VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Na začátku března uspořádala VERONICA diskusní kulatý stůl k pětiletí zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Přítomní odborníci se shodli na dvou základních aspektech:

1. Přes řadu dílčích výhrad je zákon jako celek velmi dobrý, patř í k nejmodernějším v Evropě a v porovnání s jinými českými normami daleko předběhl svoji dobu.

2. Zákon byl v této podobě schválen díky společenskému klimatu, které bylo ještě v roce 1992 příznivě nakloněno životnímu prostředí.

Dnes by zákon takové dikce neprošel. Nasvědčují tomu nejen styl a priority parlamentních politických stran, průzkumy veřejného mínění, ale také prestiž a výsledky resortu životního prostředí. A ty jsou bohužel žalostné.

Jistě se na tom podepsal především František Benda a postoj ODS vůči životnímu prostředí, ale významně si přisadily i další koaliční strany. Luxovi úředníci starého ražení a ostrých loktů, loajální s KDÚ-ČSL, systematicky pracují na převedení všech možných kompetencí a především toků peněz (neboť moc a hlasy voličstva má ten, kdo rozděluje) z oslabeného ekologického resortu do resortu zemědělství. Ministři spolu málem nemluví, bohužel však spolu nemluví hlavně o společné péči o krajinu, v níž se jejich kompetence prolínají.

ODA se především rukou ministra Dlouhého spolupodepsala na antiekologické a protitržní dotaci elektrických přímotopů (při vědomí existence příslušných zájmových lobby). Pod praporem „za čistý vzduch“ se tak podařilo v prostředí dotovaných cen vyhnat spotřebu elektřiny na úroveň vyšší než v roce 1989. Se všemi důsledky na imisní zátěž (viz loňská katastrofa v Krušných horách), na obrovskou díru ve státním rozpočtu a na oddalování občanských i průmyslových investic do úspor a do technologických inovací. Dnešní volání ODA po zreálnění cen energie vypadá v tomto kontextu poněkud zpozdile. Nicméně zaplať bůh alespoň za ně.

Od voleb uplynulo sto dní už třikrát a zanedlouho budeme moci bilancovat rok práce nového ministra i parlamentu. Ekologické nevládní organizace i odborné instituce přijaly nominaci Jiřího Skalického se smíšenými pocity. Obavy z „malé kompetence“ v oboru vyvažovala pověst demokraticky založeného, věcně jednajícího člověka a kvalitního úředníka, který si dokázal poradit s exponovaným privatizačním molochem.

Očekávali jsme tedy i významné změny a novou dynamiku resortu. Ukazuje se však, že ministr sice dobře ví o žalostném stavu své instituce, ale nemá čas ji léčit. Senátní volby mohly být omluvou k nevydání počtu za prvních 100 dní ve funkci. Poté nastala aféra s Kalvodou a ministr musí řešit problémy své strany. Celé první čvrtletí 1997 je poznamenáno tím, že se ministr stal jedním z vážných adeptů na post předsedy ODA.

Navíc kvalifikace předurčuje Jiřího Skalického více k ekonomickým záležitostem a za obhajobu zájmů životního prostředí se jakoby stydí. Takový postoj je namístě při posuzování státních investic např. do dálnic (ministru Skalickému patří uznání za vyřazení dálnice D3 do Č. Budějovic z vládních priorit), a ekologickou veřejnost v březnu potěšila i jasná stanoviska k průzkumu zlatonosných ložisek na Slapech nebo k nedomyšlenému záměru pořádat SKI 2003 v Jizerských horách, měl by však být důslednější. Vláda plánuje i jiné naddimenzované a luxusní dálnice, posvěcuje těžbu zlata v Kašperských horách, jejíž ekonomický efekt pro stát je zcela zanedbatelný v porovnání s riziky a devastací oblasti a před vánocemi schválila neuvěřitelné - dotovat z peněz daňových poplatníků další oživování socialistického pohrobka - kanál Dunaj-Odra. Píše o tom v tomto čísle více Jaroslav Ungerman. Paradoxem je, že hlavní kanálovou lobby usilující o pumpování státního rozpočtu skrývá pod křídly liberálně se tvářící ODA. Ing. Forman je podepsán pod osvíceným ekologickým volebním programem této strany spolu s Dejmalem, Mlčochem a dalšími známými osobnostmi.

Po důsledném uplatňování ekonomických hledisek s důrazem na zohledňování externalit zejména u investic, které čerpají z peněz daňových poplatníků, volají také ochránci životního prostředí. Mnozí z nich jsou v tomto ohledu liberálnější než proklamativně tržní a centralistická vláda.

Pouze ekonomická hlediska však nejde uplatňovat všude, zvláště když to zapovídá zákon - jako při umísťování investic do jádrových území rezervací (např. vysílač na Pálavě, SKI 2003 ve vrcholových partiích Jizerských hor a mnohé jiné). Věřme, že personální změny z poslední doby učiní přítrž oportunismu a bezkoncepčnosti ministerstva při jednání s investory, kteří své záměry staví na výjimkách ze zákona.

Ministerstvo má nepochybně dluhy i v komunikaci s podnikatelským sektorem. Na jedné straně se výrobci, kteří usilují o konkurenceschopnost v zahraničí, bez pomoci potýkají s adaptací na evropské ekologické normy, na druhé straně úředníci degradují slibný mechanismus dobrovolných dohod se znečišťovateli na pouhý cár papíru, jak se tomu stalo u dohody mezi MŽP a výrobci pracích prášků (zásluhu na tom má především bývalý náměstek Novotný). Ta posloužila výrobcům pouze k odložení nepříjemného „protifosfátového zákona“ do spodního šuplíku, zakonzervovala status quo a způsobila, že z trhu zmizelo i to málo bezfosfátových prostředků, které byly ke koupi ještě před rokem. Naše vody se tak mohou dál vesele zelenat a daňový poplatník bude hradit jejich nákladné čištění na „konci roury“, jak se říká v angličtině.

Přáním nás všech je, aby bilancování ministra Skalického po roce ve funkci bylo příznivější, než se jeví dnes. Má na to ale už jen tři měsíce.

Miroslav Kundrata