Pobečví, zejména města Přerova. Dosavadní studie tvrdí, že bez poldru by se v případě velké povodně musely v Přerově instalovat mobilní protipovodňové stěny o výšce až 2,50 m a délce zhruba 5 km. To je pochopitelně zcela nereálné.

Možné alternativy

Byly ale vyčerpány všechny možnosti protipovodňové ochrany Přerova? O tom můžeme oprávněně pochybovat. Žádná studie protipovodňové ochrany se nezabývá možností zvýšení retence vody v krajině, především pak v lesní části povodí - v horských Beskydech. Hory a lesy ponechme pro tentokrát stranou, nabízejí se možnosti, které se týkají přímo Přerova i dalších měst a obcí. Tyto alternativy musí být velmi důkladně posouzeny a veřejně diskutovány.

V případě Přerova je třeba prověřit, zda lze městem bezpečně provést průtok o hodnotě zhruba 900 m³.s^-1. Zkapacitnit Bečvu v Přerově je možné důsledným využitím opatření, jako jsou výrazné rozšíření koryta Bečvy pod jezem v Přerově, doplnění jezu o další dvě hraditelná pole (nebo variantně úplné odstranění jezu), prohloubení říčního dna v nábřežním úseku, zvýšení kapacity koryta v profilu železničního mostu, navýšení stávajících hrází a jejich doplnění o protipovodňové zídky či inundační hráze (valy). Rovněž další městské tratě Bečvy lze zkapacitnit, a ochránit tak přilehlá sídla. Průtočnost Bečvy v profilu hranického jezu může být zvýšena bočním přelivem a navazujícím obtokovým korytem. Protipovodňová opatření v Hranicích jsou v každém případě nezbytná, stavba Teplického poldru je ovšem nenahradí. Podobně k ochraně Lipníka nad Bečvou je zapotřebí zvýšit pravobřežní hráz řeky, toto město poldr nepotřebuje.

Vrátit řece prostor

Unie pro řeku Moravu alternativní a přírodě blízké formy protipovodňové ochrany hledá. Navrhuje systém co nejjednodušší, aby se mohl snadno a levně adaptovat i na katastrofičtější povodně. Technické prostředky se mohou používat k individuální ochraně měst a obcí. Koryta vodních toků v úsecích, kde neohrožují zástavbu nebo významné objekty, nelze stále dokola opravovat, nýbrž uvolnit pro přirozené říční procesy. Zábor spontánního rozšiřování koryta ve volné krajině by se měl vlastníkům pozemků finančně kompenzovat.

Řeku Bečvu je nutné uvolnit z pout regulace, umožnit její korytotvorný vývoj a životodárné říční procesy - erozi, transport a akumulaci štěrkových sedimentů. Samovolně zpřírodněné úseky u Oseku, Familie, Černotína, Choryně či Lhotky ukazují, že to jde. Ne vždy v takovém rozsahu, nicméně jisté je, že řece je třeba vrátit její prostor.

Mgr. Michal Krejčí (1974) - předseda Unie pro řeku Moravu, zabývá se říčními revitalizacemi, fluviální geomorfologií a přírodě blízkou protipovodňovou ochranou, hruba.voda(zavináč)centrum.cz

Unie pro řeku Moravu (založena 1993) je nevládní organizace, sdružující 50 individuálních členů a 25 NNO, která chrání naše řeky, nivy a povodí, úspěšně prosazuje přírodě blízké úpravy toků a jejich revitalizace.

Články vznikly díky projektu Morava pro Dunaj, který byl podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.