VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Okresní úřad v Klatovech vyhlásil přírodní park v roce 1994 na rozloze přibližně 4 400 ha. Své místo zaujímá ve východní části okresu na dohled od šumavských velikánů, přes které se vine naše hranice s Německem.

Krajinný ráz a příroda

Geologické uspořádání, které velmi ovlivňuje charakter krajiny, park dělí na dvě odlišné části. Jihovýchodní mezi řekou Otavou a jejím přítokem Černíčským potokem je tvořena rulovým a pararulovým podložím, ze kterého izolovaně vystupují výchozy krystalických vápenců. Vápencové vrchy se podílejí na typickém rázu zdejší krajiny, kromě nejvyššího bodu Čepičná (671 m) jsou to kopce Svat (640 m), Líšná (580 m) a Chanovec (555 m). Až 300 m mocné polohy vápence byly příčinou vzniku několika lomů, jeden z nich se nachází na jižním okraji Čepičné. Ve druhé, severní části přírodního parku bychom vápence hledali marně, na povrch se zde dostávají ruly a křemenné diority, na vrcholu Džbán (619 m) také polohy erlanů. Kopce jsou nižší, krajina je celkově zaoblenější a více odlesněná.

Geologické podloží určuje i ostatní přírodu. Na vápencovém substrátu nalezneme bohatší porosty s prvky teplomilnější vegetace a některými vzácnými a ohroženými druhy - roste tu například kruštík tmavočervený, vemeník dvoulistý, okrotice bílá, lilie zlatohlávek, hořeček mnohotvarý český či kosatec žlutý. Ze vzácnějších druhů teplomilné entomofauny tu žije saranče modrokřídlá, drabčík Emus hirtus, mandelinka Chrysolina cerealis nebo ploštice Coranus subapterus. V jeskyních a jiných krasových dutinách zimují zástupci našich netopýrů.

V přírodním parku můžeme zavítat do ostrůvků původních porostů květnatých bučin, acidofilních doubrav a borů. Například Čepičná je genovou základnou buku. Na několika zdejších rybnících nachází svá hnízdiště mnoho druhů vodního ptactva a jako tahovou zastávku je využívají někteří bahňáci. Za jarních večerů se tu ozývá skřehotání skokanů zelených či ropuchy zelené, daří se tu škebli rybničné. Ve zlatonosné řece Otavě, která formuje jižní hranici přírodního parku, se prohání vydra říční.

Přírodní rezervace

Podrobněji se zastavíme u nejcennějších přírodních částí, jediných maloplošných chráněných území - přírodní rezervace Čepičná a Zbynické rybníky. PR Zbynické rybníky tvoří rybníky Malá a Velká Strana ležící na spojnici mezi obcemi Zbynice a Tedražice. Jde o část rybniční soustavy s přilehlými vlhkými loukami o celkové výměře 39 ha, vyhlášenou v roce 1992. Díky své poloze a rozmanitosti rybníky hostí mnohem více jedinců a druhů ptáků než ostatní rybníky v okolí. Při sčítání bylo zjištěno 45 druhů opeřenců, z čehož 33 zde hnízdilo. Z významnějších druhů je to bekasina otavní, ťuhýk šedý, chřástal vodní či potápka rudokrká. Z ostatních živočišných druhů tu přežívá rosnička zelená, ropucha krátkonohá a užovka obojková.

PR Čepičná představuje přírodní bohatství z úplně jiného soudku. Jde o komplex převážně původních bukových a borových porostů s bohatým bylinným patrem, který pokrývá nejvyšší vrch. Bohatost prokázaly mj. výsledky faunistického průzkumu v roce 1995, kdy bylo v této lokalitě nalezeno celkem 21 druhů měkkýšů.

Hrad Rabí

Ve středověku se každá obec na tomto území pyšnila svou tvrzí, od poloviny 20. století do jejich inventáře přibylo vlastní JZD. Pozůstatky obojího, funkční i nefunkční, ovlivňují ráz této malebné krajiny dodnes. Popisy kravínů a silážních jam vynecháme a zaměříme se na zdejší středověké skvosty. Bezvýhradně nejznámější a nejvýznamnější historickou památkou přírodního parku je Rabí, největší hradní zřícenina v Čechách. Nejstarší část hradu - mohutná hranolová věž pochází z počátku 14. století. Na přelomu 14. a 15. století vznikly další obytné a hospodářské budovy a pás hradeb. V poslední stavební fázi bylo vybudováno rozsáhlé dělostřelecké opevnění s baštami. Přestože hradební okruh zůstal nedokončen, patřil na svou dobu k nejvyspělejším obranným systémům ve střední Evropě. Ani to ale Rabí a jeho obyvatelům nepomohlo, v roce 1420 ho dobyla husitská vojska pod velením Jana Žižky. Hrad se však ihned podařilo opravit tak, že pro husity opět představoval nebezpečí. Proto musel slavný husitský vojevůdce o rok později přitáhnout se svým vojskem znovu, což se mu stalo osudným. Když zpod staré hrušně pod hradem řídil obléhací boje, přilétl odněkud zbloudilý šíp, zaryl se do kmene a odštíplá tříska vlétla Žižkovi do oka. Hradby Rabí byly tím posledním, co viděl, dále velel husitským vojskům slepý.

Zatímco Rabí, vyhlášené roku 1978 národní kulturní památkou, berou turisté v letní sezoně útokem, nedalekou zříceninu raně gotického hradu Džbán na stejnojmenném vrcholu navštíví patrně jen několik málo nadšenců. Hrad nebo spíše hrádek vznikl již ve 13. století, o několik desetiletí později však již svému majiteli velikostně nevyhovoval (hrádek na úzkém hřbetu zvětšit nešlo), a tak si vystavěl o kus dále právě Rabí. Džbán (nazývaný též Budětice) začal pomalu pustnout a dnes z něho v nerovném terénu zůstaly jen náznaky bývalých příkopů a valů. Zbytky hradeb poměrně úspěšně zakrývají náletové dřeviny a stále se rozrůstající šlahouny ostružiníků.

Historické obce Budětice a Dobršín

Od hradu je to co by kamenem dohodil do stejnojmenné vsi Budětice, po níž je pojmenován celý přírodní park. Architektonickou perlou této středověké vsi ze 13. století, ve které dnes žije kolem 300 obyvatel, je románský kostel sv. Petra a Pavla. Byl zbudován v polovině 13. století, z té doby se dodnes zachoval jižní portál. Poté proběhly tři barokní přestavby, poslední z poloviny 18. století utváří vzhled stavby až do dnešních dní. Při prohlídce kostela nejvíce zaujmou fragmenty románské plastické výzdoby, kamenné kančí hlavy.

Milovníci historie a starých časů zajisté nevynechají obec s nejzachovalejším historickým jádrem, kterou je v Buděticku bezesporu Dobršín. Však byl také v roce 1995 vyhlášen vesnickou památkovou rezervací. Při pohledu z protáhlé návsi na okolní výstavbu se člověk vrací do starých časů. S trochou nadsázky tu zarytému fandovi westernů chybí jen zvuk harmoniky, chomáče trávy poskakující ve větru a ocitá se v Tenkrát na západě. Čas tu plyne tak nějak pomaleji. Samozřejmě kulisy jsou zcela jiné, liduprázdnou náves obklopují domy špýcharového typu, u nichž síň domu přímo navazuje na sýpku. A právě sýpky jsou nejstarší stavby celé vsi - pocházejí z druhé poloviny 17. století. V horní části návsi stojí nádherná, čerstvě opravená novogotická kaple z konce 19. století. Osmibokou stavbu zdobí zvenku zasazený kříž a zevnitř obrazy křížové cesty.

A ty svatý Vavřinečku…

Poslední kulturní památkou, která stojí za zmínku, je zdaleka viditelná dominanta jihozápadní části přírodního parku, osamocený kostel svatého Vavřince. Na samé hranici parku na malém návrší mezi obcemi Tedražice a Hrádek, s červenou střechou a bílými stěnami tu jako maják stráží široké okolí. Možná rozjímá o bohaté a nepříliš šťastné minulosti tohoto místa. Dříve zde stávala obec, ta však byla v minulosti dvakrát vypleněna a vypálena, nejprve husity, později za třicetileté války. Potom ji obyvatelé opustili definitivně. Dnes je funkční pouze hřbitov, jenž obklopuje kostel ze všech čtyř světových stran. Na tomto romantickém místě dokončujeme návštěvu Buděticka, malebného přírodního parku, který (až na hrad Rabí) zůstává spíše stranou zájmu turistů. A tak si zde můžete vychutnat nejen krásnou přírodu a kulturní památky, ale i pocity klidu a ticha.

Mgr. Tomáš Görner (1981) - oddělení obecné ochrany přírody AOPK ČR Praha, tomas.gorner(zavináč)nature.cz