Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Art & Pond


Andrea Štekrová, č. 3/2010, str. 20-21

V letech 2006 a 2007 proběhly 2 ročníky Sympozia Art&Pond na rybníku zvaném Kocmouch nedaleko Klenové na Klatovsku. Šlo o mezinárodní výtvarné setkání, které představilo především prostorovou tvorbu - instalace a objekty plovoucí na hladině rybníka nebo pod ní. Organizace se ujalo občanské sdružení Uff !Art spolu s Galerií Klatovy Klenová. Její tehdejší ředitel Marcel Fišer a já jsme vystupovali jako kurátoři obou ročníků.

Instalace v krajině, a dokonce ani v tak specifickém prostředí, jako je vodní plocha, není úplně novou myšlenkou. Navázala jsem na akce, které probíhaly v krajině už před revolucí. Např. sympozium na přehradě v Hranicích na Moravě v 70. letech prezentovalo práce dnes již zavedených autorů. V zahraničí se také můžeme setkávat se sochařskými sympozii situovanými na břeh moře či oceánu, kdy autoři často právě na vodní plochu reagují (např. v Austrálii).

Idea této „výstavy“ vznikla během mého pobytu na stáži v Bretani v Lorientu, kde jsem čtyři měsíce žila na pobřeží oceánu. Shodou okolností jsem byla klientkou nejmenované banky, která v té době zkrachovala, a tak jsem se octla takřka bez prostředků. Nákladnou realizaci plovoucích objektů založených na přílivu a odlivu jsem proto odsunula a věnovala se námětům, které pro mne byly v takové situaci dostupnější. Do Čech jsem se vracela s představou malé akce, na kterou bych pozvala pár svých kolegů z brněnské Fakulty výtvarných umění (FaVU) a která by se odehrála buď na tekoucí nebo stojaté vodě. Hledala jsem vhodné místo a díky lákavé nabídce Marcela Fišera na podporu akce od Galerie Klatovy Klenová jsem nakonec kývla na spolupráci. Rybník Kocmouch je malý rybník s těžce přístupným břehem určený pro chov kachen a usazený v dolíku asi 1 km od hradu Klenová. Je obklopen vzrostlými stromy, které spolu s budkami pro kachny dodávají místu atmosféru.

Oslovila jsem vytipované ateliéry i absolventy jednotlivých škol z Česka, Slovenska a Polska a spolu s ředitelem galerie jsme z přihlášených projektů vybrali ty nejlepší, realizovatelné a funkční v místním prostředí. Každý z oněch dvou ročníků byl jiný, spojovalo je jediné. Instalace v prostředí bahnitého rybníku byla velmi náročná, často nepomáhala ani loďka, a autory spolu s pomocníky i kurátorkou nutila vlézt do temných vod a zabořit nohy do hlubokého bahna. Výsledkem byla v obou letech výstava přibližně 10 autorů, kteří na místo reagovali různými způsoby.

Mezi nejpovedenější realizace, které byly ke zhlédnutí vždy přes léto, považuji Dušovozy od Roberta Vlasáka (absolvent ateliéru sochařství prof. Jana Ambrůze z FaVU v Brně), které vytvořil ze starých duší traktorů a automobilů. Lehce projížděly po hladině podle směru a síly větru. Nebo instalaci Štefana Papča (student bratislavské Vysoké školy výtvarného umění), který v práci Z hory do vody používal znalosti z horolezectví. Vylezl na horu v Tatrách svou vlastní novou cestou, kterou zaznamenal lezeckými značkami. Ty pak převedl do prostorových formací na hladině rybníka pomocí plovoucích válců, které červenobílou barevností odkazovaly k plovákům používaným v plaveckých halách. Návštěvník tak byl postaven do situace, kdy mohl (jako plavec) absolvovat jeho cestu na vrchol.

Mezi další práce patřila například minimalistická instalace bez názvu Jana Krtičky (absolvent ateliéru sochařství prof. Jana Ambrůze z FaVU v Brně), který v pravidelných rozestupech zatloukl do dna rybníka dřevěné kůly tak, aby nad hladinu vyčnívalo pouze pár milimetrů. Pravidelný rastr dřevěných tyčí viděli pouze velmi pozorní návštěvníci. Jeho instalace během vernisáže a nenadálé letní průtrže zcela zmizela pod hladinou, aby se zas v době většího sucha odkrývala mnohem razantněji. Objekt bez názvu Richarda Peška (absolvent prof. Jindřicha Zeithammla na pražské Akademii výtvarných umění) patřil spolu s instalací Štefana Papča a Jany Daškové k realizacím, které na sebe upozorňovaly sebevědomě výraznými tvarovými a barevnými vstupy. Jeho bílý objekt byl viditelný dokonce i z hradu, a stal se tak malou upoutávkou na výstavu. Oproti těmto třem realizacím byla většina ostatních zásahů do vodního světa tichá, nenápadná.

K výrazné intervenci patřila i instalace Jany Daškové (studentka prof. Jaroslava Prášila na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem), která pracovala s odrazem vodní hladiny. Prostřednictvím půlkruhů ze žlutých trubek vytvořila působivou a jednoduchou iluzi celých kruhů zasazených do vody.

Bohužel díky neodbornému zásahu do vedení a personální politiky Galerie Klatovy Klenová ze strany zřizovatele Plzeňského kraje není možné v organizaci uměleckých aktivit, které se těšily značnému zájmu veřejnosti, dále pokračovat.


MgA. Andrea Štekrová (1977) - umělkyně, kurátorka, zakládající členka o.s. Uff!Art, žije a pracuje v Brně, andrea.stekr(zavináč)gmail.com

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu