VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Přehrada Krebsbach v okresu Greiz ve východní části Durynska byla postavena v letech 1962-64 za účelem zajištění dodávky užitkové vody pro zpracování uranové rudy. Jde o 18,5 m vysokou a 168 m dlouhou sypanou hráz s jílovitým těsněním, s 80m šířkou v patě hráze. Celkový retenční objem nádrže dosahoval 0,43 mil. m³. Již zkušební napuštění přehrady prokázalo netěsnost, která byla řešena zesílením tělesa hráze. V létě 1979, kdy přehrada nezadržela zvýšené průtoky, se potvrdilo, že její kapacita je poddimenzovaná. V roce 1993 pak kontrolní úřad nařídil snížení hladiny stálého nadržení (tato hladina musí být zachována kvůli zabezpečení provozních požadavků nádrže).

Odstranit přehradu z krajiny

Po více než 30 letech existence vodního díla se provozovatel Durynské vodovody a kanalizace rozhodl jej odstranit. Důvodů bylo několik: zánik původního účelu přehrady, její vážné technické a stavební nedostatky a nedostatečné parametry protipovodňové ochrany. Rekonstrukce by vyžadovala velké investice a trvale vysoké náklady na údržbu. Přestože odstranění přehrady bylo podmiňováno mnoha kompenzačními opatřeními, ve srovnání s rekonstrukcí vycházelo finančně výhodněji, navíc obnovilo biologickou průchodnost toku a nivní krajiny v souladu s Rámcovou směrnicí o vodách.

Příprava odstranění zabrala celých deset let složitých jednání. Prvním krokem byla podrobná analýza stavu vodního díla, která prokázala zmíněné stavební a konstrukční nedostatky. Přehrada mohla zadržet pouze desetiletou vodu, což bylo v rozporu s legislativou platnou ve spojeném Německu a ohrožovalo to bezpečnost obyvatelstva pod přehradou. Přeměna nádrže na suchý poldr byla zamítnuta pro malý objem retenčního prostoru. Plán demontáže přehrady prošel povinným řízením, pro které byla zpracována technická dokumentace a studie vlivu na životní prostředí s doprovodným plánem péče o krajinu. Žádost prozkoumal okresní vodohospodářský úřad a dokumentace byla předložena veřejnosti.

Odpor veřejnosti

Obyvatelé si na přehradu zvykli, stala se součástí krajiny. Rybáři sem chodili na ryby, lidé bydlící pod přehradou se cítili chráněni před případnou povodní. Veřejnost (až na svaz ochránců přírody) se postavila proti plánovanému bourání přehrady, podala přes 50 námitek, které byly projednány a zpracovány. Obyvatelé argumentovali zejména zánikem protipovodňové funkce přehrady, i když ta byla nedostatečná. Dodatečně se tedy do projektu zahrnula protipovodňová opatření na konkrétních úsecích (celková délka úprav 417 m) toku pod přehradou (rozšíření koryta, opevnění dna a břehů, nové masivní zdi a stavba náhradního mostu). Odpor veřejnosti přetrvává dodnes, časem se snad názory změní.

V březnu 2007 začaly práce na rušení přehrady: zřízení usazovacího prostoru v korytě potoka pod přehradou (minimalizace odnosu sedimentu během stavebních úprav), postupné snižování hladiny, výlov ryb. Byla přijata opatření k ochraně obojživelníků a k výlovu a přemístění velkých mlžů. Bylo zprovozněno obtokové koryto, proběhla demolice a odstranění spodní výpustě, odstranění 1 500 m² štětových stěn, odklizení jednotlivých částí hráze. Základová deska přehrady zůstala zachována. Na dně vypuštěné nádrže vznikl nový potok délky 1,5 km s několika bočními tůněmi i tůní pro rozmnožování obojživelníků.

Co to stálo

Projekt si vyžádal obrovské finanční náklady. Vše probíhalo ve složitém období kolem sjednocení Německa: zpočátku se náklady počítaly v markách DDR, později v západoněmeckých markách a nakonec v eurech. Jen studie vlivu na životní prostředí a doprovodný plán péče o krajinu stály 250 tisíc eur, demoliční práce 900 tisíc eur, protipovodňová opatření 1,3 mil. eur.

Poslední práce spojené s projektem zrušení přehrady skončily v červnu 2008. Dnes vidíme, jak lokalita vypadá po dalších dvou letech (květen 2010). Údolí je zelené, svahy zatravněné.

Na procházce po dně přehrady

Procházka po dně zrušené přehrady v nás vyvolává otázky: Proč bylo nové koryto navrženo tak zahloubené? Je vidět, že průtoky v korytě narušily vrstvu jílu ve dně, což zřejmě povede k dalšímu nežádoucímu zahloubení toku. Velké převýšení okolního terénu nad hladinou vody v potoce vzbuzuje obavu, zda bude tato niva vytvořeného toku dostatečně zaplavována, zda nebude, zejména v letních měsících, trpět suchem. Ohrozilo by to žádoucí vývoj mokřadní vegetace a vlhkých luk.

Proč nebyl při návrhu trasy toku použit morfologicky odpovídající tvar koryta? Průběh meandrů není přirozený. Rovné úseky mezi meandry jsou příliš dlouhé, stabilizační rampy navrženy v obloucích místo v přechodech mezi oblouky. Vývoj meandrů je tak velmi omezen. Není přitom důvod, proč by se zde nemohl potok vyvíjet, posouvat své meandry a rozlévat se do okolní nivy.

Škoda, že projekt lépe nevyužil příležitost a možnosti, které mu prostor bývalého dna nádrže nabízel. Tento durynský projekt je sice první tohoto typu v Německu, avšak při návrhu nové trasy toku se mohl projektant inspirovat úspěšnými příklady obnovy přírodě blízkých toků ze sousedního Bavorska. Stačilo uvolnit potoku prostor, nechat jej „pracovat“, případně v některých místech zasáhnout. Vývoj toku, vegetace i oživení tůní jsou jistě pečlivě sledovány odborníky. Čas ukáže, zda a kde se udělaly chyby a ze zkušeností se moudrý člověk poučí. Při úvahách o budoucích rekonstrukcích hrází a přehrad by se měla v odůvodněných případech zvažovat i varianta úplného odstranění těchto staveb.

Doc. Ing. Helena Králová, CSc., vyučuje na Ústavu vodního hospodářství krajiny Fakulty stavební VUT v Brně. kralova.h(zavináč)fce.vutbr.cz