VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Sportování patřilo už v antice k nejúctyhodnějším lidským činnostem. Nikoliv náhodou bylo obestřeno tajemností posvátného a plnilo přímo kultovní úlohu. Nešlo tehdy zdaleka jen o výkony, které byly při sportování podávány. V jistém smyslu byly až druhořadé. Sportovní zápolení bylo především vysoce symbolickou činností. Ti, kdo se na poli sportu utkávali, předváděli divákům, jak důležité je zachovávat smluvená pravidla hry. Každé sportovní utkání bylo tak vlastně dramatizací samotného základu lidského soužití, dramatizací nutnosti dodržovat pravidla společenské smlouvy. Hráči a diváci, kteří se dobrovolně podvolují smluveným pravidlům hry, všem ukazují, že velmi dobře vědí, co je pro samotné přetrvání lidské společnosti zdaleka nejdůležitější. Bez respektování přísných pravidel, která sám sobě dobrovolně zadal, přestává být sport sportem a ztrácí smysl.

Sport a sportování však mohou pozbýt smysl také jinak. To tehdy, kdy navenek sice jeho účastníci pravidla zachovávají, hlavním důvodem provozování jejich činnosti se však stává něco zcela jiného. V moderní společnosti byl sport odkouzlen, podobně jako muselo být odkouzleno vše, co se stalo záležitostí ekonomického kalkulu. Podobně jako zemědělství, také sportování bylo v moderní společnosti zprůmyslněno. Ze sportovce se stal chovný exponát, jenž je odborně krmen a ošetřován ve své závodní stáji. Týmy těch, kdo organizují, zajišťují a nakonec prodávají celé sportovní show, mnohonásobně převyšují počet samotných sportovců. S tím, jak se z organizovaného sportu stává přívěsek volnočasového průmyslu, mění se i smysl podávaných sportovních výkonů. Pečlivě vedené záznamy dosažených světových, evropských či olympijských výkonů slouží v podstatě ke stejnému účelu jako norma v továrně: mají ohraničit přijatelný výkon, za který lze ještě sportovcům vyplácet mzdu a prémie. Z hlediska zdravého rozumu totiž již dávno nemá smysl posuzovat vítěze a poražené, rozhodují-li o rozdílech mezi nimi zlomky milimetrů či setina sekundy, o kterou byli v cíli dříve.

Aby se provozování průmyslového sportu finančně vyplatilo, bylo třeba z něho udělat obrovské lákadlo pro velkou masu diváků. Zprůmyslněný sport zakládá svůj komerční úspěch na nabídce nebývalých diváckých zážitků. Sportovní areály se mění v továrny, ve kterých se vědeckými metodami a úpornou drezúrou vrcholových sportovců tyto neobvyklé sportovní zážitky vyrábějí, aby se ještě za tepla prodaly desetitisícům platících diváků. Zcela se přitom zapomnělo na to, že sport vznikl původně kvůli něčemu úplně jinému než kvůli tomu, aby se s jeho pomocí daly vydělávat velké peníze. Čím výše stoupají ceny vstupenek, tím více se původní smysl sportování vytrácí a ze sportu se stává obyčejná cirkusová či pouťová atrakce.

Zprůmyslnění sportu má bohužel podobně neblahý dopad na přírodu, jako na ni mělo zprůmyslnění zemědělství. Ukazuje se, že člověk dokáže přírodu důkladně přeorat nejen v zájmu růstu masové produkce, ale také v zájmu masového odpočinku a masové rekreace. Tu a tam stále ještě existují sporty, které přírodě prakticky neškodí. Královna sportů lehká atletika je provozována po stovky a tisíce let, aniž by to přírodu nějak poškozovalo. Čím jsou však sporty novější, tím bývají zpravidla náročnější na používanou techniku, tím masovější je zároveň jejich publikum. Ne vždy jsou závodníci tak ohleduplní, že se svým soutěžením odejdou na nevlídnou Saharu. Pořadatelé velkých sportovních atrakcí jako by se spíše snažili proměnit v malou Saharu i části dosud relativně zachovalé přírody. Zejména v případě masových zimních sportů je jejich postup naprosto standardní. Pořadatelé megalomanských her pokaždé veřejnost ujišťují, že připravovaný sportovní velepodnik se určitě vyplatí celému kraji. Přiláká do něj spoustu turistů, zaplní hotely a ubytovny, přivede do regionu mnoho lidí, kteří zde rádi nechají své peníze. To pomůže celému kraji. Postaví se nové silnice, nové vodovody, nová kanalizace. Zajistí se spousta práce pro všechny lidi v širokém okolí. Ti, kdo by chtěli hájit obyčejnou, nezinfrastrukturalizovanou přírodu, jsou vydáváni za kazisvěty a škůdce prosperity.

Když jsou ochránci přírody sportovně poraženi a velká událost sezóny začne, bývají všichni spokojeni. O dosud neznámém místě se hovoří téměř celý týden na všech televizních kanálech. Z celého světa se sjíždějí desetitisíce hostů a fanoušků. Každý večer je co oslavovat. I když nepadají světové rekordy, lidé přímo v místě si mohou vydělat za pár týdnů více než jindy za celé měsíce. Co se přitom vlastně děje s krajinou, kopci a lesními pěšinami, nikdo beztak pod hustou vrstvou umělého sněhu při umělém osvětlení nevidí.

I ty nejdelší a finančně nejzajímavější hry však jednou skončí, i ten nejbělejší umělý sníh jednou roztaje. Teprve pak je možno začít bilancovat. Teprve potom se ukáže, nakolik mohou sebevětší příjmy z pouťové atrakce zacelit odhalené rány v přírodě. V té době jsou ovšem sportovní podnikatelé už daleko za horami. Právě přemlouvají jiné lidi v jiné podhorské oblasti a vysvětlují jim, jaký obrovský přínos pro ně může znamenat pořádání jubilejních sportovních her. Bude vodovod, bude kanalizace, budou nové pracovní příležitosti…

Komercionalizovaný sport se postupně osvobozuje od obyčejných fyzických výkonů lidského těla a obaluje se stále dalšími vrstvami techniky. Je tomu tak proto, že ve sféře techniky lze vytvářet stále nové a nové rekordy mnohem snadněji než v oblasti, kde jsou naše fyzické možnosti limitovány přírodou. Přeměna vnější přírody v technicky dokonale vybavený sportovní areál tak koresponduje s přeměnou podaného sportovního výkonu v čistě technický efekt. Tento proces postoupil patrně nejdále v případě motorismu.

Závodníci proměněni v pevně přikurtované a pokud možno nehořlavé příslušenství stroje vyrábějí kromě svých osobních rekordů zároveň systematické hlukové a emisní znečištění životního prostředí. Tato činnost je vydatně mediálně heroizována, neboť člověk-stroj zde projevuje stoprocentní prodejnost. Skutečným výkonem všech jezdců všech závodních stájí je dramatizace ochoty třeba i za cenu vlastního zdraví a vlastního života uvádět do rychlého pohybu nepředstavitelná kvanta firemních peněz. Právě proto, že za peníze je dramaticky nabízen vlastní život, nebudou závody formulí nikdy nahrazeny simulovanou činností v kabinách virtuální reality, třebaže by postřeh a mistrovské zvládnutí jízdy závodníků byly zde testovány se stejnou spolehlivostí. Prvek hravosti, jenž byl od počátku ve sportování přítomen, je v případě motorizovaného sportu deformován zvlášť nápadně. Mění se v projev neskrývané infantilizace, kdy šťastní závodníci na stupních vítězů stříkají z velkých lahví drahé šampaňské do tváře toho ze svých kolegů, který dokázal vyplýtvat svůj příděl neobnovitelných zdrojů v nádrži o něco rychleji než všichni ostatní.

Není divu, že se sportovní klání na našich obrazovkách stále více mění v kulisu důležitějších, neboť ještě lukrativnějších příležitostí. Hokejové zápasy či turnaje v košíkové jsou stále více přizpůsobovány potřebám televizní reklamy. Symbióza sportu s reklamou dosahuje takového stupně, že je mnohdy již obtížné přesně rozlišit, co je ještě výkonem sportovním a co již výkonem reklamním. Úspěšná sportovní kariéra se tak stává pouze jakýmsi úvodním předzápasem před tím hlavním, před výkonem reklamního agenta, který kdysi házel svým nářadím tak daleko hlavně proto, že mu maminka kupovala tyčinku Mars, či výkonem hokejisty, jenž dosáhl světového věhlasu snad také díky své pevné víře v peněžní ústav podnikatele Karmova.

Ve službách reklamy se z moderního sportu definitivně vytrácí veškerý původní smysl sportování. Pro sportovce se stává především formou slušného životního zajištění, pro publikum představuje alespoň dočasný únik z nepříliš zajímavé každodennosti. V takovém sportu již není důležité zvítězit. Důležité je zůstat alespoň ještě po jednu sezónu obchodovatelný.

Prof. Jan Keller - Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, Brno