VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Malebný obraz Hané se Svatým Kopečkem a z dálky zářící bazilikou v mých představách občas naruší prapodivná scéna: mezi obilnými lány se sunou velké nákladní lodě a jejich pohyb doprovází typické houkání, které si dovedu představit v Hamburku nebo Štětíně, nikoliv však u Olomouce či Uničova. To vše doprovází chmurná vize chřadnoucího Litovelského Pomoraví, narušené krajiny a jejího vodního režimu a totálně zdevastovaného údolí říčky Třebůvky.

Mraky na obzoru

Průplav Dunaj-Odra-Labe (DOL) provází lidi od Třebůvky po generace, takže se s tímto strašákem v zádech naučili žít a neberou jej příliš vážně. Naše rodina, která se do údolí Třebůvky přistěhovala počátkem osmdesátých let, se po převratu situací kolem kanálu nezabývala. Věřili jsme, že s megalomanskými plány je jednou provždy konec.

Po roce 2000 ale přišly signály související s územním plánováním: s průplavem se stále počítá. K tomu se přidala nová hrozba - vodní nádrže proti povodním, proti suchu, ale z našeho pohledu především proti lidem i přírodě. Poněkud naivně jsme si mysleli, že něco zmůžeme jako manželé Šimkovi, jako obyčejní obyvatelé vesničky ze dna kanálu. Pravda ovšem byla taková, že úředníci odpovídali na naše dopisy čistě formálně a ve skutečnosti jsme neměli a nemohli mít na nic vliv.

Nedáme se

Jednoho prázdninového dne roku 2008 se na úřední desce Městského úřadu Loštice objevilo oznámení o návrhu Plánu oblasti povodí Moravy. V listu opatření obsahoval zcela konkrétní informaci o suchém poldru (nádrži) na Třebůvce s výškou hráze až 20 m a záchytným objemem 8-13 mil. m³. Tato stavba nad osadou Vlčice měla být součástí protipovodňových opatření, ale zároveň zapadala do trasy kanálu DOL. Ačkoliv byl návrh plánu oblasti povodí otevřen námitkám veřejnosti až do konce roku, mně se to už v té chvíli zdálo být ztraceno. Všichni kolem byli naprosto klidní a nevědomí, nikdo nevěřil, že hrozba je skutečně reálná. Věděla jsem, že musím mít v ruce argumenty a že je nutné lidi informovat. S notebookem v batohu jsem sedla na kolo a zvonila u dveří obyvatel údolí Třebůvky v Jeřmani, na Markrabce, na Vlčicích i na Dolech. Lidé mi celkem ochotně naslouchali a výsledkem bylo, že koncem prázdnin vznikl přípravný výbor Občanského sdružení Údolí Třebůvky. Bylo jasné, že angažovanost pod hlavičkou občanského sdružení je jedinou cestou, kterou se dá jít a kterou budou úřady a podniky respektovat ze zákona.

Neocenitelnými pomocníky a rádci se nám stali lidé z občanských iniciativ a neziskovek jako Stop přehradě, Unie pro řeku Moravu, Ekologický právní servis či Hnutí Duha, na které jsme se obrátili prostřednictvím internetu.

Věci se dávají do pohybu

Jakmile bylo občanské sdružení na světě, mohli jsme začít dělat kroky, jež bychom jako jednotlivci neměli šanci uskutečnit. Na ministerstvu pro místní rozvoj byl v té době připraven návrh politiky územního rozvoje s lokalitami pro umístění 205 vodních nádrží určených k akumulaci povrchových vod. Vadil nám celý seznam, ale upřímně nás děsila „naše“ vodní nádrž Loštice. V politice územního rozvoje byla také znovu otevřena otázka průplavu DOL.

Nabízela se příležitost pro první velkou akci - vypracovat připomínku k této části návrhu politiky územního rozvoje a osobně ji roznést do stovek domácností v obcích údolí Třebůvky i s průvodním dopisem, vysvětlujícím, proč a kam ji mají lidé zaslat. Město Loštice současně dokončovalo práce na svém územním plánu. Nenápadně zde byla vyznačena hráz tzv. suchého poldru Jeřmaň a trasa průplavu DOL. S tím jsme se nemínili smířit. Namísto předvánočního úklidu, pečení vanilkových rohlíčků a shánění dárků členové sdružení sháněli potřebný počet podpisů, podali věcně shodnou připomínku k územnímu plánu, zaslali zmocnění zástupce veřejnosti a následně podali námitku zástupce veřejnosti.

A následovaly další a další kroky: podzimní výšlap údolím Třebůvky, podání připomínky k návrhu plánu oblasti povodí, jednání se samosprávami, informace v místním tisku, zapojování se do správních řízení a zejména účast na semináři k návrhu Plánu oblasti povodí Moravy. Skutečnost, že jsme se nebáli na suchý poldr zeptat a rozvířit kolem něj na semináři debatu, měla rozhodující vliv na pozdější vyřazení tohoto vodního díla z tohoto dokumentu.

Naše projekty

Peníze jsou dnes nezbytné i k prosazení záměrů zcela neziskových - na to jsme brzy přišli i v občanském sdružení. Při počtu deseti členů a odhlasovaných dvou stokorunách členských příspěvků opravdu nemůžete čekat zázraky. Kde ovšem přijít k potřebným financím, které by umožnily posunout věci kupředu správným směrem? Řešení mělo jméno: projekt. První nesl název Třebůvka pro život a údolí bez přehrad a uspěli jsme s ním u Nadace Partnerství. Jeho hlavním smyslem je informovat veřejnost a vyřadit sporná vodní díla z územních plánů všech stupňů. Mimo jiné jsme v rámci tohoto projektu nechali zpracovat analýzu přírodně-kulturních podmínek území, studii Údolí Třebůvky, vydali propagační skládačku o našem údolí a poprvé postavili informační stánek na loštickém hudebním festivalu Antidostavník, plném mladých lidí, jejichž zájmem jsme byli posléze nesmírně překvapeni.

Cílem navazujícího projektu Niva Třebůvky, podaného na Nadaci OKD, je především získat podklady a argumenty potřebné pro ochranu údolí. Uspěli jsme a prvním krokem se stal monitoring výskytu bobra evropského, provedený odborníky z Univerzity Palackého v Olomouci.

Součástí obou projektů je spolupráce se školou, studenty a skauty: děti již sbíraly odpadky kolem řeky, tvořily zde výtvarná dílka do soutěže Mladí tvůrci pro Dunaj a povídaly si se členy sdružení o úloze přírodě blízkého toku a jeho nivy i o životě v říčce a kolem ní. Studenti Gymnázia Šternberk procházeli údolím v rámci předmětu ekologická výchova.

Jít za svým cílem

Když jsme před dvěma lety seděli s přáteli na zahradě u Třebůvky, rozebírali situaci kolem vodních děl a podléhali těžkým chmurám, uvědomili jsme si, že nemáme co ztratit. V průběhu dalších dvou let se potvrdila pravda o tom, že „líná huba je holé neštěstí“. Mnozí úředníci a zástupci podniků se sice někdy těžko smiřovali s tím, že jim občané mluví a zasahují do „jejich“ záležitostí, většinou se však znovu a znovu potvrzuje, že je třeba nebát se, jednat, navazovat kontakty s lidmi obyčejnými i těmi důležitějšími, ptát se, upozorňovat, zapojovat se. Věci se daly do pohybu, o údolí Třebůvky se dnes ví, navštívili je lidé z neziskovek, státní správy i samosprávy, „povoďáci“ i lidé z ministerstva životního prostředí. Vodní nádrže na Třebůvce již nejsou uvedeny v návrhu Generelu lokalit určených k akumulaci povrchových vod a krajský úřad by měl na podzim dát podnět k vynětí suchého poldru Jeřmaň ze Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje.

Situace v naší zemi není jednoduchá ani příliš optimistická, ale tím, že budeme sedět a někde v koutě nadávat, skutečně ničemu nepomůžeme. Doufám, že moje vyprávění bude povzbuzením pro všechny, kteří se ptají, zda naše konání mělo a má smysl. Na základě cesty, kterou jsme zatím prošli, odpovídám a jsem o tom upřímně přesvědčena: ano.

Mgr. Svatava Šimková (1956) - učitelka ZŠ v Lošticích, sbormistryně, skautka, členka dobrovolné stráže CHKO Litovelské Pomoraví, spoluzakladatelka a místopředsedkyně Občanského sdružení Údolí Třebůvky, tavasi(zavináč)centrum.cz