VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Kde je ta voda?, zní otázka v jedné dětské říkance. Voli ji vypili, je slyšet odpověď. Kde je ten kopec?, můžeme se zeptat v případě Leskounu. A teď vážně nevím, jak slušně odpovědět, abych neurazila. Zdá se, že odpověď je jednoduchá: Byl rozvezen po vlastech českých, moravských, ba dokonce i za hranice naší země. Prý je kámen, který se tam těží, velmi dobré kvality. Věřím tomu. Avšak si nejsem jista, zda je to dostatečný argument pro to, aby bylo zlikvidováno místo výskytu vzácných druhů rostlin a živočichů. A místo, které zrovna volalo po důkladném archeologickém průzkumu. Než mohl být proveden, rychle, aby se snad něco významného nenašlo, zmizela vrstva, která skrývala tajemství a snad i poselství našich předků. Možná ve zdech jaderné elektrárny Dukovany, až se jednou rozpadne na prach, naleznou příští generace svědectví o starém hradisku a pár měděných zlomků či střepů. Ale koho to zajímá? Na otázku - Kde je ten kopec? - snad ani slušná odpověď není.

Pravěké hradisko na Leskounu

Co všechno bylo možné objevit na Leskounu z hlediska archeologického, na to jsem se zeptala pracovníka Moravského zemského muzea v Brně, PhDr. Milana Salaše, CSc.:

Zdaleka viditelný, rozlehlý vrch Leskoun představuje jednu z nejznámějších a nejstarších známých archeologických lokalit na Moravě. V průběhu posledních dvou desetiletí byla provozem místního kamenolomu dovršena jeho téměř totální bezduchá devastace, a to navzdory skutečnosti, že naleziště bylo od roku 1963 pod reg. č. 6636 zapsáno v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek ČR.

Leskoun byl jako výrazná krajinná dominanta v pravěku osídlen opakovaně, několikrát po sobě. Ojedinělé nálezy z mladšího paleolitu svědčí o přítomnosti lovců mamutů, další doklady osídlení pocházejí z mladšího neolitu (mladší doby kamenné), staršího i mladšího eneolitu (pozdní doby kamenné) a starší doby bronzové. V období věteřovské skupiny koncem starší doby bronzové (16. stol. př. Kr.) byl nejvyšší vrchol Leskounu (okolí půivodní kóty 387,5) opevněn kamennou hradbou. V pozdní době bronzové (10.-9. stol. př. Kr.) byl obdobnou hradbou opevněn dokonce celý Leskoun, takže zde vzniklo monumentální hradisko o rozloze asi 20 ha. Koncem starší doby železné (5. stol. př. Kr.) zde pak byla vybudována nejmladší a nejmenší fortifikace, která obepínala pouze nejvyšší kótu.

Dnes je z původního hradiska dochován na jihovýchodním svahu odtěžené kóty 371,0 jen asi 70 m dlouhý jižní kopec vnějšího valového tělesa z pozdní doby bronzové. Kromě toho bylo zjišťovacím archeologickým výzkumem v roce 1992 prokázáno, že archeologické nálezy (kamenné artefakty, jakož i zlomky keramiky různých pravěkých, raně historických a středověkých kultur) jsou rozptýleny i v širším prostoru poslední dochované kóty 336,2. Je proto nesporné, že kromě svahových reliktů kót 347,2 a 371,0 je třeba za komponentu sídelního areálu hradiska, tedy nedílnou součást archeologické lokality a zapsané nemovité kulturní památky pokládat i kótu 336,2 s monumentálně vystupujícími kamennými bloky na jejím temeni.

Vedrovice

Kopec Leskoun, či snad přesněji řečeno, místo, které po něm zbylo, patří do katastrálního území obce Olbramovice. Proto také této obci náleží veškeré finanční výhody z těžby. A proto také z této strany nejsou proti vytěžování kopce námitky. Vedrovice leží asi tři kilometry od Leskounu. Obec má asi osm set obyvatel, je čistá, pěkná, upravená. Starostkou je tu paní Anna Gigimovová a jinak je také předsedkyní Sdružení malých obcí ČR.

Za ní jsem si zajela popovídat o kopci, který vlastně není.

Je to už jenom vzpomínka. Místo, kam se chodívalo na procházky, zmizelo. Teď to tam vypadá jako měsíční krajina, říká paní starostka. Místní obyvatelé mají k těžení Leskounu pocity rozporuplné. Pracovní příležitost pro mnohé poněkud obrušuje hrany nesouhlasu či odporu.

Největším problémem těžby jsou pro obec clonové odstřely. I přesto, že jsou hlášeny předem, otřesou ve Vedrovicích každým domem. Někdy jen dvakrát za měsíc, jindy každý týden. Podle potřeby těžařů. Ve zdech domů se začaly objevovat trhliny. Avšak přivolaní odborníci tvrdí, že jejich původ bude jiný, neboť odstřelování je prováděno v normě. Norma je něco, co platí obecně a nebere v úvahu odlišnosti či podmínky toho kterého místa. Proč jinak by se ztrácela i voda ze studní? Kam mizí a z jakého důvodu? Podle znaleckého hydrogeologického posudku, který dal provést Obecní úřad Vedrovice, je svým povodím území řazeno k Šumickému potoku. Hydrogeologicky se zde vyskytují puklinové prameny v žulovém masivu, jejichž vododajnost je značně narušená odstřely v lomě Leskoun.

Kdo nese odpovědnost?

Hradisko Leskoun je archeologická lokalita - chráněná kulturní památka z roku 1963. V současné době však téměř není o čem mluvit. Zůstává nenávratně prázdné místo a několik (teď už hořkých) otázek: Co dělali ti, v jejichž kompetenci bylo zachránit archeologické naleziště, významnou lokalitu s výskytem vzácné fauny a flóry, zkrátka chráněnou kulturní památku? Co dělali archeologové, pracovníci životního prostředí, kultury a vůbec…?

V této cause, zdá se, je jeden vítěz: vedení kamenolomu. Poražen zůstal kopec Leskoun. Vždyť je to jen hromada kamení.

Dne 29. srpna 1996 se u skutečnilo jednání ve věci možnosti střetů zájmů na výhradním ložisku kameniva Olbramovice (Leskoun). Přítomní byli zástupci ministerstva životního prostředí (odbor ochrany horninového prostředí), Okresního úřadu Znojmo, Obvodního báňského úřadu v Brně, Památkového ústavu v Brně, Akademie věd ČR, Moravského zemského muzea v Brně, Obecního úřadu Olbramovice a Vedrovice a těžařské firmy TOSTEIN.

Na jednání bylo dohodnuto, že prostor Vlčí hory (poslední neporušený kopec ze tří, z nichž Leskoun původně sestával), bude těžbou nedotčen.

Pro některé zúčastněné vyplynuly z tohoto jednání úkoly: Okresní úřad Znojmo měl do konce roku 1996 společně s těžební organizací upřesnit hranice zájmových území při severovýchodní a jihovýchodní hranici DP.

Stanovisko zástupců Obvodního báňského úřadu znělo: Obvodní báňský úřad v Brně bude rozhodovat ve věci omezení těžby na základě podnětů, které budou doručeny.

Obce uvítaly stanovisko štěrkovny zachovat Vlčí horu, Horní Leskoun, a tím i přírodní clonu mezi lomem a obcemi.

Během roku 1997 byla vedena mezi firmou TOSTEIN a referátem životního pro středí ve Znojmě další jednání, jejichž výsledkem bude pravděpodobně kompromisní řešení. V této chvíli nejsou ještě závěry definitivní. V okamžiku, kdy se tak stane, budou i čtenáři Veroniky informováni.